Malik vs. Tomlinson

~39~

Nathalie

„Malik se rve s tím kolohnátem!" Z rukou mi vypadl mobil. Procpat se davem zvědavců – jak se může vmáčknout třicet lidí, mezi futra dveří, jsem nedokázala pochopit – mi dalo práci. Když jsem byla konečně na chodbě, Zayn krvácel ze rtu a mluvil s naším fyzikářem. Ten pak odváděl toho, co po mně vyjel a nějaké další kluky, asi k vedení.

„Zayne!" Věnuje mi pohled a usměje se. „Je to dobrý." Polknu kecy, že to opravdu vidím a setřu mu krev rukávem mikiny. S vděkem na mě pohlédne a nepatrně mi stiskne loket.

„Zayne," Obrátím se k dalšímu profesorovi co došel. Jeho tělocvikář... „Na šití to není, ale běž na ošetřovnu." „To je dobrý. Nic to není." „Nežvaň!" Odtahuju ho na záchody za pomoci El.
Zatímco já mu omývám zasychající krev, El asi metr od nás stříhá mašličky a upřímně, chce se mi brečet. Očima mě uklidňuje a když mě El, mezi jeho koleny vystřídá, musím zmizet.

„Řekl ti, co se stalo?" Strhne se lavina, když vejdu do třídy. „Ne." Tím, to pro mě hasne. El se vrátila až těsně před začátkem další hodiny.

„Zayn šel do třídy, ta paka tam nejsou. Proč se rvali?" „Netuším. Neřekl ti to?" Polknu, že to bylo asi kvůli mně... Mohla by si to špatně vyložit. Všichni si to špatně vyloží. Mám pochyby, že Louis bude akceptovat i jen to, že mě Zayn bránil.

„Nechceš mi říct, co včera bylo? Jsi jak měsíček na hnoji." „Doprovodil mě domů." „A?" „Dal mi pusu." „A?" Zvednu oči od desky lavice a povede se mi, široce se usmát. „Strašně hezky líbá! Teda... Já moc pus nedostala. Ale..." Zasněně se usměje a jako zamilovaný puberťák, si podepře dlaní bradu a zahledí se na tabuli, jako kdyby před ní byl samotný Zayn.

„Takže," Vydechnu po pár vteřinách ticha. „Další rande?" „Jo, ale dnes nemůže. Tak zítra." „Super." „Je vážně jiný, než jak se tady celou dobu prezentuje." „Říkala jsem ti to a tys mi nevěřila." „Chyba no... Nath?" „Hm?" „Myslíš, že je nějaká šance, že já a on...?" „Myslím, že jo. Chtěla bys to s ním zkusit?" „Ne, že za ním půjdeš a řekneš mu to! Ale... Jo. Asi jo."

Tím naše konverzace končí. Ona žije pohádkou a já se utápím v myšlenkách.

„Tak zítra, Nath." Loučí se se mnou pár minut, před koncem poslední hodiny. „Ty už jdeš?" „Já ti to neřekla? Musím k zubařovi. Jdu dřív." Zaculí se, rozloučí s profesorkou a tiše za sebou zavře dveře. Po zazvonění se ploužím ke skříňce. Upřímně, jsem ráda, že tu není Louis, Niall a kluci... Cestou to vezmu přes toalety.

„Holka, ty vypadáš." Pronesu polohlasem a zapřu se dlaněmi o umyvadlo. Marně přemýšlím, proč se to teď děje, proč se to teď tak pokazilo. Kdyby mě nepolíbil, nedošlo by k ničemu, co se děje. Měl jít za El rovnou...
Nepopírám, sedět s ním u filmu, cítit jeho dlaň, propletené prsty... Držel mě jinak, než Louis. Víc majetnicky, jako kdybych jemu patřila.
Odfrknu si a opláchnu si obličej. Zakazuju si na něj myslet, stejně jako na to, co se stalo pod tribunou. Jen úlet, o kterém se nikdo nedozví. Tohle si odnesu do hrobu a věřím, že on mě nezradí.

Ještě pár vteřin civím na svou tvář v odrazu zrcadla. Jsem jako bledule, s vyhasnutým pohledem. Zvednu tašku a šlapu o patro níž, kde se nachází skříňky. Asi jsem na toaletách byla déle, než mi přišlo. Není tu už ani noha.
Zámek cvakne, dvířka se otevřou. Skopnu přezůvky a nazuju si tenisky. S odporem se dívám na nálepky, co nám přes jeden víkend přistály na dveřích.
„Hřbet se ti nezlomí, když se ohneš pro přezůvky..." Ušklíbnu se bouchnu do vedlejší skříňky, kde jsem si nálepku znovu přečetla. Všichni na to kašlali a v pondělí nás všechny svolala zástupkyně do tělocvičny. Ten, kdo neměl přezůvky, dostal okamžitě zápis do záznamů a pohrůžku, že mu bude znemožněn vstup na ples. Víc jak půlka školy...

Skříňka bouchne, zámek cvakne a já si opřu čelo o chladný materiál.

„Nath?" „Hm?" Za zády se mi objevil Zayn. Váhavě mě chytil za boky a přitáhl do svého náruče. Opřela jsem se o něj a frustrovaně vydechla. Omotal kolem mě ruce a na pár sekund stiskl pevněji. Bradou se mi opřel o rameno. „Myslím, že ani jeden nevíme, co chceme." „Bylo to opravdu naposledy?" „Zayne..." „Jen mi odpověz." „Když ti odpovím, tak co? Když to bude naposledy, začneš si s El?" „Jo." „Ublížíš ji, když se to pak dozví..." „Třeba se do ní ale zamiluju a nebudu myslet na tebe. Mrzí mě jedna věc." „Jaká?" „Řekneš mi pravdu, slib mi to." „Slibuju." „Kdybych se nechoval jako debil, nehrál si na frajera... Byl bych to já nebo Louis?"