Malik vs. Tomlinson

~3~

„Loui!" zatřese mi mamka s ramenem. S nevolí sundám sluchátko a zvednu obočí. „Obvolej si kluky, zítra v devět ráno, ať jste u Bobbyho, on s Niallem na všechno nestačí." „Má dvě dětska..." „To druhé dětsko," bleskne očima. „Je děvče! Určitě nebude tahat těžké věci. A sekej tam latinu, jasné? Odpoledne přijdeme s holkama pomoct." Protočím panenky, vysloužím si pohlavek a konečně osamotním.

„Pánové, můžeme se sejít? Jó, jde o to pomáhání těm cizákům. Okey, ve dvě jsem tam." U dveří se srazím s jednou ze sester, Lottie. Nakrucuje se před zrcadlem v nových šatech. „Sluší ti to." Mrknu na ni a on se jen zasměje. Seberu skate a zamířím do parku. Kluci tam už čekají. Harry, Liam a Zayn. Nejlepší kámoši, jaký si člověk může přát.

„Jo a kluci," vzpomenu si při loučení se. Bude pomalu půlnoc a já se smiřuji s tím, jakej doma dostanu kartáč. Co Mark odešel, zvlčil jsem a máma na výchovu nás všech nestačí. Dvě pubertální třeštidla, dvojčata a já. Ve svých dvaceti bych mohl mít rozum, ten jsem měl, dřív... Teď si jedu podle sebe a domů se chodím vyloženě jen vyspat a občas najíst. Kdybych nebyl na zdejší, soukromé škole, vykašlal bych se i na ni. Ale to nemůžu mamce udělat. Dře jako kůň, abych tam mohl studovat. Krom školy, flákání se mimo domov dělám i ve zdejším baru sekuriťáka. Sem tam nějaká zhmožděnina, ale za ty prachy mi to stojí.  Většinu jich dávám mamce, aby mohla za ně nakoupit holkám nějaké věci. Celá její výplata jde do domu, jídla, na školu holkám. Ty jsou ještě na základce... Moje škola se platí vždycky na půl rok, následný měsíc po tom, je to živoření, ale pak se to pomalu vrací do už zajetých kolejí. A to co si já nechávám z brigády, mi vystačí na to, co potřebuju.

„No?" otočí se Zayn a nezapomene mrknout na procházející slečnu. Ta se zachichotá a zavlní zadkem ještě víc. „Ten týpek, prý nám tu práci proplatí. Tak mamka ať nezapomenem pořádně poděkovat." Kluci kývnou na souhlas a Zayn se rozbíhá za tou slečinkou. Už jsem přestal počítat, kolik jich za tenhle týden měl, vzdal jsem to už před nějakou dobou. Nedá mi to, a otočím se. Liam s Harrym kráčí spolu, zatímco Zayn už drží holčinu kolem ramen a něco ji vrká do ucha. Beztak kecy typu; „Je dost pozdě, krásko. Neměla bys tu být sama..." apod.

Doma dostanu vynadáno, s nezaujetím se osprchuju a vlezu do postele. Tam nacházím Daisy, jedno z dvojčat. „Co tu děláš? Proč nespíš? Ráno jdeš do školy, nebude se ti chtít vstávat." „Chtěla jsem spát s tebou a počkat na tebe." Zívne a posune se. Jen co k ní přilehnu, usne a já s úsměvem taky.
Z dálky slyším mamku. Je hysterická a něco křičí. „Co je? Hoří?" vlezu na chodbu. „Daisy! Kde je Daisy?!" „Tady." Vykoukne mi u nohy rozcuchaná hlavička. Mamka si uvolněně vydechne a nažene ji do koupelny. Já se s radostí vracím do postele. Daisy je sice malá, ale kope jako kůň...

„Louisi! Vstávej! Půl deváté!" mamka se mnou nelidsky třese a já vyloženě s odporem vstávám a lezu do koupelny. S kluky mám sraz kousek od domu. Už tam čekají a Zayn vypadá, že celou noc nespal.
„Nemusíme vše vědět!" slyším zdálky Liama. „Bad Boy nespal sám, co?" ušklíbnu se a všichni na skejtech míříme na adresu, kterou mi mamka napsala preventivně na papírek.

