Z nepřítele přítelem ✅

Část 86

„Tak jaké to bylo?" Zeptala se mě máma jakmile si mě všimla mezi dveřmi do obýváku.

„Skvělý, moc jsem si to užil. Udělali jsme si s Vanessou i fotku" Nevím proč jsem to hned musel našim vykecat, ale byl jsem tak nadšený z toho odpoledne, že mi to bylo jedno. Asi jsou teenageři, kteří rodičům ani neřeknou, že se jim někdo líbí a nechávají si to pro sebe, ale já jsem u našich věděl, že když jsem jejich jediné dítě, tak bych jim to mohl říct a že to není snad nic hrozného nebo tajného. S Vanessou jsem byl pořád jen kamarád a rozhodně jsem nečekal, že by mi Vanessa hned zítra řekla, že je moje přítelkyně. Myslím, že i pro ni to bylo něco nového. A co když už nějakého kluka měla? Jak to můžeš vědět, že je to pro ni taky nové? To jsem netušil, ale nechtěl jsem to zatím nějak řešit, takže jsem rodičům ukázal naši společnou fotku a taky dárek, který mi Vanessa dala. Máma mi dala taky večeři, kterou jsem si odnesl k sobě do pokoje, kde jsem si chtěl dodělat svůj profil na Facebooku. Přidal jsem tam fotku, kterou mi Vanessa udělala a už jsem měl profil hotový. Jako úvodní fotku jsem našel něco neutrálního na internetu, protože jsem stejně neměl co tam přidat a fotku s Vanessou jsem si chtěl nechat jen pro sebe. Hned jsem zkoušel najít dva lidi a to byli Vanessa a Louis. Vanessa Facebook měla a i když mi to přišlo divné, podíval jsem se na její fotky, které mi byly dovoleny vidět. Jelikož jsem ji (ještě) neměl v přátelích, všechny příspěvky se mi neukázaly. Měla tam tři profilovky a na všech jí to moc slušelo. Vždycky to byly fotky kde se usmívala a podle pozadí se jednalo o cizí města mimo Londýn. Měla na sobě šaty, pak na druhé sukni a triko a na třetí byla vidět jen do pasu. Měl jsem chuť jí poslat žádost, ale hned jsem to zamítl. Viděl jsi ji před pár minutami a hned bys jí posílal žádost? Vypadal bych jako stalker a i tak je to divný, že si hned chci najít její profil a slintat nad jejíma fotkama. Musím počkat aspoň den dva, než jí pošlu žádost a taky záleží na tom, jestli ji přijme. Nebudu tak uspěchaný, to by se jí nemuselo líbit. Louise jsem našel a samozřejmě měl taky profil. Fotku tam měl jen jednu a to, kde má fotbalové oblečení. Typoval jsem to na fotku před nebo po zápase, ale to jsem mohl jen hádat. Nic moc tam o sobě neměl napsané, jen takové základy, asi jako já. Louisovi bych mohl poslat žádost, ale než jsem tak stačil udělat, poslal mi ji on sám jako první. No páni, to jsem nečekal, že po pár minutách co mám profil mi Louis pošle žádost. A jak ví, že jsem si ten profil teď udělal? Projížděl Facebook a našel mě tam? Asi to bylo jediné logické vysvětlení a tak jsem mu žádost přijal. Hned mi od něj přišla zpráva na Messenger

Ahoj Harry. Vítej ve světě Facebooku. 😉 Super fotka, to je u Vanessy? Nemám teď už moc času si s tebou psát, ale aspoň si můžeme psát i takhle, je to rychlejší a taky zdarma. Jdeme teď do centra města a pak na stadion Realu Madrid. Měj se fajn!

Odepsal jsem mu hned, i když mi to chvíli trvalo, protože jsem psal zprávu poprvé.

Ahoj Louisi. Děkuji za uvítání. Ano, ta fotka je u Vanessy v kuchyni. Mám fotku i s ní, ale možná ti ji ukážu až se uvidíme. Tak si to tam užijte! Taky se měj fajn.

Bylo to takové nemastné neslané, ale aspoň jsem mu něco napsal a byl jsem rád, že spolu můžeme komunikovat i takhle. Pak jsem mobil nechal v pokoji a šel za rodiči koukat na televizi, i když jsem netušil, na co se dívají a jak dlouho ten film ještě bude běžet. Nechtěl jsem jen sedět sám v pokoji anebo koukat do mobilu. Na čtení jsem neměl myšlenky, pořád jsem přemýšlel nad odpolednem u Vanessy a nemohl jsem na ni přestat myslet. Ten den byl skvělý a já později zjistil, že mít mobil s čísly na Louisovi sourozence nebyl tak špatný dárek.