Z nepřítele přítelem ✅

Část 84

Všechny dárky, které jsem koupil, jsem hned předal Vanesse a řekl, pro koho jsou. Řetízek s andělíčkem sklidil úspěch, za což jsem byl rád. Vanessa mě představila své rodině, která stála nebo seděla v obýváku a bavili se spolu. Rozhodně to nebyla situace, že bych s ní přišel dovnitř a všichni zmlkli a otočili se na mě s výrazy, kdo to sakra je. Dokonce jsem nebyl nervózní a docela jsem se těšil na to, až její rodinu poznám. Rodiče se jmenují Clark a Hannah McGregorovi a Vanessina starší sestra, která mi jednou otevřela dveře, mi Vanessa představila jako Michelle. S Vanessou si byly stejné jenom barvou vlasů, jinak Michelle byla o pár centimetrů menší a taky nebyla tak hezká, jako Vanessa. Nehty měla nalakované na tmavě fialovou s kamínky a na prstě měla prstýnek, který mi připadal jako zásnubní. Když mě Vanessa seznámila i s Jessiem, který seděl na vozíku u gauče a po jeho pravici seděl Vanessin otec, odešli jsme do kuchyně dát si nějaké pití. Měl jsem pocit, že to celé seznamování trvalo snad tři hodiny, ale vlastně to byli jen její rodiče, sestra a Jessie. Čekal jsem, že tam budou i babička s dědou, strýcové a tetičky, ale nejspíš nechtěli mít plný byt dalších lidí a třeba se moc nenavštěvovali. Nějak jsem neměl potřebu se na to Vanessy ptát, spíš mě zajímal ten prstýnek, který měla Michelle. Když mluvila, neříkala nic o snoubenci nebo manželovi, byla milá, ale měl jsem dojem, že něco není v jejím soukromém životě v pořádku. Možná bych se neměl ptát hned, co mě Vanessa s její rodinou seznámila, ale byl jsem zvědavý. Rozepnul jsem si jeden knoflík u košile, protože jsem měl pocit, že se v ní dusím. Na krku jsem měl řetízek se znamením, který mi dala máma k narozeninám. Vanessa si nalila domácí nealkoholický punč a nabídla i mě. S přikývnutím jsem přijmul a když mi podávala hrnek, naše prsty se dotkly. Sice to byl sekundový dotek, ale i tak to bylo jako by mnou projel elektrický proud. Punč mým tělem projel jako lektvar a zahřál mě po těle.

„Vanesso, mohl bych se na něco zeptat?" Opřel jsem se zády o kuchyňskou linku a posunul si brýle na nose. Dnes jsem si nevzal ty hnusné popelnice, ale brýle, které mi Louis nechal jako rezervní. Divil jsem se, že máma doma nic neříkala, když jsem odcházel. Nejspíš proto, že byla celá nadšená, že půjdu za Vanessou a už určitě přemýšlela o tom, jak nám dvěma to moc sluší a že jsme nejlepší pár na světě, i když jsme se ani ještě nedrželi za ruce a nedali si pusu. Nechal jsem mámu snít a odešel dřív, než mohla něco říct.

„Jasně, že můžeš" Probodla mě pohledem a napila se punče. Možná to bylo tou košilí, nebo že Vanesse to tak moc slušelo, ale začal jsem se hrozně potit na čele.

„Tvoje sestra Michelle... Ona je – zasnoubená?" Hned jak jsem se zeptal bych tu otázku nejradši ani nevyslovil.

Vanessa se podívala dopředu, jestli tam někde Michelle neuvidí, ale když zjistila, že jsme v kuchyni sami, řekla mi odpověď.

„Je to trochu složitější. Michelle ten prstýnek nosí pořád, i když nikdo neví proč. Byla zasnoubená s klukem, kterého znala čtyři roky. Byli spolu moc šťastní, nikdy jsem ji tak šťastnou neviděla. My všichni jsme viděli, že jsou nerozluční, že bez sebe nemohou žít a že budou ten nejkrásnější pár. Pak začali plánovat svatbu, vybrali si místo a pak chtěli vybírat další věci. Všechno dělali společně a dokázali se shodnout téměř na všem. Pak si Michelle jeden den šla vybírat svatební šaty. Já šla s ní, protože máma byla v práci a táta by jí neporadil. Šly jsme do nejluxusnějšího salónu v Londýně. Všechno probíhalo skvěle, jenže pak jsme tam uviděly jednu další nevěstu, která si taky zkoušela svatební šaty. Byla hrozně nadšená, natěšená na svatbu, ale docela si vybírala a pořád měla k nějakým šatům poznámky. A když byla zrovna Michelle na záchodě, uslyšela jsem ji, jak si povídá s prodavačkou o snoubenci. Řekla na chlup stejné jméno snoubence, který si měl brát moji ségru. Nechtěla jsem poslouchat, ale seděla jsem na křesle jen kousek od nich. Nemohla jsem tomu uvěřit. Když se Michelle vrátila, ptala se mě, proč jsem tak mimo a že vypadám jako bych zažila nějaký šok. Nemohla jsem jí lhát a tak jsem jí všechno řekla. Ona i ta druhá nevěsta se pohádaly, obě byly v šoku a nemohly uvěřit tomu, že měly jednoho a toho samého snoubence. Michelle se dozvěděla, že ten kluk ji podváděl už rok, požádal tu druhou holku o ruku a svatbu měli mít měsíc předtím, než měl mít svatbu s Michelle. Takže by se s ní rozešel a svatba by nebyla, aspoň tak jsem si to myslela já. Michelle se z toho nemohla dlouho dostat. Teď už je to lepší, je to skoro rok, co se to stalo, ale Michelle přesto nosí ten prstýnek" No páni. Takový příběh jsem nečekal. Chudák Michelle. Myslela si, že potkala toho pravého a on ji nakonec tak dlouho podváděl a ještě měl mít svatbu s jinou. Někdy se nedokážu divit, co jsou ti lidi ve vztahu schopni. Bylo mi Michelle líto, ale byl jsem rád za to, že mi to Vanessa řekla.