Malik vs. Tomlinson

~71~

Tak nějak mátožně, jsem se vytáhl na nohy. Zaklonila hlavu a usmála se, zase, jen smutně. „Nejsi rád?" „Já... Já budu táta?" Kývne a omotá mi ruce kolem krku. Nic neříká, jen se mi s nadějí v očích dívá do mých. Cítím ve svých slzy, a její úsměv se rozšiřuje. „Miláčku..." Zašeptá jemně a já se skloním pro pusu.
Nad hlavou mi zní její smích. Sjel jsem na kolena, objímal ji nohy a tvář bořil do bříška, které bylo maličko vypuklé, ale nebylo to nic, co by mě donutilo zpozornět.

„Co blbneš?" Směje se, když ji odtahuju do koupelny, kde ji smývám barvu. „Nebudu na tebe teď kreslit." „Vždyť jsou na kůži, nic mi z nich nebylo." „Nezájem. Nebudu na tebe teď prostě kreslit a tečka! O tomhle rozhoduju já." Zarazím se. „Copak?" „Jsem první?" „Eh?" „První, kdo to ví." Začne se smát a kývá hlavou.
„Kdo jiný, by to měl jako první vědět? Zayne!" Brečí smíchy a dožaduje se vysvětlení, proč tak blbnu. S ní v náručí, volám do studia, že si na dnešek beru z rodinných důvodů volno a ji odnáším do postele.

„Zaynie..." Klokotá smíchy. Uvelebil jsem se ji mezi nohama a zahrnoval bříško polibky. „Jak dlouho to víš? Kolikátej týden? Co budeme mít? Jméno? Chceš rodit tady, aby mělo maličké americké občanství, nebo se vrátíme na čas do Anglie?" „Pojď ke mně." Hladí mě ve vlasech a mně se v hlavě rodí plán.

„Dozvěděla jsem se to včera. Jsem v pátém týdnu, netuším, co to bude, to se dozvíme až ve dvacátém. Jméno nemám, ale když to bude kluk, tak Zayn není špatné." Zacukají mi koutky a něžně na ni nalehnu úplně. „A občanství... Já nevím. Já Ir, ty Angličan a maličké Američan?" Začnu se smát a schovám ji obličej do výstřihu trika.

„Vrátíme se do Anglie, až ti doktor dovolí letět. Jméno pro chlapečka... No okey, budu souhlasit, ale když to bude holčička, tak ji pojmenuju já." „Nechci Nathalii, nelíbí se mi." „Původně by to Nathalie byla, ale fajn, mám v záloze další." „Tak rychle?" „Každý si jednou navymýšlí, jak se budou jmenovat jeho děti a co jsme spolu, obměnil jsem seznam jmen, až zbyla jen dvě. Nathalie a to druhé... No uvidíš." „Řekneš mi to, až budeme vědět, co budeme mít?" Brouknu na souhlas a ona mě začne hladit ve vlasech.

Louis

„Skoro všechno?" Zašeptala překvapeně a já se rozhodl, že vsadím vše, co mám. Buď mi dá šanci, nebo mě pošle k šípku.
„Když budu mít tebe, budu mít všechno a všechno bude v pořádku." „Prosím?" „Dala bys mi šanci? Asi to byl osud, abychom se spálili, abychom mohli být spolu. Možná, těm dvěma jednou poděkujeme. Já se už na Nathalii nezlobím, jsem rád, že to tak dopadlo. S Nath mi to nevyšlo, protože to tak být nemělo. Stejně jako tobě se Zaynem... Bylo to hezké, ale bez budoucnosti. Ale s tebou mám pocit, že tu budoucnost, mám na dosah ruky. Slibuju, že budu jiný, než jsem byl ve vztahu s Nathalii."

Nejistě se hryže do rtu, dívá se mi do očí a najednou mi dochází, že její tvářičky začínají získávat sytě rudou barvu. Se snahou, o ukázaní veškeré něhy, co mám v sobě, ji hladím po tváři a ona se vytáhne na špičky.

„Slibuješ?" „Přísahám." Oči ji zazáří. „Co spolu trávíme čas, už na něj nemyslím. Nejde to. Taky-taky jsem ráda, že to tak dopadlo. Takže... Potvrdíme domněnky a bude to oficiální?" Kývám na souhlas a do ucha ji tiše šeptám, jestli bude mou princeznou. Se smíchem souhlasí a tu noc, strávíme jako partneři, ne jen jako kamarádi s výhodou.

Po tom, co ve škole utichla aféra Zayn&Nath a jejich útěk z Anglie, začali řešit nás. Bylo mi to u prdele. K mému překvapení, mi Niall gratuloval k tomuhle vztahu jako první, a dokonce i Harry s Liamem, se se mnou začali normálně bavit. Nialla jsem pak potkal odpoledne po škole doma. Ležel s Lottie na pohovce, olizovali se a Jay je kritickým pohledem pozorovala.

Seznamoval jsem ji pořádně s El, byť ji znala od vidění, a spiklenecky mi pak šeptala, že jako maminka všechno vidí a ví. S uculováním se, jsem k sobě El tiskl a Bobby, když přišel s dvojčaty, mě s úsměvem objímal.

Najednou to bylo všechno okey. El si na nic nestěžovala a já se snažil vyvarovat chyb, kterých jsem se dopustil s Nathalii.