Malik vs. Tomlinson

~91~

„Zaynie." Jen zabručel, že mě vnímá, a dál ho zajímal můj hrudník. „Pusť mě nahoru." „Proč bych to dělal?" Konečně se na mě podívá. Lokty položil kolem mé hlavy a jemně se usmíval. „Proč, miláčku?" Líbne mě na nos a když mu omotám nohy kolem těla, jeho touha být nahoře, selhala. „Protože sám chceš být podemnou." „Myslíš?" „Vím to. No tak." Přetočil mě na sebe, když jsem se na něj obkročmo posadila, sjížděl moje tělo hladovým pohledem. Dlaň mi přiložil na břicho a znovu vyčaroval, ten nejjemnější úsměv, jaký uměl. „Brala sis prášek?" „Ještě ne. Zapomněla bych!" Prudce mě chytil a stáhl na sebe, když jsem se se chtěla zvednout.
 „Neber si ho." „Cože?" „Neber si ho. Prosím." „Lásko... Ty chceš hned další?" „Jo. Je to asi brzo, já vím... Ale nechci mezi dětmi velký věkový rozdíl. Třeba to hned ani nevyjde... Ale neber si je, už ne. Stejně je to svinstvo, ničí ti to tělo. Prosím, chci další dítě, které tentokrát bude mít tvoje oči a černé vlásky." „Zayne, jsi si jistý, že se zvládneme hned postarat o druhé? Amy je maličká! Spočítej si, kolik peněz vše stojí. Utáhneme to dvakrát?" „Tak si ho vem..." Zašeptá zklamaně.

„Zvládli bychom to. I kdybychom teď měli dvojčata. Postaral bych se o vás. Myslel jsem, že v tomhle mi věříš. Že víš, že se mou jsi v bezpečí a nemusíš se bát ničeho. Amy možná maličká je, ale než se otočíme, tak bude velká..." Zahučí mi za zády, když se vytáhnu na nohy a chci v kabelce najít prášky. Na chvíli ustrnu na místě, a když se začnu hrabat v kabelce, zazní pokojem zoufalý povzdech. Obrátil se ke mně zády, tvář zabořil do polštáře. 

"Zayne?" Žádná reakce, dokonce se odtáhl, když jsem ho pohladila po zádech. "Otoč se! No tak! Slyšíš?!" Zatřásla jsem mu ramenem a on se konečně obrátil. 

„Pojď sem." „Proč?" Byl naštvaný a i když se hněv snažil potlačit, v očích mu planul. „Pojď sem!" Vytáhl se na nohy a nechápavě se zamračil, když jsem ho odtáhla do koupelny. Postavila jsem se k záchodu a podala mu platíčko. Došlo mu to hned. S úsměvem vylupal prášky a pak je spláchl.

„Jen jsem myslela, že bychom mohli mít delší sexuální život, než si uděláme další miminko." „Sex s těhotnou se mi taky líbil." Zaculil se a odnesl mě zpět do postele. Ta tam, byla jeho uraženost a naštvanost. 

Amy snad věděla, že tohle je jiná noc, než obvykle. Vzbudila se kupodivu jen dvakrát a sotva se nakrmila, usnula a já se mohla znovu stulit k Zaynovi, který se probouzel s námi a s úsměvem sledoval, jak malá baští a čekal, až si k němu znovu lehnu.

„Dobré ráno." Šeptal mi do ucha, něco po osmé. Amy spinkala a pár minut po tom, co jsem se díky němu probudila, na dveře někdo klepal. „Zajdeš tam?" S protočením panenek, jsem na sebe natáhla jeho košili a zamířila ke dveřím. Tam stál kurýr, který se křečovitě usmál a do ruk mi strčil koš růží. „Tady podpis, slečno Malik." „Paní." Opravila jsem ho a on, chudinka, zrudl. Náhle zbledl. Za mými zády se zjevil Zayn. „Frajere, dej ty oči výš." „Omlouvám se, pane." Se smíchem jsem mu vrátila papír s podpisem, a zabouchla dveře. Nechápavě jsem hleděla na růže a Zayn se potutelně culil.

„Od koho jsou?" „Nevíš?" „Měl bych?" Hledala jsem lísteček se vzkazem.

„Miluju Tě k zbláznění. Jsi to nejdokonalejší, nejkrásnější a nejdůležitější, co ve svém životě mám. Kdybych neměl tebe, nemám nic. Jsi moje všechno. Moje láska, princezna, žena, se kterou chci strávit zbytek svého života. Protože jen s tebou, zvládnu tohle přežít. Když o tebe přijdu, nepřežiji.
Jen s tebou, můžu být sám sebou. Ty mě znáš, jako nikdo jiný... Víš, co nesnáším, čeho se bojím... Jsi můj Anděl, který mě zachránil.
Dala jsi mi sebe, dala jsi mi krásnou dceru... Změnila jsi mi kompletně život. Zničila to, co jsem několik let budoval a vybudovala něco, mnohem krásnějšího a důležitějšího. Dala jsi mi smysl života – ty jsi ten smysl.
S tebou mám vše, bez tebe nemám nic...
Děkuji za vše, za tvou lásku ke mně, za to, že jsi mou ženou, za to, že jsi mi porodila nádhernou holčičku, kterou stejně jako tebe, miluji. Kvůli vám, bych zabil i se nechal zabít.
Nikdy ti nedám důvod, abys mě přestala milovat nebo mě opustila.

Děkuji, lásko!

Zayn X."

Zvedla jsem oči. Stál opřený o zeď a hryzal se nervózně do rtu. V očích se mu třpytily slzy, ty moje už stékaly po tváři. Schovala jsem se mu do náruče a na plno se rozbrečela. Hladil mě, pevně svíral a znovu sliboval, že náš život bude dokonalý a on mě nikdy nezklame.