„No Tommo, tenhle barák stál majlant. Mamka se na něj dívala v novinách, kde ho inzerovali. Cejtím tady pořádný prachy." Uchechtl se Hazz a prohlížel si tuhle, vilu, či jak to nazvat s obrovským zájmem. Liam se Zaynem to samý. „Dřív tu bydlel prý nějakej bohatej děda, když umřel, tak jeho rodina opravila jen fasádu a uvnitř to je prej hrozný. Barák hrůzy." Přišel se svou troškou do mlýna i Liam. „Tak duchy tam snad nepotkáme." Zasmál jsem se. „Duchy ne, ale sexy kočky ano." Na zápraží se objevila holka. V delším tričku, holé nohy. Dlouhé blond vlasy, protáhla se a Zayn nás všechny strhl za keř. „Co blbneš?" sykl Harry. No jo, pocuchal mu kudrlinky. „No co asi? Co většina holek udělá, když je takto oháklá? Jak nás zmerčí, zmizne a pak ji uvidíme v teplákách." Odhrne několik větviček a zírá na ni. Jako na obrázek.

Holčina seběhla schody a zamířila ke schránce na konci příjezdové cesty. Ona kráčela dolů, my se točili kolem keře. Připadal jsem si jako debil, ale... Zayn měl pravdu, vážně je pěkná. Sebrala ze schránky nějaké noviny a zamířila zpět. Než vyšla schody, ukázala se tam další postava. Tentokrát kluk, blond, v šortkách. Sám pro sebe jsem se uchechtl. Až ho uvidí Lottie, zvednou se hladiny řek.

Objímá ji a něco ji říká. Jeho smích se donese až k nám, zatímco ona se smíchem mizí v domě. Jen co i on zmizí, vylezeme zpoza keře a jako spořádání hoši šlapeme k domu. Zayn odstrčí Liama od zvonku, laxně se opře a přidrží zvonek. S kluky si vyměním vše říkajíc pohled. Jeho tužba se splnila, otevřela nám ona. „Čau krásko." Zamrkal a ona pozvedla obočí. „No nazdar. Co tu chcete?" „Jdeme vám pomoct s tímhle domem hrůzy." „Ty jsi Louis?" „Zayn." Natáhne k ní ruku. Potřese mu svou a zahledí se na Harryho. „Harry! Tohle Je Louis nebo taky Tommo." Strčí mi do ramene. „Čau." Ušklíbnu se. Kruci, je vážně pěkná. Úškleb mi oplatí, a do domu křikne na otce, že jsem tady. Vejdeme za ní a sjede nám čelist. No barák hrůzy by vypadal líp. Než se vzpamatujeme, stojí u nás Bobby. „Tommo! Ahoj!" vtáhne mě do objetí. V patře zavrže podlaha. Dívá se na nás ona i ten kluk. 

„Niallere, Nathalie, pojďte sem." „Jen se oblíknu." Houkne holka a zmizí, kluk tam stojí furt opřený a nesouhlasně se mračí. Sejde dolů až se svou sestrou.„Mládeži, tohle jsou moje dvojčata, Niall a Nath. Děti, tohle je Louis, Zayn, Harry a Liam. Odpoledne dorazí i Louiho mamka s jeho sestrami. Tak to zvládneme levou zadní. „Nathalie." „Cože?" „Pro cizí Nathalie." Ušklíbne se na otce. „Ty si taky přeješ, abychom ti říkali jinak?" zvedne Liam obočí. „Ne. Z mýho jména už nic jinýho neuděláš." Potřese mu rukou ale stejně jako ta malá, má v očích potlačený hněv.

Dáváme se do práce, než se začne dělat s nábytkem, musíme opravit schodiště, zábradlí, podlahy... každý dělá něco. Jen ta holka... Překáží!