Z nepřítele přítelem ✅

Část 60

Jak jsem si myslel včera, táta se mnou ani dnes v neděli, nic nepodnikal. Když jsem přišel ráno do kuchyně, už chystal snídani a vypadal úplně jako vyměněný. A to ne tak jako oblečením, ale spíš chováním. Ptal se mě, co jsem dělal a jak jsem se měl. Samozřejmě jsem mu řekl o tom, jak jsem včera omdlel a on mi samozřejmě řekl, abych šel k doktorovi. Mezitím přišla máma z koupelny s úsměvem na rtech. Byl jsem za to rád, i když jsem neměl nejmenší tušení, co si včera večer řekli. Muselo to být asi dobré, protože oba vypadali, jako by se vůbec nic nestalo. Nechal jsem to být a vůbec se neptal. Pokud o tom budou mluvit, tak jedině z vlastní vůle. 

„Ten doktor bude zařízený. Bavil jsem se o tom s Louisem a on mi řekl, že klidně zavolá doktorovi, který ošetřuje školní fotbalový tým. Prý mu zavolá, osvětlí mu mou situaci a během týdne bych mohl na vyšetření" Máma hned začala mluvit o tom, jak je Louis skvělý spolužák a taky kamarád. Dokonce řekla tátovi o tom, jak byl u nás na obědě a jak jsme spolu šli na čaj. Táta byl překvapený, protože dobře věděl, co mi Louis v minulosti udělal. Po sté jsem mu vysvětlil, že byl přinucený Niallem a Liamem a že to nedělal „dobrovolně". Nakonec oba souhlasili s tím, abych šel k tomu doktorovi a abych poděkoval Louisovi. Stalo se... Táta neřekl nic o emailech a ani ničem podobném, takže jsem si v duchu oddechl, že asi neviděl tu konverzaci s Louisem a ani ten papír, co jsem mu posílal. Aspoň, že tak. Nepotřeboval bych to. Táta se po snídani zvedl se židle a s omluvou odešel do pracovny. Máma mi vysvětlila, že mu dali včera v práci nějaké extra zakázky a tak musí dneska kreslit nový návrh. Jako bych si to nemyslel. Je doma fyzicky, ale psychicky je ještě pořád v Birminghamu. Nemohl jsem nic říct, jen si smutně povzdechnout. Celý den teda bude v háji stejně, jako ten včerejší. Zeptal jsem se mámy, jestli nechce s něčím pomoct, ale ona mi jen s díky odmítla. Mohl by sis třeba uklidit v pokoji. Taky by to jednou za rok neuškodilo. Pak mi došlo, že tam mám ve stolku schované ty kondomy. Musel jsem se hodně přemáhat, abych o tom nezačal mluvit anebo abych se nějak trapně netvářil, zatímco máma umývala nádobí.

„Asi si půjdu uklidit v pokoji. Už ani nevím, kdy jsem tam naposledy uklízel" Prohodil jsem mezi řečí, když máma mluvila o knížce, kterou zrovna čte. Moc jsem ji neposlouchal, ale aspoň jsem se o to snažil. Otočila se na mně přes rameno a pozvedla obočí na znamení, že to opravdu nečekala. Pokrčil jsem rameny a jen dodal, že je to jednou za čas přece jen potřeba.

„Dobře zlato. Dám ti nějaký pytel, kdybys chtěl něco vyhodit" Přikývla nakonec a sehnula se pod umyvadlo, kde byly pytle do košů. Jeden vytrhla a podala mi ho. Aspoň můžu vyhodit ty kondomy a ani si toho nikdo nevšimne. Začal jsem skříní, kde jsem měl oblečení a taky nějaké další věci, byly tam i věci do školy. Všechno jsem to přebral, nepotřebné krámy naházel do pytle vedle mě a takhle pokračoval celým pokojem. Neměl jsem toho moc na přebírání. Jen jedna skříň a pak stolek u postele. Knížky jsem měl na poličce nad postelí. Bylo jich tam jen šest, takže jsem je jen srovnal a přidal k nim i tu od Vanessy. Tu další jsem zrovna četl, ale tu jsem si nechal na stolku, abych mohl pokračovat ve čtení. Kromě knížek jsem tam měl i fotku se mnou a mých rodičů. Bylo to na moje patnácté narozeniny, které jsem vloni slavil. Fotili jsme se v obýváku na gauči. Máma měla na sobě černé šaty s krajkou, táta tmavě modrou košili a černé kalhoty a já bílou košili a černé kalhoty. Všichni jsme se usmívali, jen moje obří brýle kazily můj obličej. Jako poslední jsem vyklidil šuplík u stolku. Měl jsem tam ten dopis od Nialla a Liama a pak nějaké letáky, které jsem během těch měsíců na střední, dostal. Kondomy šly ihned do pytle. Do hodiny jsem měl hotovo a docela jsem se u toho zapotil. Prvně vyhoď ten pytel, jinak to nemusí dopadnout dobře. Zamotal jsem okraje a udělal z nich uzel, aby se pytel neotvíral. Chňapl jsem klíče z věšáku, nazul si pantofle a šel vyhodit pytel do popelnice, které byly podél zdi baráku. Zrovna jsem šel kolem bytu Vanessy, když se dveře od bytu rozletěly.