Malik vs. Tomlinson

~18~

„Copak jsi provedl sestřičce?" uchechtl se Zayn, když jsem se pokusil s Nathalií promluvit o velké přestávce. Ona se mi však vyškubla a odešla i s El, či jak se to holka jmenuje, někam pryč. „Nestarej se." „Jo, neser se do jeho věcí a řeš si svoje." „Jako jaký?" otočil se Zayn na Liama, asi bych to neřešil, ale zaujalo mě, jak frčel do tý šedý myšky. „Já ji řekl, že ji chci ojet? No do prdele." Rozesmál se, problém byl, že to bylo až moc hrané. Jako by to, co ji řekl, myslel vážně. No jo, chlast tě donutí říct pravdu, ani nevíš jak...

Chlast... Nejraději bych si nafackoval. S pomyšlením, že už nikdy pít nebudu jsem odcházel na poslední dvě hodiny, které tentokrát byly spojený s prváky.
„Tomlinson, Horan." S dvojčaty jsme zvedli ruce. „Nathalie." Niall tu svou spustil a mrkl na mě. V duchu jsem si říkal, jestli by tak mrkal, kdyby věděl o tom incidentu...
„Vy dva, doskočte za docentem, ať vám dá skripta. Budeme z nich pracovat." Nathalie se zvedla, radostí div neskákala. Vyloženě hnusně na mě pohlédla, když jsem ji držel dveře a vyrazila chodbou. „Eh, zlato, na druhou stranu." „Nejsem tvoje zlato." Zavrčela a otočila se. „Nathalie! Počkej prosím." Mnul jsem si rameno, do kterého mě praštila vší silou, jen abych ji pustil. „Jdi do hajzlu." „Je mi to líto! Nikdy bych si to neodpustil..." „Víš, co mi vadí nejvíc?!" Zavrtěl jsem hlavou a rozešel se za ní. „Žes nechtěl přestat, bylo ti jedno, že brečím. UDĚLAL bys to!" „Já mám okno Nathi, nepamatuju si nic, jen hospodu. Je mi to moc líto. Věř mi to." „Udělal bys to." Zopakovala znovu. „Jo,asi jo!" zařval jsem na celou chodbu. Asi projev čirého zoufalství. „A pak bych toho kurva litoval! Ublížil bych ti a to bych nepřežil. Je mi to líto, šíleně líto a nevím co udělat, abys mi odpustila." „Nevšímej si mě." „Cože?" „Řekla jsem Lottie, že ti to dám sežrat... Jenže netuším jak! Tak mi dej pokoj! Čas..." Poraženecky jsem přikývl, vyrazili jsme za docentem, mlčky, bok po boku...

„Loui, skoč pro Nath. Už vyrážíme." Odplazil jsem se nahoru. Uběhlo čtrnáct dní a Nathalie se mnou mluvila jen doma, kvůli našim aby nepojali nějaké podezření. „Nath? Jedeme." „Hm." Vzala si tašku a aniž by na mě pohlédla, šla ke schodům. No, jestli mi to tímto dávala sežrat, tak se ji to dařilo. Trpěl jsem jako zvíře, vidět její tělo a nemoct se ji dotknout. Nemoct ji ani obejmout či políbit... Dva dny po tom, co jsme spolu mluvili cestou k docentovi, přišel Niall a že co se děje. Nakonec se mi ho povedlo přemluvit, ať to nechá být, ale i tak mě sledoval na každém kroku, stejně jako Lottie.

Teď jsme odjížděli na chatu. Byl prodloužený víkend a naši se rozhodli, nás nechat už od středy doma. Já vyfasoval místo společně s dvojčaty a Lottie u Bobbyho v autě. Lottie seděla vepředu a Nath mezi mnou a Niallem. Po dvou hodinách jízdy, kdy jsme na sebe byli nalepení ji začala padat hlava. Před námi byla ještě víc jak hodina a já doufal, že si ji položí na mě. Yeah, povedlo se. Položila ji na mě, už víceméně ve spánku. Když však auto cuklo, probrala se a natočila se k Niallovi, ten ji objal a zbytek cesty spala na něm. Ne, vůbec jsem nezáviděl...

„Je to tu krásný!" rozplývala se další ráno, když jsme se potkali na terase při snídani. Dvojčata se už cachtala v bazénu, Fizz s Lottie byly ve statku pod kopcem u koní a Niall stále spal. „Chci ti něco ukázat." Odchytil jsem ji v chodbičce, vedoucí do kuchyně. „Nemám zájem." „Nathalie, prosím. Chtělas mi to vrátit... Nevím, jestli si to uvědomuješ, ale mě tohle ničí!" Zastavila se a obrátila se ke mně. Beze slova se přiblížila, cítil jsem její tělo na tom svém a pak jsem dostal facku. Než jsem se vzpamatoval, vytáhla se na špičky a drsně mě políbila.