Malik vs. Tomlinson

~58~

„Pár dní..." „Pak se rozhodneš." „Budeš to akceptovat?" „Nebudu ti v ničem bránit, nemám na to právo..." Broukne na souhlas a konečně na mě usne. Hladím ji po těle a sám usínám. Když se vzbudím, je ráno a ona je pryč. Její oblečení, co měla včera na sobě zmizelo a já se div nezabiju na schodech, jak je sbíhám dolů.
Na ledničce je vzkaz od mámy, že k snídani tu nic není a nechává peníze na lince, ať si pro něco skočíme. Prachy nikde, Nath nikde... Že by šla nakoupit?
Dělám si kafe a ani nepostřehnu, že bouchly dveře. Na záda mi dopadlo čísi tělo a kolem mě prolétla taška.
„Ty jsi vzhůru?! Pche, jsem ti chtěla udělat snídani do postele." „Tohle mi už nedělej!" „Jako co?" „Šoky po ránu! Ani čárka, nic... Bál jsem se, žes mi utekla, po tom cos mi včera řekla." „Řeklo se pár dní..." Dá mi pusu na krk a sjede ze mě. „A přestaň se mračit, vypadáš jak pekelník." „Narážka na to, že bych se měl oholit?" „Nikdy!"

Jakoby to nebyla ani ona. Je jako na pérkách, samý vtip, narážka... Poskakuje, provokuje a když ji narazím na linku, ani se nebrání. Lačně mě k sobě stáhne a hladově políbí. „Slečna má chutě?" „Prosím!" „Chceš?" „Potřebuju." „Kvůli Louisovi..." Kývne a mně se znovu vybaví, jak ji držel a stahoval si rifle.

„Málem tě..." Nedokážu to ani říct. Hladím ji po tváři a ona přivírá oči, jako malé kotě. „Chci tě v sobě. Prosím!" Zašeptá mi do rtů, když se na mě podívá. Zachytím ji pod zadkem a vyzvednu na sebe. „Tady ne?" „Nechci rychlovku, a kuchyňská linka není na dlouhé milování moc pohodlná." Odnáším si ji k sobě a tam se o překot navzájem svlékáme.
Hladově mě líbá na hrudi. Rty klouže po kůži a choulí se mi v náručí...
„Nemůžeš mě tu nechat. Zblázním se bez tebe. Tak moc jsem si na tebe navykl... Nemůžeš mi odjet." Šeptám ji do vlasů, zatímco mi dál zasypává hrudník polibky.

Zvedne oči a zahákne mi ruce za krkem. „Ještě nikam nejedu, tak se teď netrap." „Mám strach, že to uděláš." „Teď o tom nemluv, nechci to teď řešit." Souhlasně kývnu a ve chvíli, kdy ji povalím do postele a zahrnuju její tělo polibky, od spodu někdo zvoní. První minuty to ignorujeme, zvonění ale nepřestává a já, s frustrovaným vrčením a proklínáním osoby, mířím otevřít.

„Hech, dobrej." „Ahoj. Nath je asi tady, že?" „Jo, je." „Pustíš mě za ní?" „Proč?" „Je to moje dcera!" „Víte co, řeknu ji, že tady jste." „Zayne!" „Pane Horane, nezlobte se, ale nemůžete po mně chtít, že vás s radostí pozvu dál. Já chápu, že to já svedl vaši dceru, že podvedla Louise a že já můžu za to, co se v rodině stalo, ale vy pochopte, že já ji mám fakt rád." Stáhne ruku zpět a nechá mě zabouchnout.

„Kdo je to?" „Tvůj táta?" Úsměv zmizí a ona si přitáhne peřinu blíž k tělu. „Chce s tebou mluvit." „Je tady?" „Nechal jsem ho venku..." „Oblíknu se." „Ok. Asi bude slušnost něco nabídnout... Chceš kafe?" „Jo."

„Za chvíli přijde. Dáte si něco?" „Kávu, díky." Usadil se u stolu, já už s hrnkem v rukou, se opíral o linku.

Nathalie

„Ahoj." „Ahoj!" Vyskočil táta na nohy, když jsem sešla dolů. Krátce jsem ho objala a postavila se k Zaynovi. Ochranitelsky mě sevřel kolem pasu a s ledovým výrazem ve tváři, pohlédl k tátovi. „Ty nemáš co na práci? Chtěl bych si s ní promluvit o samotě." „Můžeš mluvit i před ním." „Dobře, tak mi tedy vysvětli, nebo spíš vysvětlete, kdy tohle mezi vámi začalo."

„Pár měsíců zpět." „Můžeš být konkrétnější?" „Ten den, kdy kamarádka od Jay porodila miminko. Zayn mi dal pusu." „Jedna pusa a všechno změnila? Dětská asi nebyla, co? Zkoumal jsi ji mandle?!" „Jo, tak nějak. Udělal jsem to bez přemýšlení. Vždycky se mi Nath líbila a chtěl jsem ji. Problém byl, že jsem se choval jako hajzl a ona... No, být holka, tak takovýho frajera pošlu do patřičných míst taky hned." „Aha. Takže tys ji jen tak políbil a pak jste spolu začali?" „Ne." Předběhnu Zayna. „Zvrhlo se to pak jeden den ve škole..." „Ve škole?!" „V klidu, nepíchal jsem ji tam." Začnu se topit v kávě. Táta zbledl a vypadalo to, že nemá daleko k tomu, aby po něm skočil. No a Zaynova upřímnost neznala mezí.