Malik vs. Tomlinson

~34~

„Co se tam stalo? Donutili jsme ho tam jít, prvně vylítla ze dveří El a za ní se hnal Zayn. Se obouval ještě na chodníku. „Se vám třeba svěří. Dokoukáme to?" „Jasně!" Culí se už i Niall a z chodby se zase ozvou hlasy.

S kamennou tváří pohlíží Louis na Harryho. Stojí za Fizz, ležérně ji objímá přes boky a pobaveným hlasem se ptá, co jsme udělali Zaynovi a El. „Ona napřed, on za ní... První, co se mi vybavilo, byla Svatební košile od Erbena. „A ona tu napřed - skok a skok, a on za ní, co jí krok." Pozměnil verše a rozesmál se nahlas. „Hazz, víš jak to ale skončilo? Aby El nebyla do zítra šedovlasá a Zaynova košile rozervaná po hřbitově." „Aby tam spíš nebyl Zayn." „Vy jste paka. A pojďte se už dívat." Utnu jejich další rozbory a zavrtím se do pohovky.

„Je ti něco?" „Cože?" „Jsi celá napnutá..." Mračí se Louis a jemně mě stiskne. „Ne, všechno je v pořádku." Usměje se a dá mi pusu. „Nath?" „Hm?" Úplně jsem se zasekla a zaraženě na něj pohlédla. „Vážně je všechno v pořádku? Bojíš se o El?" „Ne, nebojím. Bude v pohodě... Jen... Je mi divně." „Z čeho?" „Nevím." Opřu si o jeho rameno hlavu, nohy přehodím přes něj a po dvaceti minutách filmu mi dojde, že ho vlastně vůbec nevnímám a jediné, co mi hlavou jede, je Zayn a jeho polibek.

„Jdu si lehnout." „Nathalie, co ti je?" „Nic lásko, jsem jen unavená. Dobrou." Popřeju i ostatním a než se někdo zmůže na dotazy, jsem v patře. Zabouchnu za sebou dveře a sjedu po nich na podlahu.

„Maliku! Ty hajzle!" Mumlu a sbírám oblečení. Chci do sprchy a když otevřu dveře, vrazím do Louise. Mračí se a odmítá mě pustit. Dožaduje se vysvětlení... Co mu mám říct? Že mě jeho kamarád políbil a rozhodně to nebylo nic nevinného? A já se hlavně ani nebránila?! To bych Zaynovi podepsala rozsudek smrti a ani já bych nebyla bez poskvrny.
„Zlato, jsem jen unavená. Potřebuju se vyspat." „Nedáme si společnou koupel? Udělám ti masáž, hm?" Dál se mračí ale paradoxně, oči se mu usmívají. „Nezlob se." Šeptnu mu do rtů a uteču. Zamknu za sebou a po několika minutách ve sprše, mi opět dojde, že se vyhýbám rtům kontaktu s vodou. Tak, to by stačilo. Hlavici si namířím na obličej a chvíli si jej oplachuju. Jenže toho pocitu se nemůžu pořád zbavit...

„Ty vypadáš hrozně." Přivítá mě ráno táta, když se potkáme v kuchyni. Na pohovce spí Liam s Gemmou, Harry je asi u Fizz nebo u Nialla, pokud ten spí s Lottie...
„Děkuju. Umíš potěšit." „Pili jste?" „Nevím, já šla spát." „Jakto?" „Nebylo mi dobře." „Děje se něco?" „Ježiši! Když je chlapovi zle, tak bojuje o život, jak je baba divná, tak se něco děje. Ne, neděje!" Přešla mě chuť na kafe a raději se jdu chystat do školy.

„Si děláš srandu? Ty jdeš do školy? Potkám se pro změnu s Lottie. Je bledá a zjevně padly nějaké zásoby alkoholu, co má brácha s Louisem v pokoji. „Nedělám." „Je ti něco?" „Ne."
Na schodech mě čeká Niall. Stejná otázka a já s výkřikem, že se vrátím s tetováním na čele „Nic se neděje, jsem O.K." Vztekle dupu dolů a obouvám se venku.

S párou od uší dorazím do školy. Sotva se otočím od skříňky, vrazí do mě nějaké kuře. Tedy, asi bude starší, ale vypadá, že neumí do pěti napočítat. Zmenší se o pár čísel, když po něm hulákám na celou chodbu – promiň, někde jsme si žáhu zchladit musela – a sbírám učebnice a sešity.

„Áááá, já si říkám, kdo tu tak líbezně křičí. V klidu kámo, kotě co vrčí, neškrábe." Uchechtne se mi nad hlavou hlas. Semknu víčka a pár sekund trvá, než se na Zayna otočím. Přiklekl a pomohl mi vše sesbírat. Klučina se mezitím vypařil, zjevně se bál dalšího výjevu. Nedivím se mu.

„Jsi v pohodě?" „Ještě někdo se zeptá, jestli jsem v pořádku a vyliskám ho." „Promiň," Zaculí se a udělá to co včera, tedy, ne vše. Zastrčí mi vlasy za ucho a pak se smutně usměje. „Asi jsem to včera přehnal, co?" „Jako co?" „S tou-" Střelí pohledem, na procházející tlupu holek. Hihňají se, mrkají a on jen útrpně čeká, až se posunou ještě o kus dál. „S tou pusou." „Ne, v pohodě. Teda... Hlavně se neožer, ať pak něco neřekneš, jinak tě Tommo vážně zabije." „Já bych toho litoval, neudělat to." „Hm, dobrý vědět. Chceš El a cpeš jazyk do pusy mně." „Omlouvám se. Nemyslel jsem... Bylas jen moc blízko." „Jo, aha." „Promiň!" Zachytí mě za loket, když se od něj otočím. „Tohle bylo hnusný." „To teda bylo. Měj se." „Nath!" Houkne a já zmizím o patro níž.
Ploužím se do třídy a tam už sedí El. Je jako ve snách a přiblble se culí na tabuli. Jedna nasraná, druhá omámená, to budeme hezká dvojka. 

*************************************************************

Jako odškodné, za dlouhé čekání, dnes asi přidám povícero kousků :o) ♥