Malik vs. Tomlinson

~61~

Zayn

Se zíváním mířím dolů. Až do patra se nese smích mámy, dokonce i taťkův hlas chvilkami zaslechnu. „Ale, heleme se, kdo se uráčil vstát." „Hm." Přitulím se za Nath, krájí cosi na prkýnku, div si neuřízne prst, jak se lekne. „Co blázníš?" „Je mi to blbé." „Ale prosímtě." Mumlu ji do krku. Stále jsem rozespalý a to v našich vyvolává salvy smíchu.
„Kde jsou furie?" „Zdržely se. Dáš si oběd?" „Spíš večeři." Uhnu před utěrkou. „Mohls klidně něco uvařit." „Spal jsem." „Co budeš dělat v noci?" „Fakt to chceš vědět?" Nathalie plane, jako svíčka, vraždí mě očima. Táta si zuřivě hryže ret a mamka se semknutými víčky, počítá do tří.

Nakonec mě zapřáhne, samozřejmě na druhé straně kuchyně a celou dobu mě bedlivě sleduje. „Stejně mě od ní nemůžeš držet celou dobu." „To jistě ne, ale nějaký čas ano." Vlepí mi pusu do vlasů a já s hučením uhýbám. Nathalie se škodolibě culí a pak se ke mně sama přitulí.

„Maminčin chlapeček." „Chlapečkova holčička." „Ano, porcelánová panenka, hledá hadrového panáčka." „Už ho našla." Mumlu ji do rtů a s nevolí se od ní odlepím, když se do kuchyně nahrnou už i ségry.

Tak nějak jsme donuceni, sedět s nimi pak dole. Holky tahají informace z Nath a nakonec mi ji sprostě ukradnou. Vrátí se až v deset večer, když už po sprše ležím a čučím na fotbal. „Promiň!" Heknu. Skočila mi na klín a zastínila televizi. „Nath, lásko, já se dívám." „Cože se?" „Dívám." „Fajn." Dá mi pusu a jde se osprchovat. Než se vrátí, fotbal skončil a já se těšil na mazlení. Ona mi místo toho dala pusu na čelo s komentářem, že ji holky utahaly a jde spát. Ukáže mi záda a já jen civím.

„Prosím?" „Kvůli mně si fotbal vypínat nemusel." „Už skončil." „Jo tááák, proto se najednou chceš mazlit!" Skočím po ní a se smíchem tlumím ten její.
„Tak za prvé, od sedmi až doteď jsi byla s holkama a já tu trpěl samotou! Za druhé, jen jsem tě tím zlobil a za třetí, jestli se ke mně okamžitě nepřitulíš, dostaneš na holou víc, než pětadvacet. A ukaž mi to tetování, namažu ti ho."
„Mám se tulit, nebo ukazovat tetování?" Pobaveně se směje, čím dál hlasitěji a Waliyha na nás přes zeď zabouchá.

Najednou je to týden. Doufám, že jsem měl pravdu... Rozumí si se ségrama, mamka ji bere jako další dceru a táta je nadšený z toho, co ví historii. U mě s tím nepochodil, tak války a další historické události řeší s ní. Jde mi z toho sice hlava kolem, ale nic nenadělám.

Další týden. Přišel nám ze školy dopis. Buď máme nastoupit, nebo ukončit studium... Zvažuju obě možnosti, ale pod nátlakem rodičů a i Bobbyho, který stále bydlí s Niallem na hotelu, souhlasíme s návratem. Niall do školy chodil normálně, podle něj El chyběla jen první týden a když přišla, nepodívala se na něj ani na Harryho. Dokonce se nebavila i s Liamem, který se vše dozvěděl z doslechu a nečekaně, o celé téhle aféře věděla celá škola...

S odporem jsem se v pondělí hrabal z postele a rval se se čtyřma holkama o koupelnu. Byly líné jít dolů a když jsem se tam dokodrcal já, předběhl mě těsně u dveří táta. Frustrovaně jsem mířil znovu nahoru, a zatímco jsem si čistil zuby, kolem hlavy mi létala zubní pasta, make-up, pudřenky a další kraviny.
S rezignovaným výrazem, že tři holky byly děs, ale čtyři jsou peklo, jsem si dočistil zuby v kuchyni u dřezu, za což jsem dostal záhlavec a pak útrpně čekal, než jsem mohl na záchod. S výrazem „mouchy sežerte mě" jsem se doploužil do třídy. Naštěstí ty tři grácie, chodily jinam a zhruba od půlky cesty, jsme šli jen spolu. Klepala se a nebylo ji dobře, to ani mně, ale já to přiznat nemohl.

Před třídou si ji vyzvedával Harry. Niall prý dnes nejde, tak si sedne s ní. Eleanor se nějak sčuchla s Kate... „Dám na ni pozor, neboj se." „Ani na záchod nesmí sama, jasné? Pokud půjde v hodině tak aby nešla i ta Kate... Nemám z toho dobrej pocit." „To ani já ne. Dám na ni pozor, buď v klidu. O přestávce za tebou přijdeme."
„Hazz?" „Díky. Mrzí mě, že teď ty a Loui..." „Kašli na to. On mi vrazil, ne ty. Bude to za chvilu dobrý." „To asi těžko, jsi na mé straně." „Hele, to co chtěl udělat ho neomlouvá, je to i proto. Tak buď v klidu. Ty se hlavne nenech ničím vyprovokovat. Nestojí ti nikdo za rvačku. Budou řeči, i blbý pohledy, povznes se na to, nebo se budeš rvát co pět minut." Kývám na souhlas a ve třídě hledám Liama.

S úsměvem na mě mávne a mně zastoupí cestu několik kluků, v čele s Danielem.

„Ty jsi dobrej kokot. Píchat holku nejlepšímu kámošovi. Proto jsi ji tak bránil, co?" „Polib mi." Protáhnu se mezi nimi, neřeším, jejich nadávky na mně, ale když pronese, že Nathalie je kurva, co by stejně stála za hřích, zacuká mi v pěsti. „Ne!" Skočil mi někdo na záda. „Chtějí tě jen provokovat. Kašli na to. Pojď si sednout a ser na to!" Zvedne na mě Liam hlas, když Daniel opět pobaveně oznamuje, že by ji chtěl ošukat a slyšet, jak křičí.
„Ona nechce, aby ses kvůli ni rval! Modřiny co máš, bohatě stačí. Tak mě nenuť, abych ti dal sám po držce." Nechám se odtáhnout do lavice a Liam mi po zbytek přestávky, před začátkem hodiny, zabraňuje v tom, abych po tom volovi skočil.