Malik vs. Tomlinson

~85~

„Kdy přijdeš?" „Nevím, lásko, zavolám ti." Šeptá mi do rtů, když po osmé odchází. „Nechoď." Omotám mu rozespale ruce, kolem krku a stáhnu jej znovu k sobě. „Budeme celý den v posteli. Mazlit se spolu a láskou, hrát si..." „Zní to šíleně lákavě, chci to tak udělat, ale mám povinnosti, miláčku. Odpoledne vám to vynahradím. Spi ještě." „Počkej, než usnu." Poraženecky vydechne a položí se ke mně...

„Zayne?" Nic. Asi hodinu po tom, co jsem mu usnula na hrudi, jsem se vzbudila. On už byl v trapu a na druhé polovině byl vzkaz, že nás miluje a že odcházel s naprostým odporem.

„Ahoj."
„Ahoj! Kde jsi včera byla volal jsem ti."
„Já vím. Co jsi chtěl?" Dělám si čaj, Amy leží na koberci, Barney se k ní tulí a nehne se od ní ani na krok.
„Mluvit s tebou. Kde jsi byla? Zayn mi to nechtěl říct."
„Hodláš mi dělat kázání? Ty?! Když máš tu potřebu to vědět, byla jsem vedle něj. Nechtěla jsem s tebou mluvit, ani teď nechci, ale nebudu svině. Proč chceš tedy teď, tak najednou, přijet a dělat, že nic. Dovol mi připomenout, že ty ani ostatní, jste se od té doby neozvali. Nepočítám tedy Fizz, ta mi na tajno volá. Žasnu nad tím, jak dítě vše změnilo."
„Chceš se hádat přes telefon?"
„Máš pravdu, to je trapné. Raději z očí do očí. Kdy se tu ukážeš?"
„Nath, prosím..."
„Tak co je, Nialle?!"
„Chybíš nám. Chybíte nám. Chtěli bychom vás vidět. Myslel jsem, že když přijedu a domluvíme se, bude to lepší."
„Fakt? To brzo. Jako proč? V čem by to bylo lepší?"
„Táta má rakovinu."

Svět se se mnou zatočil. Lapla jsem po dechu a zhroutila se k podlaze. Barney se ke mně se štěkotem rozběhl a Niall se dotazoval, jestli tam jsem. Neodpovídala jsem. Dívala jsem se, neurčité místo před sebou, na tvářích mě pálily slzy a v hlavě se mi promítal film.

Všechny vzpomínky, které jsem měla s tátou, se promítaly jako ve zrychleném záběru.

„Nathalie?! Odpověz, prosím!!!"
„Čeho?" Vydechla jsem, hlas se mi třásl a i on se do telefonu rozplakal.
„Má nádor na mozku. Dá se to operovat, ale je to riskantní... Chce tě vidět. Tebe i maličkou. Nechce jít na operaci. Protože už by vás pak vidět nemusel. Ale tím jak čeká... Ubližuje si. Musí tu operaci podstoupit. Jinak umře, Nath... Prosím. Zapomeneme na vše, co bylo, co se stalo a začneme od znovu. On už ví, že chybil. A není to nemocí... Dva dny po tom, co jste odtud odešli, vás hledal u Zaynovi rodiny. Ale Yaser... No poslal ho do prdele. Že po tom, jak se zachoval, nemohl čekat, že tu zůstanete. A on jen neměl odvahu napsat nebo zavolat a já taky ne."
„Jak na to přišli?"
„Měl výpadky paměti a zorného pole. Jay ho donutila k lékaři... Nath, prosím. Vykašli se na Louise, klidně i na mě, ale táta tě potřebuje. Jsi jeho holčička, navždy. Prosím!"

„Za chvíli ti zavolám. Promiň."

Típnu to a nanovo se rozbrečím. Tlumím pláč, nechci Amy probudit. Barney mi olizuje tvář a kňučí. Uklidním se až za několik, velmi dlouhých minut. Dívám se na Zaynovo jméno v seznamu, ale zavolat mu to nemůžu.

„Zavolám ti zítra." Napíšu Niallovi a přesunu se k Amy. Spokojeně spinká, pravidelně oddechuje a mně najednou napadne, co kdybych o ni přišla. Kdyby se ji něco stalo, nebo by závažně onemocněla. Nebo Zayn... Kdyby se jednomu z nich něco stalo...

Zayn

Když skončím, mám toho dost. Nezastavil jsem se, a pod rukama se mi střídali zákazníci. Nath jsem marně volal, napsala mi asi za hodinu že spí, že ji není dobře. Opět ji volám a opět mi to nebere. Tipne mi to a znovu jen sms, že ji bolí hlava, ale chce dál spát. Nechávám to být, co mám dělat...

„Zayne." „Teď? Výplata?" „Jo, za to, jaks to tu podržel..." Mrká Tommy a posledního opozdilce, který dorazil, když jsem byl na odchodu, si bere na paškál on.
Se zíváním se domů doplahočím snad o půl desáté večer. Čekám nějakou výtku, ale doma je ticho. Na ledničce mám vzkaz, že večeři mám v troubě. Vyběhnu nahoru. Nath spí, Amy se rozvaluje vedle ní a když mě spatří, pusinka se ji snaží široce se usmát.

„Ahoj lásko, unavila jsi maminku?" Beru si ji a s ní v ruce, si chystám večeři. Mazlím se s ní na pohovce a sotva pomyslím na to, že bude mít za chvilku hlad, rozpláče se.

„Ahoj, kdy jsi přišel?" Zašeptá mi Nath do zad unaveně. „Před chvíli. Půjdu do sprchy. Mám toho plný zuby. Nezastavil jsem se... Občas si říkám, co ty lidi na tom tetování tak baví. Stalo se něco?" Neusmála se, ani nepoznamenala něco vtipnýho. „Miluju tě." „Já tebe taky. Moc... Lásko, co je?" Oči se ji plní slzami. Jen zavrtí hlavou, dá mi pusu a odejde s Amy nahoru. Když se k nim po sprše přidám, přestane si ji všímat a vleze mi do náruče.

„Miláčku, co je? Proč plačeš?!" „Chci do Donny." „Co se děje?!" Zvedne oči a rozpláče se na plno. „Volal mi Niall ráno. Táta... On-on má rakovinu." „Ježiši..." Zachrčím a ona se mi v náručí zhroutí.