Z nepřítele přítelem ✅

Část 50

Dveře od našeho bytu se otevřely a stála v nich máma. Díky Bohu, že Louis schoval ten kondom než otevřela, jinak bych to těžko vysvětloval. Vlastně, to budu muset i tak vysvětlit, pokud vezme ten nákup a začne vytahovat jeho obsah. 

„Dobrý den, paní Stylesová" Vychrlil ze sebe hned Louis a usmál se tak dotěrně, že to snad víc nešlo. Navíc to, jak pozdravil mou mámu. Paní Stylesová. Jak nějaká královna nebo co. Pokrčil jsem obočí a probodl Louise pohledem. Nebyl jsem zvyklý, že takhle někdo mámu oslovoval. Sám jsem jí totiž jménem anebo příjmením neříkal.

„Louis Tomlinson, jestli se nepletu" Obešel jsem Louise a popadl nákup opřený o botník. Louis se nepřestával usmívat, až jsem měl strach, že mu ten úsměv už takhle zůstane. Když jsem se vracel na „původní" místo, jemně jsem ho pohladil po zádech. Louis ale nepochopil, proč jsem to udělal. Vyslal na mně tázavý pohled, který jsem nemohl opětovat v přítomnosti mojí mámy.

„Ano, to je správně. Těší mně" Natáhl ruku a máma mu stisk hned opětovala.

„I mně. Zlato, jsi v pořádku?" Musel jsem asi pětkrát po sobě rychle zamrkat a pak jsem se podíval na mámu.

„Mmm... Jak se to vezme" Pokrčil jsem rameny a snažil se najít v hlavě výmluvu na ty kondomy mezi nákupem pro mámu na oběd. Jenže to snad ani nejde. Budeš jí to muset říct, popravdě. Máma se na mně starostlivě podívala, ale neřekla na to nic. Louisovi to asi začínalo být trapné, protože prolomil to ticho mezi námi.

„Nechtěl jsem otravovat, ale přišel jsem za Harrym. Myslel jsem, že bychom si mohli jít někam sednout na čaj. Popovídat si. Ale jestli máte moc práce, nechci rušit. Klidně přijdu jindy" V duchu jsem zavrtěl hlavou nad tím, jak Louis dokázal podat svou přítomnost před naším bytem. Tak klidně, bezstarostně a hlavně sebejistě. Jak malé dítě.

Máma spráskla ruce a doširoka se usmála. „To je v pořádku Louisi. Chci uvařit palačinky k obědu. Už jsi obědval?" Co prosím? Chtěl jsem si sundat brýle a pořádně si je vyčistit. Jenže to by nebylo platné, protože jsem viděl skvěle. Spíš bych potřeboval propláchnout uši. Máma právě pozvala Louise k nám na oběd? To jako vážně?
„Mami on určitě nechce obědvat u nás. Vždyť-..." Louis mě ale nenechal domluvit, za což jsem na něj poslal několik děkovných nadávek.

„Palačinky bych si opravdu rád dal, paní Stylesová" Ježíši Kriste?! Málem jsem vydal vzdych, ale spolkl jsem ho. Je normální? Nespadl ráno z postele a neměl otřes mozku? Louisova vychovanost byla až moc přehnaná.

„Tak to je skvělé! Harry vybalíš prosím ten nákup?" Opět jsem musel zamrkat jako hadrová panenka, abych dokázal vůbec odpovědět. Vypadal jsem tam jako nepotřebný kus nábytku.

„Jo, aspoň k něčemu jsem dobrý" Procedil jsem skrz zuby, bohužel to slyšel jak Louis, tak máma. Procpal jsem se mezi mámou do bytu a se svěšenou hlavou mířil do kuchyně. Co ty kondomy Harry? Uslyšel jsem za sebou zavření dveří a nějakým záhadným způsobem měl najednou za zadkem Louise Tomlinsona. Máma na něj začala sypat nějaké otázky, které jsem nevnímal.

„Jen si odskočím" Řekla máma a zapadla do koupelny. Aspoň, že tak. Položil jsem tašku s nákupem na židli a začal všechno vytahovat. Louis byl hned vedle mě a stál tam jako solný sloup. Kondomy jsem vysypal jako poslední a zaraženě na ně koukal.

„Musím je někam schovat. Do prdele to je zase den..." Louis reagoval hned a tak je začal všechny cpát po kapsách svých riflí. V ten moment přišla máma, a když si všimla, že Louis strká poslední balíček do zadní kapsy, strnula na místě. No, tak to je situace. Myslel jsem, že máma hned vystartuje o tom, co si Louis strká do kapsy (nebo snad někam jinam?), ale nic takového se nestalo. Jen se zakřenila a přistoupila ke mně. Projela očima nákup a jako díky mi prohrábla vlasy. Nechal jsem to bez reakce, ale vlasy si hned upravil. Máma popadla suroviny na palačinky a přešla ke kuchyňské lince. Louis si nenápadně odkašlal a posunky ukazoval ke kapsám, které byly nacpané kondomy. Konečně jsem chápal, co Louisovy výrazy znamenají. Bylo to něco jako – Co mám do prdele dělat? Ty kondomy mi popadají na zem, nemám moc hluboké kapsy. Vymysli něco. A to co nejdřív. Nejlíp hned. Jeho vytřeštěné oči tomu i pomáhaly. Máma si nás vůbec nevšímala, za což jsem jí poděkoval. Vypadala mnohem líp než včera. Neměla tak velké kruhy pod očima a to, že se usmívala na Louise, její lepší náladu jen prokazovalo.