Malik vs. Tomlinson

~63~

Louis

„Můžeš přijít domů?"
„Proč?"
„Chci tě vidět a přišel ti dopis ze školy."
„Tak mi ho pošli, dám ti adresu El."
„Louisi, prosím! Chci vidět svoje dítě!"
„Já ale nechci vidět Nathalii."
„Víš moc dobře, že tu nebydlí. Je pořád u Zayna a opravdu pochybuju, že zrovna dnes by přišla. Dojdi na oběd."
„Přijdu teď..."
„Dobře. Tak za chvilku?"
„Do půl hodiny..."

Tipnu hovor a hrabu se z postele. Je něco po jedenácté, v kuchyni se potkám s mamkou El. Naše seznámení proběhlo dost krkolomně, ale jinak jsem ji tu nevadil. Popřeje mi hodně štěstí doma a já s výrazem spráskaného psa, mířím za mámou.
Může mě umačkat, a i když to nerad přiznávám, chyběla mi ta vůně, jak to tady voní, a hlavně mamka. Sám ji drtím v náručí a nechávám ji, aby mi opusinkovala obličej.
Cpu se obědem, který kvůli mně urychleně připravila, a podává mi dopis. Mluví jednoznačně. Buď okamžitě nastoupím do školy, nebo mě vylijou.

„Co píšou?" „Že mám nastoupit, nebo na škole končím." „Nastoupíš, doufám." „Asi bych měl, co?" „Stejně je budeš potkávat..." „Jo, já vím... Fajn, zítra tam půjdu. Dnes už na to kašlu. Zůstanu tady, jo? Pozdravím se s holkama." „Nechceš si dát sprchu předtím? Měl by ses oholit." „Jo, asi jo... Dík za oběd. Moc dobrý." Přikývne a já se zavřu v koupelně.

Od spodu zní písničky, a krom nás dvou tu nikdo není. Už vykoupaný a oholený, vlezu Nath do pokoje. Chybí tu oblečení, serepetičky, i věci do školy. Takže ona znovu nastoupila...

Holky mě můžou umačkat, tedy, až na Fizz. Pořád mi neodpustila, jak jsem Harrymu vrazil. Jen zamumle pozdrav a vypadne. Přes okno ji vidím, jak jde s Harrym. No nic... Nebudu se tím zatěžovat. Strávím s holkama a mámou vcelku pěkný den. Žasnu nad tím, jak se Bobby zachoval. Byl to jeho dům a místo toho, aby vyhodil mámu někam na hotel, šel raději sám. Na dotaz, co Niall, jen Lottie trhala rameny a nechtěla se o tom dál bavit.

Odešel jsem domů krátce po deváté večer. Cestou to vzal kolem Zayna, netušíc pořádně proč. Svítilo se u nich a branka ani nevrzla, když jsem ji otevřel a protáhl se dovnitř. Jako šmírák za oknem, jsem mohl pozorovat skrze obyvák, výjev z kuchyně.
Nathalie dělala s Safou úkoly, u jídelního stolu, Zayn stál u sporáku a něco tam kutil. Zbytek rodiny jsem neviděl a jen doufal, že teď někdo nedorazí. Slušelo ji to. Modřina, kterou jsem ji způsobil už zmizela, jen Zaynova tvář byla ještě stále poznamenaná. Zatínal jsem dlaně v pěst, chuť se s ním znovu porvat rostla. Stál teď za ní, objímal ji, bradou byl opřený o její hlavu a něco asi oběma vysvětloval.

„Zůstaneš na noc doma?" Zavibroval mi v kapse mobil. Raději jsem se vydal za El a za chůze psal sms.

„Byla ve škole." „Co?" „Nathalie. I Zayn." „A?" „Zayn se málem porval s Danielem. Harry ji dělá ochranku. Zaynovi dělá ochranku Liam. Tedy... Spíš mu jen brání, aby se nerval." V pár dalších větách shrne, jaký byl den ve škole a mně se do ní už tuplem nechce. Mám tam i jiný kamarády, ale jakoby nestačilo, že Hazz je na jejich straně. Teď i Payno... No jo, tahá se s Gemmou, tak přece nepůjde proti Harrymu. Fuck!

„Zdar Tommo. Je mi to líto." Zastavilo mě u skříněk několik kluků. S pár z nich jsem promluvil, na zbytek jen kývl a šel do třídy. Tam už seděl Zayn a bavil se s Liamem. Něco řešili a Zayn se usmíval, jako měsíček na hnoji. Bylo mi z něj zle a chuť vypadnout, vzrostla okamžitě.

„Nazdar!" „Čau." Odpověděl mi Payno s úsměvem. Nebyla v něm ani stopa falše a to mě nasralo ještě víc. On byl kámoš se všemi, za každé situace. Potlačil jsem uchechtnutí a posadil se vedle něj. Dělal zeď mezi mnou a tím hňupem. Jemu se ve tváři rozlil vztek a div nerozlomil svůj mobil vejpůl.

„O co jsem přišel?" „Nic moc. Jako vždycky." „Jo. Jasně." Napjatá atmosféra se dá krájet. Občas se na Zayna podívám, ale jemu nestojím ani za pohled. Každou přestávku, společně s Liamem mizí. První přestávku, jsme se potkali ve třídě El. On a Nath se sebrali a odešli, Harry s Liamem nezaujatě cosi řešil. Na můj dotaz, ohledně Nialla, El trhala rameny a já se pak od Liama dozvěděl, že má antibiotika. To, že stojí na její straně jsem bral, chápal jsem to, ale...