Malik vs. Tomlinson

~69~

Nathalie

Vypadal jako nemluvně. Usmíval se ze spaní a mně bylo líto, jej budit. S doufáním, že se neprobudí, jsem mu utekla z náruče a šla dolů. Pobrukovala jsem si písničku, co se linula z rádia, stála u prosklené části bytu a jen se dívala. V rukou držíc hrníček s ranní kávou... Tato část domu směřovala, stejně jako ložnice, k řece. Ten výhled byl jednoznačně kouzelný. Mnohem krásnější, než co jsme měli s Louim z pokoje na hotelu...
Zatímco Zayn spal, napsala jsem seznam, co vše je potřeba nakoupit a skočila alespoň pro něco na snídani. Co včera koupil on, zmizelo.

Snídaně do postele, završená sexem, procházka... Než jsem mrkla, bylo pondělí ráno a on se hrabal v sedm z postele.

„Já tam musím taky?" „Ne. Chtějí mluvit jen se mnou. Můžeš jít ale se mnou, jestli jsi schopná chodit." Sušil si vlasy ručníkem a nakrucoval se přede mnou, jen s osuškou kolem boků. „Neprovokuj." „Já? Nikdy!" Na obličeji mi přistála osuška a jeho zadek mizel v koupelně.
„Kdy se vrátíš?" „Tak hoďku tam budu, plus mínus. Nedáme si někde sraz? Zajdeme na oběd?" „Chceš riskovat, že se cestou z bodu A do bodu B ztratím? Víš, že já to vezmu i přes C, D, E až Z." „Pořídím ti kapesní gps." Uhne před polštářem a pak se přijde jen rozloučit.

„Donesu něco, na co máš chuť?" „Na tebe?" „Okey, dostaneš pořádnou porci, ale něco do bříška?" „Tebe?" Rozbrečí se smíchy a nakonec se domluvíme na číně. Zmizel, ještě hodinu jsem se válela v peřině a on mi mezitím psal, že majitel jej chce ozkoušet na svém těle. Má ho tetovat, tak se to protáhne.

Začala jsem se realizovat. Vybalila jsem zbytek věcí, skočila nakoupit, to šla sice na třikrát, ale za ten pocit, plné ledničky a upravené kuchyně, dle mého obrazu, to stálo.

Zayn se vrátil před druhou odpoledne. S balíčky k obědu a úsměvem, byť poněkud strnulým.

„Líbilo se mu to! Prej jsem fakt dobrej a rozeslal svým zákazníkům sms se zprávou o mně. Mimochodem, nejsou to jen „normální" lidi, ale i hvězdy. Říkal, že oni za dobrou práci dost připlatí, a tebe, mám přivést zítra. Ptal se, jestli nemám ještě nějaké tvoje fotky. Musel jsem jich několik sice oříznout, ale co viděl, mu stačilo." Přesně v tu chvíli se zamračil a několik dalších minut jsem z něj tahala, proč se tváří, jako kdyby toho šéfa, či co to bylo, chtěl zabít.

„Začal mít blbý pindy." „Jaké?" Nachystala jsem jídlo a šla si za ním sednout. „Chtěl vědět, jak vypadáš. Líbíš se mu." Povytáhla jsem v nevyřčené otázce obočí.  „No, a že by nebylo na škodu, aby byl zvěcněn i tvůj obličej a že by přece jen bylo lepší, aby tě fotil profík – on." „Prosím?" „Řekl jsem mu, že domluva byla jiná a nehodlám ji měnit." „A co on, na to?" „Že si promluví s tebou." „Můžu ho poslat rovnou do háje? Nebo mám být slušná?" „Myslím, že ho sám pošlu do hajzlu. Podezřele se vyptával..." „Kašli na něj. Buď budu dělat s tebou, nebo vůbec. Dívala jsem se po nabídkách práce tady, hodně kaváren a restaurací shání servírku. Nic moc, ale lepší jak nic. Takže, když nebudu dělat s tebou, budu fakčit jinak."
„Domluvíme se zítra." Kývám na souhlas a po večeři a sprše, se jej snažím přivést na jiné myšlenky...

