Malik vs. Tomlinson

~84~

„Zlobíš se na mě moc?" „Prosím?" Obracím se ráno od linky na Trish. „Přeháněla jsem to. Já vím... Ale ačkoliv jsem nadšená, tak i vyděšená. Ty máš dvacet, on jednadvacet... Žijete tady, máte dítě, postavili jste se na vlastní nohy moc rychle." „To ale není důvod k tomu, abyste se po mně vozila a říkala, co dělám špatně. Trish, já jsem ráda, že vy to berete takhle. Neodsuzujete nás nebo... Prostě stojíte při nás. Chcete nám pomoct, což se o mé rodině říct nedá, ale uvědomte si, že ona je naše dítě. Já chci, aby vás milovala, těšila se na vás... Ale je maličká, musíte počkat. A já jsem vděčná, že má zrovna vás za babičku. Zayna jste vychovala perfektně, stejně jako holky... Ale pochopte prosím, že náš přístup bude jiný."

Má v očích slzy, pak mě pevně obejme a odejde. Zayn se vynořil z druhého vstupu ke kuchyni a když mě objal, zašeptal jak jsem úžasná.

Zbytek dne proběhl v poklidu. Vyrazili jsme společně na procházku a Niall, který mi volal, mě nemohl rozhodit. Ignorovala jsem vyzvánění a pak vibrace. Nehodlala jsem si kazit den nějakým polemizováním o něčem, co mě vnitřně zraňovalo. Bylo mi jedno, že teď on chce. Já nechci... Ne teď.

Na druhý den, kdy jsme Malikovic vyprovázeli na letiště, mi Trish něco vložila do kapsy.
 „Možná se ji budou líbit, až povyroste a pokud máš jiné, nebudu se zlobit. Jen si je nech, nevyhazuj je. Nosila jsem je já... Chtěla jsem je jednou dát své vnučce, ani holky je neměly." Dá mi pusu, Amy jen pohladí po ručičce a obejme Zayna.

„Co to je?" „Od mamky. Pro Amy. Jsou krásný." Ukázala jsem mu dvě maličké náušnice na dlani. „Dáme ji je?" „Jo. Moc se mi líbí." Lehá si s ní na pohovku, malá je spokojená a mně znovu začne vibrovat mobil. Než se k němu dostanu, Zayn po něm šmátrá. Na chvíli se zarazí a pak hovor přijme.

„Prosím?" Zuřivě mu naznačuju, ať to položí. Zavrtí hlavou a zdraví Nialla.

„Ne, není tady. To je jako výslech?! Tobě snad může být jedno kde je... Nialle, zklidni hormony. Co vůbec chceš? Aha... Hm... Jasně, takže ses rozhodl, jen tak z placu se stavit. Za tím asi něco bude, ne?" Protočím panenky a sednu si za ním.
„Zkus ji zavolat zítra. Řeknu ji, žes volal. Měj se a pozdravuj Fizz a holčičky." Hodil mobil do křesla a opřel se o mě.

„Co říkal?" Hysterická scéna, že jsem tě pustil někam samotnou. No přece mu neřeknu, že sedíš vedle. Nehodlám si kazit super den." „Takže mi zkazíš zítřek. Mohla jsem si to protrpět dneska." „Nechceš trpět jinak?" „Nadrženost je hrozná, co? Ale uvědom si, lásko, že na tobě leží Amy, ne já. Úchyle." „Nadrženost je strašná, ale uvědom si, lásko, že ty budeš ležet pode mnou." Pozvedl významně obočí a provokativně se hryzl do rtu.
„Lásko?" „Ano?" „Budu na tobě a ty budeš žadonit, abych ti dovolila přebrat velení." Pochybovačně se zaculí a jeho: „To si jen myslíš." Mi zaznívá do zad.

„Mohli bychom se spolu konečně vykoupat, ne?" „Vykoupat?" Se smíchem se obracím od postýlky. K nohám mi dopadne jeho tričko, rozevře náruč a usměje se. „Voda je drahá, měli bychom začít šetřit a koupat se společně." „Jo ták. Takže na to jdeme přes peníze?" Tentokrát mám u nohou tepláky. „Fajn, umyju si záda sám." Ukáže mi záda a vydá se do koupelny. Se smíchem mě zachytí pod koleny, když mu na ně skočím.

„Dnes tě nebolí?" Položil mě mokrou do postele, hledat ručník se ani nenamáhal. Nalehl na mě, s lokty kolem mé hlavy. „Ne." Smutně pokývá hlavou a mně se chce smát. Nenapadlo mě, že to bude chtít zase... Když usnul s Amy po obědě, nedalo mi to, a prohrabala jsem historii notebooku. Přečetl snad všechno, co na internetu na tohle téma našel.
„Myslela jsem, že ti večeře postačí." „Ale jo." Teď už se smát začnu. Uraženě se mračí a když mu do rtů zašeptám, ať hlavě nezapomene na to, že Amy se ve dvě budí na jídlo, hladově se ke mně přisaje...

„Nikdy by mě nenapadlo, že o tohle budeš tak stát." „Upřímně, mně taky ne. Ale když ji vidím u tebe..." „Jen kvůli ní?" „Žárlím na ni. Miluju ji, ale..." „Takže ten článek, o žárlivosti tatínka na dítě, měl něco do sebe?" „Hrabala ses historií?" „Zajímalo mě to." „Špióne." „Moc na ni žárlíš?" Pobaveně se uškrne a naznačí, ať se na něj položím.
„Musel jsem si zvyknout, že se o tvoje tělo budu dělit s ní. Je moje všechno! Miluju ji, k zbláznění. Vím, že nemám důvod k žárlení. Reakce jiných chlapů, že je ženy začaly odmítat, i pusu jim odmítaly dát a mazlily se jen s dětskem... To se u nás nikdy nestane. Jen saje to, co patří i do mé pusy." „Je to jen vaše." Se smíchem mu schovám tvář do krku.