Malik vs. Tomlinson

~47~

Nathalie

Je mi ze sebe samotné zle... Už i Jay se byla několikrát zeptat, jestli je všechno okey. Všechno bylo okey, dokud jsem byla mimo Donny. New York? Amazing place!! Užila jsem si tam každou minutu, užívala jsem si každý okamžik s Louisem, jenže pak návrat domů...

První co, potkala jsem Zayna s El. Šel vedle ní, skoro nuceně a neměl tušení, že ho vidím. Ona se do něj zaklesla a něco štěbetala...

Doteď jsem nepochopila, proč ta jedna hloupá pusa, všechno změnila. Proč narušila něco, co se zdálo tak stabilní. Hlavou mi vířily vzpomínky, jak jsem poprvé Zayna spatřila.

Ležérně se opíral o zdivo, drze se usmíval a v těch tmavých očích, bylo dáno na obdiv grázlovství a zároveň i něha. Když jsem se podívala do jeho očí pak, bylo to už jen grázlovství... Tu něhu ukazoval jen ve chvíli, kdy se do jeho očí nedíval nikdo jiný, jen já...
Jeho narážky, snaha...
Jeho zamračený výraz, když jsem po prvním, společném venku, odmítla pusu na pusu a dovolila mu jen na tvář... Jeho uražené dotazy, proč se mě jiný může dotýkat a on ne... 
Důvěra v to, že on El opravdu chce... Proč mi to nevadilo předtím? Proč jsem mu ji hnala do náruče? Odpovědi neznám... Nebo, spíš si je nechci připustit. Mohla za to jen ta jedna, hloupá pusa, která mohla způsobit rozpad celé naší rodiny...

Pak dovolená s rodiči. Všechno bylo zase v pořádku a než jsem se otočila, bylo po prázdninách, Zayna jsem pak už nepotkala ani jednou, jen hned prvního na škole. Vrazili jsme do sebe dole v šatnách, kam jsem si šla vyzvednout nový klíček od skříňky. Vypadal jinak... Vousy, delší vlasy... Se smíchem mě zachytil a odhrnul mi vlasy z tváře. Hryzl se do rtu a sklonil se. „Ahoj, krásko." „Ahoj." Jako by nevěřícně zavrtěl hlavou a vzal mě za bradu. „Proč, když se nevidíme, ty v té době zkrásníš?" „Jsem pořád stejná, za to ty jsi jiný." „Jsi nádherná." Zašeptal a pustil mě, těsně předtím, než se dole objevil Niall. Varoval nás jeho smích... Vesele se se Zaynem vítal a já se pak dívala, jak se on nahoře vítá s El...

Přišel mi jiný. Najednou jsem měla pocit, že on se už rozhodl. Že se splnilo to, co řekl, že se do ní zamiloval... Držel ji kolem pasu, ona ho ustavičně líbala, já polykala slzy a odmítala se na něj podívat. Louis se dožadoval stejných projevů lásky a ve chvíli, kdy jsme měli jít do třídy, jsem chytila bráchu za loket.

„Sedneš si se mnou?" „Nechceš s El?" Vydechl překvapeně a naznačil mi, ať vejdu do třídy. Přesunuli nás do jiného křídla tady, byly lavice po dvou... Jako na základce.
„Neptej se na důvody, jen... Prosím." „Jasně, dvojčátko." Omluvně mrkl na Harryho a ten s povytaženým obočím volal na El, ať jde za ním. Vešla do třídy jako poslední a v očích měla nefalšované překvapení, že nesedím s ní. Seděla s Harrym před námi a než se stačila zeptat, proč to tak je, vešla třídní a bylo po humbuku...

O přestávce do třídy dorazil Louis, Zayn a Liam. I v jejich očích se mihlo překvapení a na dotaz El jsem jen pokrčila rameny.

Dalších čtrnáct dní, se mi dařilo se Zaynovi vyhýbat. Snažila jsem se být jen s Louisem. Věděla jsem, že jsem ho několikrát zradila, ať už činy nebo myšlenkami, ale nedokázala jsem si odpustit... Pak jsme se párkrát sešli, z povinnosti. Ať už nějaká akce u nás doma, nebo u někoho z ostatních... Ale vždy, vážně vždy, se mi povedlo zmizet, když se nebezpečně přiblížil...
Po prvním dni ve škole vypisoval, jestli je všechno v pořádku a proč nesedím s El, nereagovala jsem a on se jiných neptal...
Naivně jsem doufala, že když se jemu vyhýbám jako čert kříži a neodpovídám na sms, nebude mít chuť si na mě počkat, ale udělal to.
Unavená životem, podrážděná, nachlazená... Tak jsem se probudila do prvního listopadového rána. Mohla jsem si gratulovat, že se mi dařilo Zaynovi tak dlouho vyhýbat a že můj a Louisův vztah se vyvíjí dál, ale spíš se mi chtělo brečet.

Rozhozená ze svých pocitů, které se pořád točily kolem Zayna, jsem dorazila do školy. Odmítla jsem jít na sedmou a místo toho dorazila až na devátou. Chodba byla nečekaně vylidněná a i když jsem se snažila, přišla jsem pozdě. Hodina už dáno začala...

„Dva měsíce! Dva měsíce se mi vyhýbáš." Zavibruje mi do ucha hluboký hlas a velké ruce mi stisknou boky. Přitiskne mě zády na svou hruď a otře se mi ústy o tvář. „Nath... Chybíš mi!"