Z nepřítele přítelem ✅

Část 19

Déšť už přestal úplně, zato ulice už zahalila černočerná tma a pouliční lampy se probraly k životu. Kousal jsem si nervózně ret hlavně tím, že zbývaly poslední minuty, než přijedou rodiče. Louis celou cestu mlčel a pro mě to bylo tak nejlepší. Zastavil na začátku ulice a já mu jen odsekl, že dojdu ten zbytek pěšky. Byl jsem totálně zničený, unavený a hlavně mě píchalo v hrudi. Zrovna, když Louis couval z naší ulice, se objevilo auto rodičů. No sakra, to mi tak chybělo. Těžce jsem polkl, ale pokračoval k domovu. Na malý okamžik jsem zahlédl mámu na straně spolujezdce, jak se na mně nechápavě dívá. Počkal jsem na rodiče, až vystoupí z auta a pak odemkl vchodové dveře. Nejtrapnější moment byl, když jsme zdolávali schody k bytu. Šel jsem až poslední, protože kroky do schodů mi působily příšerné bolesti a nechtěl jsem, aby rodiče viděli mou šouravou chůzi. I tak jsem viděl jejich bodavé pohledy dole u schránek.

„Nechtěl bys nám něco vysvětlit?" Obořil se na mně hned táta, aniž by procházel poštu nebo začal mluvit o práci. Poprvé za ty roky, co se mě zeptal na něco jiného, než na školu. I máma si mě zkoumavě prohlížela a zastavila zrak na mém obličeji. Louisovy brýle...
„Ano chtěl. Ale je to dlouhý příběh" Musel jsem si rozmyslet, co přesně jim řeknu, ale vlastně jsem neměl co zatajovat. Teď už ví o tom letáku se šikanou, co mi poslala Louisova sestra a taky mají další podezření. Sedli jsme si do obývacího pokoje a já začal mluvit.
„Jde o partu třech kluků z mojí třídy. Než ale začnu tím hlavním, chci říct to, že v jednom z nich jsem se spletl. Myslel jsem si, že to on je jejich „vůdce", že to on řídí jejich partu. Ale spletl jsem se. Zjistil jsem pravdu a teď vím, že je to úplně jinak, než jsem si myslel"

„A o koho jde zlato?" Máma mě starostlivě probodla pohledem a stiskla mi ruku. Nadechl jsem se trochu víc než normálně, ale žebry mi projela bolest. Stiskl jsem pevněji máminu ruku v té svojí a sotva jsem zadržoval zaúpění.

„O Louise Tomlinsona, Liama Payna a Nialla Horana. Šikanují mě a já myslel, že to Louis je řídí. Jenže to tak není" Táta byl celou tu dobu ticho, spíš mluvila máma.

„Louis Tomlinson?" Zeptala se mě. Její hlas byl tichý, jenže já ji slyšel dobře. Snad ho nezná nebo ano? Přikývl jsem na její otázku a nechápavě se jí podíval do očí.

„S jeho mámou jsme se bavily několikrát na rodičovských schůzkách. Je to hrozně milá žena, pracovitá a taky srdečná. Neměla jsem tušení, že..."

„Ne mami, tak to není! Louis není ten, za koho jsem ho považoval. On nešikanuje spolužáky schválně, byl k tomu přinucený těma dvěma" Ujistil jsem ji hned, protože se tvářila vážně překvapeně. Sice jsem Louisovu matku nikdy neviděl a ani jsem ji neznal, ale podle toho, jak se chová Louis, musí být asi po ní. I já jsem to zjistil...

„Takže oni tě šikanují?" Málem jsem zapomněl, že je tam táta taky. Nerad jsem mu na jeho otázku přikývl. Beze slov jsem vyhrnul rukávy košile a oba rodiče potichu něco zahuhlali. Stopy z provazu, kterým mě včera nechal Louis svázat, tam byly ještě teď. Nebylo to už tak hrozné, ale měl jsem tam pár strupů a taky šrámů.

„A tohle?" Ukázal táta na můj obličej. Sundal jsem si Louisovy brýle a promnul si oči. Nejen, že toho na mně bylo dost, ale čekal jsem to horší. Rodiče mě kupodivu poslouchali a měli o mně strach. Snad... Oči mě štípaly z námahy a brýlí, a i když byly jako nové, nechtěl jsem něco někomu dlužit.

„Niall s Liamem mě dneska zmlátili. Zatáhli mě na záchody před tělocvikem a rozbili mi brýle. Niall mi pak zlomil žebro" Máma na mně vytřeštila oči a zakryla si rukou pusu. Kéž by to byl jenom špatný sen, ze kterého bych se probral bez nějaké zlomeniny, bez Nialla a Liama ve třídě.