Malik vs. Tomlinson

~11~

Položím ji do postele, sklidím papíry po zemi a tiše zmizím. „Někdo ven?" napíšu těm třem šaškům na fejsu. Souhlasím jen Harry. Zayn pomáhá doma a Liam preventivně neodepisuje vůbec. Vyrážíme s Harrym na U-rampy. Jeho podezřívavý pohled mě propaluje celou cestu, tam už to nevydržím a musím se zeptat, proč tak civí.

Nath

Na pár minut jsem usnula. Probrala se a Louis nikde. Učení bylo úhledně složené na stole, krabice s pizzou o kus dál. Se zíváním jsem vyšla na balkón. Přemítala jsem o Jay a její snaze si promluvit o mámě, bráchovi, Denise a maličkém. Co čeká? Dobře, je milá, hodná. Svým způsobem ji mám opravdu hodně ráda, ale o tomhle se nechci bavit ani s tátou, natož s víceméně cizím člověkem. Možná někdy, jednou... Kdyby Louis nepoužil to jedno, odporné slovo, nevěděl by to ani on. Jenže mě se ulevilo, když jsem to ze sebe dostala. Niall to také nechtěl řešit, byla to pro něj uzavřená kapitola a bylo to tak lepší. Jen jsme si tím způsobovali bolest a oba jsme k mámě cítili i nenávist, kvůli Theovi. Kdyby nebyla opilá on by žil a Denise také... Kdyby chyby...

Než skončím se všemi úvahami , stačím vykouřit polovinu krabičky. Tipnu zbytek a vezmu si pizzu. Váhavě ťukám na Louisův pokoj, když nikdo nevyzývá ke vstupu, nakouknu. Pusto prázdno, dole v předsíni nevidím jeho tenisky, a skate, opřený o zeď také zmizel. No jo... Naivko. Přece nebude čekat, až se vyspinkáš...

„Vše v pořádku? Louis je s Harrym na rampách a Bobby vzal dvojčata na hřiště. Lottie s Niallem stále v trapu - snad se jim nic nestalo - a Fizz psala, že dorazí až večer." Jay má hotovo, sedí u stolu, čte nějaký časopis, na stole leží nakrojená bábovka a celá kuchyně voní po kompletním úklidu. „Jasně. Můžu?" „Proč bys nemohla?" vyskočí na nohy a než se naději, mám před sebou talíř s dvěma kousky. „Je moc dobrá." Huhňám s plnou pusou. Musí si mě tak prohlížet?

„Louis mi říkal, že se nechceš se mnou o mamince bavit." Zrudnu a sklopím pohled. „Nechci se o tom bavit ani s tátou... Nezlob se." „Já se nezlobím. Požádal mě o to tvůj táta. Víš, nechci být tvá máma spíš kamarádka." Pozvedne obočí a znovu se začte. Opláchnu talíř a zmizím ven. Poflakuji se po okolí. Musím uznat, že je tu vážně hezky. Nedaleko parku sedí na lavičkách tlupa holek a pár kluků. Uchechtnu se, je tam i Zayn. „Nathalie! Pojď se přidat!" houkne, jen co mě spatří. Zavrtím hlavou, zvedne se a rozběhne se za mnou.

„Zayne, chci se jít projít, ne chlastat na lavce." Zazubí se a zhoupne na patách. „Tak co kdybych se prošel s tebou? Za chvíli se začne stmívat a parky nejsou bezpečné." „S tebou nejsem v bezpečí ani za denního světla." „Ale no tak," mrkne a skloní se. „Já nejsem zlej, jen trošku, když holka chce, abych zlobil." „Ty si moc věříš..." „Sebevědomí je důležitý. Ale teď vážně, poflakuje se tu dost zjevů, něco se ti tu stane a co pak? Jen se projdeme, hm?" Nechala jsem se překecat, mávne na tu svou partu a ztratíme se za křovím.

„Táááákže," protáhne. „Povídej něco o sobě. Nic o tobě nevím." „Není co vědět." „Nemyslím si. Holka jako ty je zajímavá." „Tak se ptej, co chceš vědět?" „Chodíš s někým?" „Ne. A ty? Nebo s holkama jen spíš?" „S těmi co znám vztah nechci a ty mi pořád dáváš košem." Začnu se smát. Přidá se, má celkem příjemný smích. A ve výsledku není tak špatný. Když je sám je milý. V devět mi vibruje sms. Niall s dotazem, kde se flákám.

V jeho doprovodu jdu domů. Doprovodí mě až před dveře a tam se skloní. Uhnu a zavrtím hlavou. „Jen na tvář, jako poděkování za pěkný čas s tebou." Líbne mě na tvář a má se k odchodu.

„Není ti to blbý?" vleze mi Louis do koupelny. Dole jsem pozdravila a šla nahoru. Odličuju se, když bez zaklepání vrazí dovnitř a nesouhlasně se posadí na vanu. „Jsi teď přišel?" „Jo, a kdybych se nezakecal s Harrym tak bych ani nevěděl, že jsi byla venku se Zaynem." „Potkali jsme se." „Odpoledne ti řeknu, že tě chce ojet, pak se koušeš se mnou a teď s ním? Trochu na hlavu ne?" „Já se s ním nelíbala!" otočím se od zrcadla a stoupnu si před něj. „Ne?" znejistí. „Ty-ty žárlíš?" „Proč bych to dělal?" Cukají mi koutky, potlačím chuť se rozesmát a vezmu mu tvář do dlaní. „Zklidni hormon. Šla jsem se projít a Zayn mě potkal. Byli jsme se projít a před domem mi dával pusu, ale jen na tvář! Není na jednu stranu špatný, ale vážně s ním do postele nevlezu, jen proto, že se hezky usmívá."

„A co já?" zastaví mě jeho hlas při odchodu. „Ty?" „Já se hezky neusmívám?" „Tomlinsone, na co myslíš?" Významně zvedne obočí a sjede mě od hlavy až k patě. „Dej si sprchu, ledovou." Vypláznu na něj jazyk a zmizím k sobě.

„Mám po sprše, ale stejně jsem to z hlavy nevymazal. Promiň za toho Zayna, mělo mi dojít, že o něj zájem nemáš... A k tomu co bylo mezi náma... Lituješ toho?" Čtu si zprávu od něj na fejsu snad pětkrát, než se rozhodnu odpovědět. „Tak si něco pusť. Omluva se přijímá. Ty toho lituješ?" „Nelituju, a rád si to zopakuju..." Už neodpovím. Zaklapnu notebook a jdu za ním. Na chodbě pod námi řádí dvojčata, div barák nespadne. Klepnu do dveří, nucené „dále" mi dovolí vstoupit.