Nevěděl jsem, jestli mu odepsat. Co když tam teď je i táta a kouká na tu zprávu? A co když mu odepíše? Nemohl jsem si být jistý ničím, ale přesto mi to nedalo a napsal jsem mu.
Nebylo to nic moc, ale aspoň něco. Kdyby to byl táta, napsal by něco jiného. Anebo by taky nenapsal nic. Určitě by nenapsal „Ahoj".
Louis nějakou dobu neodepisoval. Vážně mi jeho otázka zněla až otráveně. Jako bych si snad nemohl napsat úkol v sobotu odpoledne. Má s tím nějaký problém? Nebo mu snad vadí, že tam jsem? Mohl to říct rovnou. Nebo mi taky nemusel psát.
Ne, není... Neměl jsem co skrývat. Louis byl jediný, komu jsem to mohl napsat. Kdybych mu to musel říkat, asi bych koktal jako slepice a nebyl bych schopný ze sebe vyprodukovat jednu normální větu. Takhle je to snad i lepší.
Nechtěl jsem znít nějak dramaticky a dělat ze sebe chudáka, protože Louis toho taky zažil dost a nepotřeboval jsem utěšovat. Nemělo to žádný smysl a necítil jsem se jako chudák jen proto, že jsem byl šikanován a taky proto, že jsem omdlel.
Proč ta péče? Nechal jsem to být a tak mu to začal všechno psát.
ČTEŠ
Z nepřítele přítelem ✅
FanfictionTOTO NENÍ LARRY POVÍDKA!! ANI JEDEN Z KLUKŮ NENÍ GAY!! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ! Harry Styles a Louis Tomlinson jsou spolužáci z jedné třídy a jedné školy. Jenže nejsou spolužáci v tom dobrém slova smyslu. Harry musí tolerovat šikanu od Louise a jeho "p...