Z nepřítele přítelem ✅

Část 79

Proč má ráda mě, Harryho Stylese, totálně obyčejného kluka a šprta, který nosí brýle jak popelníky. V Londýně je spousta kluků, kteří by Vanessu zaujali i něčím dalším, co já třeba nemám anebo mám, ale rozhodně to není nic extra. Na jednu stranu jsem byl šťastný, že se mnou Vanessa mluví, že mě má ráda a že mě zve k sobě do bytu na návštěvu a chce mě seznámit s rodinou. Na tu druhou stranu jsem se ale bál, že by to jednou mohlo skončit a třeba i nedobře. Přál jsem si, abychom spolu vycházeli dobře, abychom se měli navzájem rádi a z kamarádství byla třeba jednou i vzájemná a opětovaná láska. Jenže těch „ale" se pořád nacházelo hodně, proč by to dál nedošlo. Měl jsem pocit, že nejsem pro Vanessu dost dobrý. Že bych pro ni nebyl nikdy dost dobrý. Ona by mi to sice říkala, ale v duchu by sama cítila, že to není ono.

„Harry?" Cítil jsem, jak se mnou třepe její ruka, která byla položená na mém levém rameni. Nejradši bych si dal facku, za to moje nesmyslné přemýšlení. Na co že se mě to vlastně ptala? Jo aha, že bych mohl jít k nim někdy na návštěvu během svátků. Těžce jsem polkl a snažil jsem se nasadit normální výraz, ale těžko říct, jestli se mi to vůbec povedlo.

„Mmmm.... Co jsi říkala?" Vypadla ze mě největší blbost, kterou jsem byl schopný vyprodukovat. Vanessa mě stále držela za rameno jako by se bála, že se zhroutím na zem jako pytel brambor anebo něco dalšího.

„Přijdeš k nám během svátků na návštěvu?" Zopakovala, i když jsem její otázku slyšel. Měl jsem rád její hlas, byl tak jemný a hladil mě po duši.
„Moc rád přijdu. Mám ti dát nějak vědět předem, jaký den a v jakou hodinu přijdu? Abych nepřišel zrovna nevhod" Podrbal jsem se na týle a zavadil jsem tak o Vanessinu ruku. Měl jsem pocit, že jsem sáhl na plot pod elektrickým vedením.

Vanessa se zatvářila trochu překvapeně, když jsem jí řekl, že bych jí dal nějak vědět. Možná chtěla říct: „A ty mi máš dát jak vědět?" Ale neřekla nic podobného. Možná by to řekla někdy před pár týdny, když jsme se spolu ještě nebavili tak moc.

„Jasně, dám ti svoje číslo na mobil" Usmála se a natáhla ruku. Hodnou dobu mi trvalo než mi došlo, že chce můj mobil. Bože Harry ty jsi jak imbecil. Prober se a nebuď pořád tak mimo! Musíš se ovládat a musíš se chovat klidně, nemluvit blbosti a když budeš s celou její rodinou a Jessiem, musíš se chovat jako normální kluk a ne jako člověk, který nemá mozek. Začni ho používat, chytrý jsi na to všechno dost. Vylovil jsem mobil, který mi dal Louis a s roztřesenou rukou jsem ho podal Vanesse. Naťukala něco rychle do mobilu a za pár sekund mi ho vracela.

„Ozvi se mi kdykoliv" Pak mi řekla ať se mám hezky, zamávala mi a zavřela jemně dveře od bytu. Pořád jsem tam stál jako solný sloup s pohledem upřeným na dveře od bytu a s mobilem v ruce. Nemohl jsem uvěřit tomu, že v jeden den jsem byl pozvaný k Vanesse domů, aby mě představila její rodině a Jessiemu a že mi dala svoje číslo. Srdce mi bušilo jako splašené a potil jsem se po těle jako bych přišel ze sauny.