Z nepřítele přítelem ✅

Část 23

„Mohl bys to být třeba ty" Co? Vyvalil jsem na Tomlinsona oči, div mi nevypadly z důlků. Buď jsem špatně slyšel, nebo právě řekl o mně, že by mě měl za skutečného přítele. Civěl jsem na Louise asi dost blbě a dlouho, protože mi zamával rukou před očima. Než jsem mohl vykoktat nějakou odpověď, pokud jsem nějakou vůbec měl, zakručelo mi opět v břiše. Zrudnul jsem jako rajče a stočil pohled na kuchyňskou linku. Neřekl „byl jsi to ty", řekl jenom, že bych to mohl být já. Nemůžu to teda brát vážně. Nic jsem Louisovi neodpověděl a začal si chystat snídani. Snídani, ve čtvrt na osm ráno... Takhle dlouho jsem nikdy nesnídal, touhle dobou jsem byl v koupelně, čistil si zuby a pomalu se chystal do školy.

„Vážně si nedáš?" Optal jsem se Louise znova, když jsem si konečně se snídaní sedl na židli. Louis se opíral dlaněmi o linku a sledoval mě skoro zkoumavým pohledem.

Lehce se usmál a naklonil hlavu na pravou stranu. „Ne díky. Myslím, že máš takový hlad, že to do tebe zapadne během chvíle". Měl docela pravdu, bagetu se zeleninou a kuřecím masem jsem snědl během pěti minut. Rozvalil jsem se na židli jako nacpané prase a blaženě zavřel oči. Vlastně mi to ani nebylo trapné, se takhle předvádět před Louisem.
„Vypadáš, že se ti ani nikam nechce" Poznamenal Louis po pár minutách ticha, kdy jsem jenom trávil vydatnou snídani. Ani mi nedošlo, že sedí naproti mně u stolu.

„Ne, nechce se mi nikam. Ale bohužel do školy musím jít, i kdyby se mi sebevíc nechtělo" Tomlinson přivřel oči, jako by se díval na něco v dálce a opřel si bradu o hřbet ruky. Nejspíš přemýšlel o něčem nekalém. Sice jsem ho začínal pořádně poznávat teprve od včerejška, ale i tak jsem měl pocit, že je to něco špatného. Koukal jsem na něj a snažil se v jeho výrazu něco vyčíst. Zřejmě jsem tušil to, o čem Louis pevně přemýšlel.

Než stačil říct něco on, předběhl jsem ho. „Jestli přemýšlíš o tom být po škole, tak to mě ani nenapadne". Louis se zasmál a opřel se o židli. Upřímně, vážně se mi do školy nechtělo. Bylo mi ten moment skvěle, nohy jsem měl jako z olova, břicho nacpané k prasknutí a navíc jsem nebyl úplně sám. Neposlouchal jsem to protivné ticho, které mě otravovalo každé ráno a taky odpoledne po příchodu ze školy. Ani jednou jsem nepomyslel na Liama a Nialla a to, co mi asi dneska zase neudělají. S Louisem jsem si mohl připadat v bezpečí, jenže jak to bude ve škole? Hlasitě jsem se nadechl a vstal tak rychle, že se se mnou na pár sekund zatočila kuchyně. Chňapl jsem nádobí po snídani a uklidil ho do dřezu.

„Harry, jsi v pohodě?" Kéž bych věděl odpověď na tuhle otázku Louisi... Jednou jsem naprosto v pořádku a na druhou stranu zase musím přemýšlet o tom horším. Nevím, jestli je to normální, ale někdy je to vážně příšerné. Nechci myslet na to horší, chci přemýšlet jen o tom dobrém. Že snad konečně budu mít pravého kamaráda, že se nemusím bát další přestávky ve škole. Jenže potom je tu to, čeho se bojím. Louis mi věčně nebude pomáhat, někdy třeba nebude ve škole a já na to budu sám. Stejně nic neudělám a nechám se „dobrovolně" zesměšnit Liamem a Niallem. Rodiče se o mně budou bát a budou s tím chtít něco udělat. A mě pak bude čekat větší nakládačka ve škole za to, že jsem je prásknul. Tenhle kolotoč se točil v mojí hlavě už pár hodin a já nemohl zastavit ani jednu rozjetou kabinku.

„Harry... Slyšíš mě?" Několikrát po sobě jsem zamrkal, když mě ten hlas probral z přemýšlení. Tomlinson stál vedle mně a ruku měl položenou na mém rameni. Přikývl jsem, že jsem ho slyšel.

„Měl bych se jít převléct" Setřásl jsem jeho ruku a mířil zpět do svého pokoje. Než jsem zamířil ke skříni, kde se mi Louis tak beze smyslu přehrabával, všiml jsem si jeho oblečení, které mi půjčil. V tomhle přece nemůžu jít do školy, jsou to tepláky a tričko po doma. To už rovnou můžu jít v tom, co mám na sobě. Jenže tohle není maškarní, ale střední škola. Vlastně, byl jsem snad jediný student, který se takhle oblékal. Myslím, takhle staromódně. Nemohl jsem se rozhodnout, jestli si obléct to, co vždycky nebo to, co jsem měl půjčené od Louise. Neměl jsem čas stát tam jako tvrdé Y a přemýšlet.