~4~

3.6K 201 0
                                    

Nath

Niall mě poslal pryč. Dělá společně s Liamem podlahu před našimi pokoji. V druhém patře je Zayn s tím kudrnatým. Má ďolíčky ve tváři, a když se usměje tak je k sežrání. Přijde mi, z té partičky nejmilejší. Liam je frajírek, ale na druhou stranu nechová se až tak namistrovaně. Za to Zayn... Debil od pohledu. A Louis? Netuším co si o něm myslet. Protáhnu se kolem Harryho se Zaynem, a hned se prudce otočím. Zayn mě pleskl po zadku. „Zayne!" okřikl ho Harry, věnoval mi omluvný pohled a hodil mu kladívko. „Chytej, vole." Kdyby pohled vraždil, už leží na zemi v bolestivých křečích.

Louis spravuje sám předsíň. Táta pravděpodobně lozí po zemi v kuchyni. „Chceš pomoct?" ustoupila jsem, hrabal se po nějakém nářadí. „Raději si někam sedni, ať se ti něco nestane." Jeho hlas zněl tvrdě, protivně. Přimhouřila jsem oči, ale nic neřekla. Rozešla jsem se k chodbě, vedoucí na zahradu. Sotva tři kroky a vypískla jsem. No jo... blondýna. Chodit víceméně po staveništi jen v ponožkách... S nohou ve vzduchu jsem chytala balanc. Cítila jsem, jak padám, ale nedopadla jsem. „Holka!" ušklíbl se a vzal mě do náruče. „Dej mě dolů!" „Sklapni. Si píchneš do nohy ještě něco. Vysadil mě na jedinou, bytelnou komodu a klekl mi k noze. „Ať si nepřekousneš jazyk!" vyjekla jsem a z očí mi uteklo několik slz. A on najednou zjihl. „Asi jsem mohl něžněji..." „Debile!" se sebezapřením jsem odskákala do koupelny a hodila nohu do umyvadla. Sotva jsem se tam naštelovala, dveře se otevřely a v nich Louis. „Vypadni!" „Byl to starej, zrezlej hřebík. Musí se to vyčistit." Ukázal na dezinfekci a obvaz. Nevím, kde to vzal, ale to mě nezajímá. „Tak to tady polož a vypadni. Zvládnu to i bez tebe!"

„Co se ti stalo?" opatrně našlapuji cestou do předsíně. Můj pokoj je sice holej, ale tam si snad nic nepíchnu do nohy a hlavně, nebudu jim tady překážet. „Nic. Dupla jsem na hřebík." Táta mě zdrbal a podepřel. „Že Tommo?" „Cože?" zvedl, eh, Tommo obličej od podlahy. „Že když se tu pracuje, má mít boty." „No jasně!" sjel mě pohledem. Opět ten naštvaný výraz. Mně to žíly netrhá. Vyškubla jsem se tátovi a vyšlapala schody. „V pohodě?" kudrnáč tam klečel sám. „Jo." „Co se ti stalo?" „Hřebík." „Jáj. Musíš dávat bacha." Zasmál se a vzal mě do náruče. „Nesu ti sestru, vrazila si do nohy hřebík!" oznámil, jen co spatřil Niallovu pokleslou čelist. Jeho výraz se okamžitě změnil. „Dík!" přebral si mě a vůbec je nezajímalo, že chci na zem.

Sedím na balkoně, na jakémsi pofiderním štokrleti, u nohy se mi válí hrnek s kávou a krabička cigaret. Z domu se co chvíli ozve zvuk praskajících prken, zatloukání hřebíků a já nevím, čeho všeho ještě. Odskáču do pokoje a v hlavě si rozvrhuji, jak by mohl můj pokoj vypadat...

Finální verze domu je dokončená po měsíci. Louisova mamka i jeho sestry jsou fajn. Do pokoje mi jako tajfun vtrhla dvojčata a okamžitě začaly štěbetat... A tak to šlo den po dni. Čtrnáct dní tahem tu trávil Louis a ti jeho kamarádi celý dny, po zbytek měsíce chodili až po škole. My se prozatím váleli doma. Nastoupit jsme měli až od začátku Dubna. A po celý ten měsíc jsme byli na nožem, tedy, jen já a Louis. Niall se s kluky celkem skamarádil. Problém měl jenom se Zaynem, jeho narážky už dospěly do takové fáze, kdy jsem si na něm vylila zlost. Druhou tváří chytil o stěnu a ticho se dalo krájet. On jen lapal po dechu, bledl a střídavě rudnul. Takovou potupu asi zažil poprvé. Harry s Liamem dusili smích, Niall vypadal, že má chuť mu přidat a Louis byl akorát někde v trapu.

S Louisem jsme válčili snad každou minutu. Asi jsem mu nebyla sympatická, ale já nemohla za to, že se naši rodiče poznali a chtějí spolu žít — TADY! Kdyby to šlo, udělám všechno proto to, aby jim to nevyšlo. Problém byl, že oni spolu vážně byli šťastní a začít dělat jeho mamce naschvály... No možná kdybych mi bylo tak třináct, tak bych to zkusila. Teď jsem jen skřípala zuby a ustavičně se posílala s Louisem do háje.

Poslední výbuch, než se sem nastěhovali, nastal v mém pokoji. Na poslední chvíli jsem se rozhodla, že chci skříň jinak — už na potřetí — brácha i Harry si jen povzdechli, ale chtěli se do toho pustit, když on na mě začal řvát. To přilákalo i jeho mamku s tátou. Ten mě sice zdrbal, ale jeho mamka se mě zastala a s připomínkou, že on má pak další dívčí pokoje na pořadníku, tak by se měl klidnit. U holek to s nerozhodností bude úplně na stejno. Než dokončil s kluky všechny ostatní pokoje, zatímco já si už zařizovala, byl večer. Kluci s sebou praštili na zahradě do trávy a on vyloženě kurvoval. Se slabým zadostiučiněním jsem se natáhla po konvičce a přehnaně zalila truhlík s jakýmsi zelím. Ze spodu se ozvalo zaječení. „Jejda. Promiň!" nahnula jsem se a s cukajícími koutky pozorovala, jak je celý smáčený. „Tohle ti vrátím!" naznačil ústy. Jeho mamka se vmísila mezi ně a rozdávala pití. No jo, před ní sekal latinu. Debil. 

Malik vs. TomlinsonKde žijí příběhy. Začni objevovat