TOTO NENÍ LARRY POVÍDKA!! ANI JEDEN Z KLUKŮ NENÍ GAY!! DĚKUJI ZA POCHOPENÍ!
Harry Styles a Louis Tomlinson jsou spolužáci z jedné třídy a jedné školy. Jenže nejsou spolužáci v tom dobrém slova smyslu. Harry musí tolerovat šikanu od Louise a jeho "p...
„Je to docela dlouhý příběh a navíc by bylo lepší ti to ukázat. Ale nechci tě s tím otravovat, musel bys kvůli tomu vstávat" Pokrčil jsem levé obočí. Chce mi něco ukázat? Neměl jsem nejmenší tušení, co by mi tak chtěl Louis ukázat, ale byl jsem zvědavý. Už jen to, že se Tomlinson tvářil tak sklesle, za tím muselo být něco důležitého. Taky ta anglická vlajka pověšená na jejich domě... Co to asi tak může znamenat? Čert vem zlomené žebro, kvůli tomu bych vstal i s horečkou a zápalem plic. No Harry, zase nepřeháněj.
„To nevadí, klidně vstanu. Stejně jsem se chtěl převléct" Pomalu jsem se začal zvedat z postele, přičemž mi projížděla hrudníkem bolest. Než jsem si sedl na okraj postele, cítil jsem se jako po zásahu mačetou. Musel jsem se několikrát pomalu nadechnout, abych zahnal hlasitě bušící srdce a taky bolest ze zlomeniny. Louis mě po celou tu dobu jen tiše pozoroval a skoro to vypadalo, že je připravený zasáhnout v případě nejvyšší nouze. K mému štěstí jsem jeho pomoc nepotřeboval. Když jsem konečně seděl vedle Louise, nabídl mi svoje suché oblečení. Popravdě řečeno jsem ho už ani nepotřeboval, protože za tu dobu jsem už na sobě necítil kapky deště. Ale na druhou stranu jsem byl rád, že jsem to ještě trochu promočené oblečení mohl sundat.
„Počkám za dveřmi" Řekl Louis a sám se zvedl z postele. Rychlým krokem odešel ze svého pokoje a nechal mě tam sedět s kupkou jeho oblečení. Měl jsem z toho všeho smíšené pocity. Prvně mě s Liamem a Niallem šikanuje ve škole a teď mi pomáhá. Řekl přece, že mi to chce vysvětlit. Čekal jsem na to, až s tím konečně začne. Je pro mě záhadou tohle jeho „nové" chování, které stěží dokážu vstřebat. Louisovo oblečení mi padlo akorát, jenom černé tepláky mi byly trochu větší, ale tmavě modré tričko s nějakým popisem mi bylo přesně. Najednou jsem se cítil svěží, jako nový člověk. Po tvářích se mi polil ruměnec, když jsem ucítil z Louisova oblečení jeho vůni. Napálila se mi přímo do nosu. Bylo to k zasmání, když jsem si uvědomil ten fakt, že vypadám jako třídní frajer. Dokonce i Louisovy brýle mi k tomu padly. Přestal jsem o tom přemýšlet a radši vyrazil za Louisem. Batoh s věcmi jsem nechal ležet u postele a pomalými kroky jsem přešel ke dveřím. Než jsem otevřel, musel jsem zastavit. Příšerně se mi zatočila hlava a žebro mě zabolelo. Někde za sebou jsem slyšel bubnování deště do oken a střechy. Uchopil jsem železnou kliku a otevřel dveře. Louis se opíral o protější zeď a koukal do telefonu, který měl v ruce.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
„V pohodě?" Vzhlédly ke mně modré oči Louise od displeje telefonu. Ne. Hrudníkem mi projíždí bolest jako bych tam měl tisíc nožů, mečů a mačet. Sotva dýchám, ale jo, jinak jsem v pohodě. Nechal jsem si svoje dotěrné pocity pro sebe a nahodil přesvědčivý výraz, že mi nikdy nebylo líp. Louis ale vypadal, že moc dobře ví, jak mi je.
„Snad na to neumřu" Louis se zamračil a schoval telefon do kapsy u tepláků. Než jsem stačil něco říct, Louis stál před mnou až nebezpečně blízko. Cítil jsem jeho dech na svém krku a tělem mi projela husí kůže. Naskočila mi snad všude, i na místech, o kterých moc nevím.
