Z nepřítele přítelem ✅

Část 5

ŠIKANA NA ŠKOLE NENÍ ŘEŠENÍ! ZABRAŇ TOMU I TY!!

S pojmem šikana se setkáváme dennodenně. Nemusíme mluvit přímo o šikaně ve škole ať na základní, střední nebo i vysoké. Šikana může být i u tebe doma, v práci, na ulici nebo i na internetu (kyberšikana). Nejčastěji se setkáváme se šikanou ve škole a taky po internetu. Nemusí to být nějaká větší parta, která si vyhledá oběť a šikanuje ji, vysmívá se, mlátí ji či ničí osobní věci. Stačí nějaký silný jedinec, který způsobí jak fyzickou, tak psychickou bolest. A kyberšikana? V moderní době počítačů, telefonů, tabletů a podobných věcí stačí mít založenou sociální síť (např. Facebook, Twitter). Oběť dostává od „napadajícího" urážlivé zprávy nebo nemusí být ani přímo psány oběti. Pouhá fáma či nějaká lež o oběti se roznese sociální sítí jako virus a vědí o tom všichni. Čím horší lež, tím lepší. Ponižování je na prvním místě a taky pocit nadvlády na tím, koho šikanujete. Proto se s tímto problémem co nejrychleji obrať na svoje rodiče, případně na ředitele / ředitelku školy a co nejlépe i na učitele. Není dobré tohle ukrývat, šikana není „jen tak něco", co se vyřeší a přejde. Může to trvat několik měsíců či let. Bojuj s tím, kdo tě šikanuje a neboj se to někomu říct. Fyzická bolest přejde, ale ta psychická v tobě zůstane napořád. Pamatuj na to, až se ti zase někdo začne vysmívat.

Pod textem byla ještě napsaná pomocná „zelená" linka s dvěma čísly a napsaným, že volat můžu kdykoliv. Kdo mi tohle mohl poslat? Nevěřícně jsem na to zíral. Jako by ten někdo věděl můj problém se šikanou ve škole. Nikdo tam nebyl podepsaný, žádná adresa na tom dopise nebyla. Byla tam jen ta moje. Co mě udivilo nejvíc bylo, že tam nebyla ani známka na odeslání dopisu. Vrtalo mi to hlavou několik minut, až mě začala třeštit. Tohle nedává smysl. Proč by to někdo poslal bez známky, poštovní adresy a navíc bez podpisu?

Bylo to napsané na počítači, a čím víckrát jsem to četl, přemýšlel jsem nad tím, kdo to asi napsal. Vzal jsem dopis i čaj (který mi skoro vystydnul) a šel si lehnout na postel. Některé výrazy mě „trefily" do očí. Jako například „jen tak něco" nebo všechny ty informace o sociálních sítích. Samozřejmě jsem věděl, co je Facebook a Twitter, ale tohle znamenalo, že to nepsala nějaká učitelka nebo ředitel školy. Ten někdo mi navíc přímo tykal. Bral jsem to tak, že to musel být někdo ze školy. Už jenom to, že poukazoval (ten dopis) na šikanu ve škole, kromě těch dalších. Nejvíc mě překvapilo, že dopis mi přišel dneska. Jak kdyby ten někdo, kdo to napsal, tušil, že jsem zrovna dneska byl šikanován a naschvál mi to poslal. Proč to nepřišlo někdy předtím? Proč je to zrovna dneska? Milion otázek se začalo tvořit v mojí hlavě a já úplně vypustil to, že mám na zítřek úkoly a že se musím podívat na učivo z dnešní angličtiny. Už po několikáté jsem si ty řádky přečetl. Zelený navoněný papír bez linek, ale text psaný na počítači. To bylo víc než divné. Musel si to (ten někdo) opravdu promyslet a vysloveně si přát tisk na barevném papíře. Nejspíš to nebylo nejlevnější, ale na efekt to nebylo špatné. Co kdybych zkusil na to jedno číslo zavolat a zeptat se, kdo mi ten dopis poslal. Třeba mi to řeknou. Jenže ta linka je přece pro ty, kteří potřebují pomoct se šikanou. No, vlastně jsem to byl i já. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli zavolat nebo ne. Za zkoušku nic nedám. Došoural jsem se k telefonu v kuchyni a naťukal první číslo linky na dopise. Nemusel jsem čekat dlouho, ani jsem si nestačil posunout brýle na nose a už se ozval hlas nějaké ženy.

„Tísňová linka Pomoc se šikanou. Jak Vám mohu pomoci?" Tísňová linka? Trochu mě to zaskočilo, tak jsem jen naprázdno polkl. Nemohl jsem vykoktat ani svoje jméno, natož říct, co potřebuju. Mačkal jsem šňůru od telefonu a hleděl na dopis v ruce.

„Haló?" Ozvalo se ještě, jenže to už jsem práskl s telefonem. Nedokázal jsem to. Co když tohle číslo někdy doopravdy budu muset využít? Kdy přijdu domů zmlácený až sotva popadnu dech, se zlomeným žebrem a monoklem pod okem? Netušil jsem, proč jsem tak najednou zkameněl a nebyl schopen slova. Asi to bylo tím, že jsem si uvědomil ten příšerný fakt. Jsem oběť šikany, teď už „oficiálně". Rozklepala se mi kolena a taktak jsem se zachytil žulové linky.