Z nepřítele přítelem ✅

Část 13

Přestal si uklízet věci do tašky, kterou následně potom položil na zem. Změřil si mě pohledem a ukázal na židli před sebou.

„Neměl jsi ráno jiné brýle?" Podrbal jsem se ve vlasech a nahodil letmý úsměv. Nechtěl jsem řediteli říkat pravdu, už tak dal Louisovi dostatečné tresty a já neměl to srdce ještě říkat tohle. Navíc to byl zrovna Louis, kdo mi pomohl.

„Přišel jsem ohledně toho letáku, co jsem Vám ráno dával" pan Rodney přikývl a odněkud ho vytáhl. Opřel jsem se dlaněmi o židli, ale nesedl si. Nemám v plánu tady zůstat dlouho. Nerad bych se o něčem prokecl před ředitelem.

„Možná vím, kdo by ti ho poslal. Ale nerad bych ti poradil špatně. Být tebou zkusil bych zavolat na nějaké z těch čísel a zeptat se, kdo má tu organizaci na starosti" To už jsem zkoušel a nedopadl jsem moc dobře. Skoro jsem se u toho nervově zhroutil.

„To nevadí, něco zkusím. Díky za Vaši pomoc" Ředitel mi podal ten leták a znovu si mě projel očima. Ještě, že neviděl ta zápěstí. Vypadl jsem z ředitelny, jak kdyby mě pronásledovalo tornádo. Když jsem se vrátil ke skříňce, před třídou stálo pět studentů, které jsem neznal.

„...A pak jsem mu řekl – máš tak chlupatej zadek, že ani vosk by ti nepomohl" Uslyšel jsem Liamův hlas a vzápětí poté Niallův smích. Po zádech mi přejel mráz. Mířili ke skříňkám, přes ramena věci na tělocvik a hrdelně se smáli. Protočil jsem očima a nacpal leták na šikanu do batohu.

„Hele Stylesi, ty jsi dneska po škole?" Zeptal se mě Niall a uklízel si věci do skříňky. Tak proto jsou před naší třídou ti studenti. Došlo mi, že i Louis by měl být po škole. Ale nikde jsem ho tam neviděl.

„Nevím, proč bych byl" Řekl jsem spíš sám pro sebe, jenže k mojí smůle mě ti dva slyšeli moc dobře. Než jsem se stačil nadát, Niall mě chytl za triko a přimáčkl ke zdi. Kousl jsem se do jazyka, abych nevyjekl bolestí, která projela mou hrudí. Niall mě propaloval modrýma očima a byl z něj cítit pot. Žaludek mi udělal kotrmelec. „To ty by sis to měl vypít". Nejspíš mluvil o tom, že jsem „práskl" Louise za jeho šikanování. Nemá cenu mu říkat, že jsem to neudělal. Chová se stejně jako Liam, takže bude nejlepší být zticha. Horan mě jemně píchl do břicha, tentokrát jsem neudržel zaúpění bolestí. Do očí se mi nahrnuly slzy, ale Niall z toho měl jen srandu.

„Kňouráš jako malý děcko Stylesi. Dej si bacha na pusu, jinak ti zlámu něco dalšího" Niall pustil moje tričko, ale než odešel, ještě mě projel očima.

„Liame nepřijde ti, že má jiný brejle?" Pane Bože jenom to ne! Nemůžu dopustit, aby rozbili brýle ještě Louisovi. Třeba ani netuší, že jsou jeho. Payne ke mně přišel a opřel si bradu o hřbet ruky. Jestli si myslel, že vypadá inteligentně, tak byl vedle jak ta jedle. Přimhouřil oči a Niall mě nepřestával propalovat očima. Měl jsem jich plné zuby, ale zmohl jsem se na to jen tiše stát u zdi. Bolelo mě celé tělo a hlavně žebra.

„Hmm... Řekl bych, že jo. Poslyš, kde k tomu pořád chodíš? Myslel jsem, že nemáš ani na nový spodky, natož abys měl pořád nový brejle" Polkl jsem nasucho. Podíval jsem se z Horana na Payna, ale nic jsem neodpověděl. Dělá, jak kdybych byl bezdomovec. Niall natáhl pravou ruku k mému obličeji, jenže...

„Co to tam děláte?" Louisův hlas byl jako dar z čistého nebe. V ten moment jsem mohl říct, že mě doopravdy zachránil. Liam s Niallem přece řekli, že se mnou neskončili. A nejspíš chtěli ten „slib" dodržet a splnit ho jak jen to půjde. Louis byl už převlečený a v ruce nesl svůj batoh. Niall odtrhnul ruku od mého obličeje a chytl Louise za paži.