Malik vs. Tomlinson

~46~

Louis

Tři týdny je klid. Vše je normální, tak, jak má být. Užívám si její pozornosti, ty chvíle, kdy jsme jen spolu...

„Čekáš na tu svou, rádoby sestřičku?" Zvedl jsem líně zrak od mobilu a zaostřil. „Kate?" „Odešla dřív." „Vážně?" Marně přemýšlím, jestli neměla nějakého doktora nebo něco... To by mi přece jinak řekla, nebo ne?
„Nesvěřuje se ti?" „Zjevně to bylo akutní." „No nevím. Vypadala celkem obyčejně, žádný spěch... Hele, je pravda, co se říká?" „Jako co?" Že Malik chodí s tou šedou myší?" „Nevím, jestli spolu chodí. Můžu potvrdit jen kamarádství." Raději mizím, tohle rozebírat nechci...Doběhla mě a zvedla mi tlak.

Vztekle si napaluju další cigaretu. Marně se pokouším Nath dovolat. Mobil pořád zvoní, odezva žádná...
„Niallere? Nevíš kde je Nath?" Houknu po Niallovi, když ho potkám doma, jak vyžírá ledničku. „Ne, proč?" „To sis jako nevšiml, že odešla ze školy dřív?" „Jo, všiml. Ale říkala cosi o nějaké práci... Co já vím, nekontroluju ji." „Zkus ji zavolat, nebere mi to." Nebere to ani jemu a já se z trucu zavírám v jejím pokoji a jen se tak rozhlížím po prostoru.

Hlavou mi víří vzpomínky na to, co jsme za krátkou dobu prožili... Nechápu, kdy jsme se odcizili. Jo, to bylo to správné slovo... Pak se to urovnalo a najednou je to zase divné. Asi jsem moc vztahovačný, ale... Nelíbí se mi, že jde někam, aniž by mi něco řekla. Něco se ji stát, tak ani nevíme, kde ji hledat.

Unaveně si protírám oči. To ležení mě uspává... Konečně dveře vrznou a ona se protáhne dovnitř. Zavřu oči a nastražím uši... Chodí po špičkách a převlíká se do domácího. Někdo ji volá.

„Ahoj, doma... Aha. To nevadí, pak mi to dáš. Nepotřebuju je." Rychlý rozhovor, popřeje komusi dobré spaní, bohužel, nemůžu dedukovat jestli je volající holka nebo kluk.

„Co jsi u kohosi nechala?" Nadskočí a obrátí se. „Ty nespíš?" „Vypadám na to?" „Co je?" „Kdes byla?! Proč jsi mi neřekla, že končíš dřív?" „Protože jsem to nevěděla, musela jsem jít něco vyřídit." Vleze za mnou do postele a nalehne na mě. Vjedu ji dlaní do vlasů a když ji je odhrnu z ucha, zaraženě si všímám, že ji chybí náušnice. Má jen jednu.

„Kde ji máš?" „Asi mi spadla..." „U té osoby, která ti teď volala?" „Jo." „Kdo to byl?" Dívá se mi do očí a pak se mě pokusí políbit. „Kdo. To. Byl?" Odseknu a uhnu. „Zayn." „Cože!?" „Byla jsem u něj. Switch nás poprosila, ať vytvoříme transparent... Byli jsme se domlouvat co a jak. Asi s ním teď budu trávit víc času, myslela jsem, že sis to s ním vyříkal, tak se přestaň laskavě tvářit jako vrah." „Jak to se mnou mluvíš?" „Prosím?" „Laskavě se přestaň tvářit..." Posměšně ji napodobím. „Hele, já mu prostě pořád nevěřím." „Co to meleš?" „Nevíš, nepochopíš!" Štěknu a s prásknutím dveří zmizím u sebe v pokoji.

Asi vyšiluju zbytečně... Ale... „Viděla jsem je. Není to tak dlouho... Objímal ji u skříněk a něco ji šeptal do ucha. Ona ho hladila po rukou..." Zazní mi v hlavě opět hlas Kate. Zalovím v kapse po mobilu a opět si prohlížím fotku, kterou pořídila... Krev se ve mně vaří a lituju, že jsem Kate dovolil, aby mi vůbec něco říkala. I když... Jedna paní povídala. Třeba to nic neznamenalo, třeba...

Další týden v trapu. Situace se mezi námi uklidnila a já se, pro jistotu, angažuju v pomáhání s výrobou transparentu. Chovají se k sobě normálně... Tedy, na ty poměry, co spolu měli dřív, je tohle podezřelé, ale vím, že je to zároveň normální. Občas vypomůže i El a poslední den školy, odevzdávají transparent profesorce. Je spokojená, chválí je...

Doma nás čeká máma, jako každý rok si vzala volno. Kontroluje známky, podaruje drobnostmi za odměnu a mě, Nath, Nialla a Lottie čeká čtrnáct dní v New Yorku. Těším se jako malej. Něco mi říká, že až si odpočineme od Donny a budeme jen spolu, tak bude vše v pořádku.
A měl jsem pravdu. Čas tam, kdy jsme se starali jen o svou druhou polovičku a v apartmá na hotelu se jen potkávali, se vyplatil. Stejná zamilovanost, jako na začátku, dlouhé noci vyplněné hladovými milováním... Ani se mi nechtělo vracet... Týden v Donny a pak celá rodinka do Egypta. Tam to samé... Máma i Bobby z nás byli na mrtvici, pořád někde do zebe zakousnutí a já necítil, že by bylo něco špatně.

Pokud Nathalie hrála už v té době, tak hrála víc než dobře...