Z nepřítele přítelem ✅

Část 87

Stalo se to dva dny předtím, než se měl Louis vrátit se svým fotbalovým týmem zpátky do Londýna. Byl poslední den školy a dneska jsme se jen dívali na filmy anebo jsme si mohli dělat co jsme chtěli. Jenom jsme museli sedět ve třídě a nedělat bordel. Pokud šlo o mě, tak jsem si vzal s sebou knížku, kterou jsem chtěl dočíst a rozhodně jsem nedělal bordel, takže jsem jen seděl a mlčky si četl. Niall s Liamem se sice smáli kdovíčemu, ale nebylo to slyšet na celou třídu, takže jim učitelka nic neřekla. Byly to tři dny, co jsem měl založený Facebook a rozhodně se tam nic moc nestalo. Vanessa mi žádost poslala včera a i když jsme si napsali pár vět, nebylo to tak super jako si spolu povídat normálně z očí do očí. Kromě ní a Louise jsem zatím nikoho v přátelích neměl. Vlastně jsem ani nečekal, že by si mě někdo další chtěl přidat. Těšil jsem se na to, až dneska škola skončí a konečně začnou prázdniny. Vánoce měly být tento víkend, dneska byla středa a volno mělo být až do 2. ledna.

Když jsem si četl, uslyšel jsem ty dva blbečky, jak si mezi sebou mluví něco o mě. Moc jsem je neslyšel, ale určitě to nebylo nic pěkného, ale snažil jsem se to nevnímat. Snažil jsem se soustředit se jen na čtení, jenže pak mi na lavici přistála papírová koule. Ani jsem nemusel hádat od koho mi „přišla". Rozdělal jsem ji a přečetl si nahrabaný vzkaz od Liama.

PĚKNEJ PROFIL BUZÍKU. TAK CO, UŽ JSI TU KOČKU OHNUL NEBO JE NA ŘADĚ TOMLINSON? NA TÝ FOTCE SE SMĚJEŠ JAKO BYS MĚL PUSU ROZTÁHNUTOU OD KLEŠTÍ. Že vás to pořád baví mi psát takový kraviny. Myslí si, že mě to ještě uráží nebo co? Jsou mi naprosto ukradení. Ty jejich kecy mě vůbec nemůžou naštvat. Než jsem se začal bavit s Louisem, tak by mě to naštvalo a měl bych z toho strach, ale teď? Už jsem se proti nim „obrnil" a vůbec mě nevadí, že mi to píší. Sice to není nic pěkného, ale nějak mě to neurazilo. Papír jsem hodil zpátky k jejich lavici a vůbec jsem na to nijak nereagoval, ani jsem se na ně nepodíval. Bylo mi jich i trochu líto, že byli tak tupí a dělali si srandu z kdejaké kraviny. Bylo mi jasné, že můj profil objeví, nebyla to žádná novinka. I nějaké urážky jsem čekal, to by u nich bylo nezvyklé, aby si nerýpli nějakou trapnou poznámkou. Dneska to bylo za ty poslední dny co Louis odjel poprvé, co mě chtěli nějak urazit a naštvat. Jenže to nebyla jen papírová koule s tímhle vzkazem, co mi chtěli „dát na Vánoce". Když byl konec vyučování, šel jsem ještě na záchod, protože jsem měl ještě čas, než mi jel autobus k domu. Všichni ostatní ze třídy se co nejdřív vypařili pryč, už se těšili na prázdniny. Než jsem stačil od pisoáru odejít k umyvadlu a umýt si ruce, dovnitř vpadl Liam s Niallem. Ale nebylo to že by tam přišli a nečekali mě tam. Přišli tam záměrně. Všiml jsem si toho, protože Liam držel něco za zády. Stáhlo se mi hrdlo, ale nechtěl jsem na sobě dát nic znát. Vzpomněl jsem si na ten sen který se mi jednou zdál. Jak mě zrovna tihle dva zmlátili na záchodě a měli s sebou basebalovou pálku. Doufal jsem, že se ten sen dneska nevyplní.

„Copak Stylesi? Máš staženej zadek? Seš posranej strachy? Není tady nikdo, kdo by tě zachránil, kdo by za tebou přišel a chránil tě. My si s tebou můžeme dělat co se nám zachce" Vyhrožoval Niall a tvářil se vážně, i když přitom vypadal jakoby měl zaražené prdy. Vůbec mi z těch jeho řečí neběhal mráz po zádech, spíš jsem nechápal, k čemu mi tohle všechno vykládá. Chtěl jsem přejít k umyvadlu, ale oba dva mi zatarasili cestu. Liam mě strčil zpátky a já narazil do zdi, div mi to nevyrazilo dech. Nic jsem jim na to neřekl, neměl jsem co.
„Nikam nezdrhneš, dokud ti nedáme dárek k Vánocům. Myslím, že ten dárek bude dost vidět i mimo školu a že si ho všimne hodně lidí" Přikývl nadšeně Liam a odhalil to, co měl za zády. Baseballová pálka. Do prdele... Polkl jsem tak těžce, že to museli slyšet oba dva. Neměl jsem kam utéct, nemohl jsem se přes ně dostat ven a utéct. I kdybych udělal krok kamkoliv po toaletě, ihned bych měl cestu zatarasenou. Bylo to marné, bylo mi zle a nechtěl jsem, aby mě zmlátili. Neměl jsem se jak bránit, neměl jsem sílu abych jim něco udělal, nemohl jsem utéct, byl jsem uvězněný.

„Šťastný Vánoce šprte!" Zavolal Liam nebo to byl Niall? Netušil jsem. Začal jsem vidět rozmazaně i když mi ještě nic neudělali. Jeden z nich mi ubalil pěstí do obličeje, že jsem byl najednou bez brýlí. Bál jsem se nejhoršího a to, že mi je rozbijí.

„No ne! To jsou Louisovy brýle? Jste jak teplí bratři, je mi z toho špatně. Co tobě Liame?" Vyprskl Niall, když si všiml mých brýlí, které byly bůhvíkde. Stál jsem tam jako sloup, nohy jsem měl jako z olova. Čekal jsem, až to udělají a odejdou? Možná... Neměl jsem na výběr, nemohl jsem nic, jenom čekat a trpět. Myslel jsem na Vanessu a tak trochu i na Louise. Kéž by tady byl a přišel mi pomoct. Nebo bychom prostě odešli ze školy, možná bychom šli k Louisovi domů a nic z toho by se nestalo. Zasraný soustředění před Vánocemi. Proč si to musím vypít zrovna já. To není nikdo jiný z celý školy, koho by ti dva mohli šikanovat? Proč zrovna já? Nikdy jsem jim nic neudělal a neřekl špatného, prostě si mě vybrali jako při loterii a jsem jejich šikanovací panáček.

Pak jsem řekl jednu větu, kterou jsem si spíš řekl pro sebe v mysli, ale přesto se mi přenesla přes jazyk a tím jsem ty dva akorát ještě víc naštval a vyburcoval. „Sami jste teplí bratři." To bylo snad to poslední, co jsem si pamatoval.