Z nepřítele přítelem ✅

Část 76

Louis mi do mobilu napsal svoje číslo, pak i na jeho mámu, Lottie, Doris a Ernesta. Nechápal jsem, proč tam napsal i jeho číslo, ale nechal jsem to bez poznámky. Možná kvůli tomu, jak jsem u něj byl jednou na „sezení" a Louis mi pak řekl, že je gay. Byl jsem z toho dost mimo a někdy i teď vím, jak mě to překvapilo. Řekl mi, že si tam můžu přidat i další čísla a chtěl mi založit účet na Facebooku, ale to jsem zatím odmítl. Třeba jindy, ale teď to nechci řešit. Co mám na oplátku já koupit Louisovi na Vánoce? Řekl mi, že se vrátí dva dny před Vánoci, proto mi dárek dal už teď, aby s tím pak nemusel mít starost. Fotbalový tým odjížděl v šest večer autobusem na letiště Gatwick, odkud letěli do Španělska.

„Co myslíš, že bych měl koupit Vanesse za dárek?" Zeptal jsem se Tomlinsona, když jsme mířili domů. Mobil jsem si dal do batohu a tížil mě tam jako činka ve fitku. Chodníky byly posolené, ale i tak jsem měl místy dojem, že se procházíme po ledu na zimním stadionu. Louis si přitáhl černou šálu blíž k tělu, i mně přišlo, že je tak mínus dvacet. Měl na sobě tmavě zelenou čepici naraženou na ofině, která mu padala do očí, černý kabát a šedé rifle. Snad měl i tenisky, kdežto já měl boty jak někam do hor. Měl jsem tříbarevný šál, kulich světle modré barvy, zimní bundu a rifle.

„Ty bys měl vědět, co by se jí líbilo. Já ji vůbec neznám, ještě jsi nás ani nepředstavil" Žertoval Louis a já jsem byl v duchu rád za to, že je aspoň veselý před tím odjezdem. Ani jeden z nás nechtěl mluvit o tom, že tady budu ty dva týdny jak ve vězení bez ochranky. Až takhle o tom přemýšlím, to je fakt na palici... Musíš to nějak zvládnout Harry, nejsi snad malý děcko, nebo snad jo?
„Nebudu vás seznamovat, ještě bys ji chtěl pro sebe" Cože to? Harry sakra vzpamatuj se přece! Ani to není tvoje holka a už o ní takhle mluvíš, to je fakt tragédie. Jsi fakt tupec.

„To bys ji ale taky musel mít a ne jen o tom žvanit. Kdy už ji někam pozveš? Ježíši Harry, na střední jsi jenom jednou, jenom jednou ti bude tolik, kolik ti teď je. Musíš něco udělat, nebo si ji někdo získá a ty o ní budeš už napořád jenom mluvit. Skutek utek, musíš se toho chopit. Teď hned, ne až na deset let, to je pozdě" Koukal jsem na Louise, jako by byl mnohem starší než já a dával mi dary do života. Jako by byl můj táta nebo co...

„To jsem potřeboval slyšet, vážně Louisi. Vanessa o mě nestojí, vždyť je tam u nich skoro pořád nasáčkovaný ten Jessie. Určitě je to její přítel, já jsem jí ukradený. Jsem jenom její soused, kterého viděla v trenkách a taky se mi před ní roztrhnul pytel, kde byly kondomy. Ty si myslíš, že takovýho kluka by chtěla? Už toho viděla dost, aby se mnou nikam nešla. Jsem jenom pro smích, všem" Vydechl jsem prázdný vzduch, který jsem v sobě zadržoval. Jessieho jméno jsem řekl s hořkostí v hlase, jinak jsem to snad ani neříkal. Louis si promnul obličej a málem uklouzl na chodníku, který byl málo posolený. Hodil jsem očima na mraky nad námi a modlil se, aby nezačalo sněžit. Zimu jsem měl rád jenom proto, že byly Vánoce a že byly prázdniny. Nesnášel jsem náledí, zimu po těle, sněžení, které se pak proměnilo v déšť, takže to venku bylo jako jeden led a nedalo se bezpečně chodit ani mimo chodník po trávě. Všude to bylo o hubu, teď to tak ještě nebylo, ale měl jsem pocit, že za chvíli to tak už bude. Naštěstí za pár dní začínaly prázdniny, takže jsem ven už moc chodit nemusel, jenom nakoupit dárky.

„Asi si moc nevěříš, to je to. Každýmu se někdy stane nějaký trapas, který někdo uvidí. Co hůř, uvidí to někdo, kdo se ti líbí. To se může stát komukoliv. A všem pro smích nejsi, jenom takovým blbečkům, jako je Niall a Liam, ale ti jsou tak blbí, že jsou spíš oni pro smích. Nevidí to co já a neví, jaký jsi doopravdy. Já zase vím, jací jsou oni doopravdy a nejsou to přátelé. Pokud jde o Jessieho, možná to není tak, jak to vypadá. Proto bych ti navrhl Vanessu někam pozvat a zeptat se i na něj. Možná je to zbytečná žárlivost, co já vím. Ale určitě by bylo fajn mít v tom jasno. Vezmi ji do té kavárny, kde jsme byli. No a ten dárek? Možná by nebylo špatné zeptat se někoho z její rodiny, co má ráda nebo aspoň poradit" Louis se zastavil a já s ním. Těšilo mě, že se se mnou dokázal takhle bavit o normálních věcech a radil mi, co bych mohl udělat. Nikdy bych sám od sebe nešel za Vanessou a nepozval ji na rande. Máma by mi to možná navrhla, táta ani nevím, ale Louis věděl, že ji mám rád a chtěl bych, aby byla moje holka. A byl jsem za jeho slova rád a vděčný, jeho rad jsem si vážil. Měl na to jiný pohled a názor, než moji rodiče. Stáli jsme na ulici, kde jsem bydlel.

Hlasitě jsem se nadechl a věděl, že tohle je dneska naposledy, co Louise vidím a co mu můžu něco říct. Věděl jsem, že za ním jít ještě k autobusu a mávat na něj jako na syna, který jede pryč, je dost trapné a nevím, proč bych tam měl být. Louis nepotřebuje doprovod, možná tam s ním někdo půjde, ale nebudu to já. Nemohl bych tam s ním přijít, aby nás viděl celý fotbalový tým a měl blbé kecy, proč se někdo jako já přátelí s Louisem Tomlinsonem. Chtěl jsem, abychom byli přátelé všude a pořád a nebavit se jen, když u toho nebyli nějací idioti, kteří by mě pak mohli zmlátit. Jenže toho se asi nikdy nedočkám...