Malik vs. Tomlinson

~50~

Zayn

„Nechci domů..." Sedím na kraji postele, zády k ní a ona se ke mně přitiskne. „A já tě nechci pustit." Pustí mě a sklouzne z postele, donutí mě, abych se narovnal a posadí se mi na klín. Hladí mě po tvářích, krku... „Můžu tu přespat?" „Vážně chceš?" Chvíli se na mě dívá a pak hledá svůj mobil. Beze slova ho vypne a to stejné udělá s mým.

„Budou se o tebe bát." Trhne rameny a znovu se mě posadí. „Ale já jsem v bezpečí, nebo ne?" „Záleží na tom, jestli chceš abych byl hodný nebo zlý." Zasměje se a schová mi tvář ke krku.

„Zayne?" „Hm?" Hladím ji po křivce páteře a moje nadrženost je pro teď udusána. Užívám si jen to, po čem jsem toužil od začátku; mít ji u sebe, držet ji a vědět, že je moje. To, že je oficiálně pořád s Louisem, kterej na ni ve škole určitě čeká, mě nezajímalo. Jeho už není... Přestala mu patřit ve chvíli, kdy jsme se líbali pod tribunou.
„Co uděláme? Jak to řekneme... Tátu asi trefí, Louis to nepochopí, El mě minimálně přizabije... Vadí mi, že ji zítra uvidím, jak se k tobě tulí a dožaduje se tvé pozornosti."

„Já nevím, zlato..." Položím se na záda a ona se mi opře o hrudník. Natáhnu se po peřině a překryji její tělíčko, které dělá tomu mému štít. „Jediný co vím je, že až uvidím Louise a on po tobě něco bude chtít, tak po něm skočím. Nevydržím to, to vím už teď..." „A ty a El?" „Já k ní nic ve výsledku necítil... Byla to jen náplast... Je smutný, že se do mě zamilovala, ale bude to muset pochopit." „A co, když to nikdo nepochopí? Já vím, že to zní blbě, ale nechci, aby ses kvůli mně rval s Louisem... Je to paradoxní... Chodím s ním, ale v posteli jsem nahá s tebou. Pořád ještě nejsem kurva?" Uchechtne se a zavrtí se mi na klíně. Vyprsknu smíchy a ona se na mě zase jen položí.

„A já nejsem čurák? Jsem rádoby zadaný, ty chodíš s jedním z mých nejlepších kamošů, hm?" „Kurevská dvojka." „Co jsi se mnou, jsi ještě sprostější." Dusím smích, nad naším oslovením. „Co jsi se mnou, jsi sladký. Bad Boy už není." Zapiští a se smíchem mi zahákne ruce za krkem, když ona skončí na zádech.
„Brzdi miláčku, pořád jsem Bad Boy." „Vážně?" „To si piš!" „Dokaž mi to." „Jak?" Usměju se ji do krku, kam vytvořím modřinku. Sykne a prohne se. „Vem si mě." „Slib mi něco?" „Co?" Zahledím se ji do tváře. „Že on, už si tvý tělo brát nebude! Nevím, jestli to vyřešíme zítra, nebo za týden, ale on se tě už nedotkne." „Slibuju! A ty?" „Slibuju."

Nathalie

„Nejsi Bad Boy." Zašeptám znovu, do ticha, které se po jeho příslibu kolem nás vzneslo. „Pro ty venku jo, ale pro mě ne. Nikdo z nich neví, kdo jsi." „A neprozradíš jim to?" „Hmm... Budu o tom přemýšlet." Začne se smát a vytvoří mi další modřinu. Tentokrát na kosti dolní čelisti.
Místo strachu, že Louimu dojde, že od něj to není, chci, aby udělal další...

Krk pálí a hoří, na dotek bolí a teď je to on, kdo mě nechává, abych si jej označkovala. Škrábe mě lehké strniště, jeho ruce mapují moje tělo a do břicha mě tlačí jeho chlouba.

„Chceš pokračovat?" Mumle mi do rtů, když ho přestane bavit, být submisivní. „Ty nechceš?" „Chci!" Syknu. Odtáhl se od mých rtů, přejel svými přes rozbolavělý krk a zaměřil se na hrudník. Laskal mě, něžně kousal a nezapomínal i tady vytvářet modřinky.

„Budu jako dalmatin!" Vydechnu horko těžko a on jen zamručí na souhlas. Pomaličku se sune níž a já se začínám třást.
„Bojíš se?" Zachraptí a vytáhne se znovu nade mě. „Ne." „Neublížím ti..." „Já vím." Mrkne a stejnou cestou se vrací na podbřišek.

Věnuje mi pohled a já se jen se zasténáním prohnu...