Drtí mi boky, stahuje mě na sebe a nezapomíná si moje tělo značkovat. Jen zavrčí, když mu na těle opět vzniknou rudé pruhy...
„Máš dost?" Šeptá mi do vlasů, když se na něj položím. „Ne. A ty?" „Zvládnu celou noc." „Dokaž mi to."
Usneme za svítání, za pár minut máme vstávat a podle toho, následné vstávání vypadá. Ani sprcha nás nedokáže probrat. Tedy... Jak v jaké činnosti. Je hladový a šíleně nadržený. Abych se vůbec stihla nachystat, musím mu z náruče doslova utéct a pak poslouchám, jeho proklínání mé osoby a sliby, že až se vrátíme domů, tak mi to vrátí.
Využívám chvíle, kdy se holí, abych si udělala kávu a v klidu ji vypila. On můj klid naruší a já zjišťuju, že linka tady není nepohodlná...

„Připadám si, jako stroj." „Stroj?" Mávl na taxi a držel mi dveře. „Jo, na šukání." „Neberu tě jako stroj, ani věc, na které ukojím svoje tužby. Nemůžu az to, že sex s tebou miluju a chci ho pořád." Mumle mi do vlasů, sotva ho slyším a taxikář zesiluje rádio, zjevně něco zaslechl a z diskrétnosti nám dopřává jakési soukromí.

„Dobré ráno! Moc rád Vás poznávám. Zayn o vás mluvil velmi hezky." Svírá mi dlaň, asi třicetiletý, hnědovlasý muž. Má zelené oči a je oblečený v ležérním stylu. Džíny, tílko a kostkovaná košile. Na krku má tetování vlka, vytvořené rukávy, na obou rukou. „Moc mě těší." Oplatím mu stisk a stáhnu ruku zpět.
Zayna posílá do studia, mě si bere do své kanceláře. Zaynovi se to nelíbí, na krku mu vystoupila tepna, ale poslušně jde.

„Tákže," Spráskne chlapík dlaně a pobaveně se uculí. „Zayn mi zapomněl v dopisu oznámit, že je jeho přítelkyně tak krásná." „Díky, za kompliment. Ale můžeme přejít rovnou k věci?" „Spěcháte někam?" „Možná?" „Jsi fakt krásná." Těká mi pohledem po tváří a sjíždí lačně tělo. Už jsem chápala, proč chce Zayn, abych si vzala normální tričko, bez výstřihu. „Nevím, že bychom si potykali, pane." „Jsem Martin." „Nathalie, ale tykat vám nebudu."
„Kotě, co mi ukázat svoje tělo? Zayn říkal, že máš jen jedno tetování, ale..." Postavil se a z jeho kalhot, se na mě „dívala" jeho chlouba. „Fotky tetování i toho, co na moje tělo kreslil, jste viděl. Nemám důvod, něco víc ukazovat. A co se týče toho, že bych měla sloužit jako „plátno" pro návrhy tetování. Nemám s tím problém, ale budu pracovat jen se Zaynem, kdy on na mě bude kreslit a on mě bude fotit. Pokud s tím máte problém, najděte si jinou." Zvedla jsem okamžitě oči a vytáhla se sama na nohy. „Jsi ostrá." „Jen nemám chuť svého přítele podvést a už vůbec, nemám chuť mít něco s vámi. Eee!" Zakmitám ukazováčkem a zastavím ho v pohybu.

„Zayn je rváč, klidně z vás vymlátí duši a vaše narážky, by se mu nelíbili. Takže budeme dělat, že vy jste se choval slušně, a on tohle nikdy neuslyší." Zapnula jsem poslední kousek nahrávky znovu.

„Opravdu mě moc těšilo, pane. Kde najdu Zayna?" S úšklebkem jsem z jeho kanceláře utekla a protáhla se do studia, které bylo rozděleno, na několik kójí. Zayn byl uprostřed, s ním už zákazník. Mladý kluk, kterému Zayn na rameno překresloval šablonu tygra.