Malik vs. Tomlinson

~6~

Nath

Zastavila jsem se a čekala na Louise. „Co je?" „Chutnala ti tatarka?" zaklonila jsem slabě hlavu a dívala se do té chrpové barvy. „Hajzle! Cos tam dal?" Zalovil rukou v kapse šortek. „To si děláš...?!" „Uvidíme, kdo tuhle válku vyhraje. Přijdeš s prosíkem, abych toho nechal." Sklonil se a teplý dech mi ovanul ucho. „Nath, ty nevyhraješ!" chytila jsem jej za triko a stáhla k sobě. „Budeš litovat, Tommo!"

„Ne Nathali, ty budeš litovat. Holka nemá proti mně šanci." „Myslíš?" stoupla jsem si na špičky. Měla jsem co dělat, abych pohledem nesjela k jeho rtům, momentálně zkrouceným v jemném úsměvu. Jeho ruka se z ničeho nic omotala kolem mého pasu, přitáhl mě k sobě a chytil mou bradu mezi palcem a ukazovákem druhé ruky. „Chceš se vsadit?" „O co?!" „O cokoliv." Palcem mi přejel po spodním rtu a já si najednou připadala, jako bych strčila mokré prsty do zásuvky. Mimoděk jsem si skousla ret a zkoumala jeho tvář. Strniště, úzké rty, rovný nos a šíleně modré oči s vějířky vrásek. „Pokud uznáš porážku, splníš cokoliv, co řeknu." „Tak to bude platit i u tebe. Začínáme od zítřka?" „A dnes to jako bylo co?" ušklíbla jsem se při vzpomínce na mentolovou pastu. „Jen rozcvička." Mrkl a odhrnul mi pramen vlasů z obličeje. 

„Fajn, tak ale počítej s tím, že buď se ještě dnes i já rozcvičím nebo to zítra schytáš s dvojitou razancí." Vymanila jsem se mu z objetí a šlapala do schodů. „Mám v pokoji čokoládu. Musím mít sladký u sebe, jinak by mi to ségry snědly... Vem si ji, za tu pastu." Zamrkal a zmizel v kuchyni. S potlačovaným smíchem, jsem ji našla v nočním stolku, preventivně zkontrolovala datum spotřeby a praštila s sebou do postele. Jay přišla o půl hodiny později s dotazem, jak mi je.

Po hodince jsem zamířila dolů. Louis byl v pokoji dvojčat i s Niallerem a já se s úsměvem hrabala ve špajzce a hledala med, pak se zavřela v koupelně. Do prázdné flašky od mého sprcháče jsem nalila obsah Louisova sprchového gelu a do flašky pak nalila med. Než to smyje, bude přímo k sežrání. A aby toho nebylo málo, vyměnila jsem obsah i jeho šampónu. Zmizela jsem v pokoji a se zaujetím pozorovala jakousi komedii v televizi.

„Sekáš latinu?" opřel se Louis o rám dveří. V ruce držel triko a šortky na spaní. „Nejsem tak podlá jako ty." „Na co se díváš?" vešel a posadil se na kraj postele. „Pidihajzlík... Holt je to film o tobě." Na hlavě mi přistály šortky a on se smíchem odešel.

Poskakovala jsem před koupelnu a slyšela jak pouští vodu. „Jestli potřebuješ na záchod, tak jdi dolů... Louis je schopen tam být hodinu." Mrkla procházejí Fizz, a já jen kývla. „Nathalie!!!!!" ozvalo se zaječení za dveřmi a já se smíchem zmizela v pokoji. Utekly sotva dvě minuty a dveře se rozrazily.

Jen s ručníkem kolem boků, vlasy rozježené do všech stran a celé tělo se mu od medu lesklo. „Medový gel?" „Já. Tě. Zabiju!" odsekával slova a zavřel za sebou dveře, ozvalo se lupnutí zámku a klíč ze dveří položil na skříň. „Budu křičet!" „To klidně můžeš, ale rodiče tu nejsou. Šli se projít a mám pocit, že nikdo ze sourozenců ti nepomůže!" otočil knoflíkem na věži a pokojem se rozeřvala Avril Lavigne. Couvala jsem a marně přemýšlela, jak se z tohohle dostanu. „Co bys řekla, na medové objetí?" „Nepřibližuj se!" Nuceně, hraně se rozesmál a vystartoval. Zaječela jsem, jako by mě vraždil, ale Avril jsem prostě nepřeřvala. „Ne! Ne! Nééé!" ječela jsem a bránila se mu marně. Omotal mi ruce kolem těla a drtil mě v náručí. Jednou rukou mě pustil, a odtáhl mě ke dveřím, odemkl, zacpal mi dlaní pusu, a ačkoliv jsem sebou zmítala, skončili jsme v koupelně. „Co chceš dělat?!" zapištěla jsem, jen co mi oddělal ruku z pusy. Ihned mi ji zase zacpal a vstrčil do sprcháče. Na hlavě mi přistál obsah jeho „gelu." Sundal ruku a během chvilky jsem byla medová, stejně jako on.

„Tomlinsone!" vydechla jsem a on se mohl umlátit smíchy. „Nath, kdo s čím zachází tím i schází!" „Máš pravdu!" vyjela jsem ze sprcháče a cestou mu sebrala ručník. „Nathalie!" zahřměl, stál tam a rukama zakrýval choulostivé partie. „Copak Tommo? Máš strach, že tam NIC neuvidím?"