Malik vs. Tomlinson

~81~

Zayn

Máma zírala na mě, já na ni. Jen vědomí, že tohle nám omlátí o hlavu pokaždé, jak to půjde, mě nutilo zůstat navenek klidným. Cítil jsem, jak se na mě Nath od spodu dívá. Chudinka... Pták v pusince, matka za hlavou. Za co, pro Boha!

Jakmile jsem si ji k sobě přitáhl po tom, co máma odešla, chuť na sex se dostavila s ještě větší razancí. Plnější hrudník, v nedopnuté košili mě lákal a tak nějak jsem tušil, že jí se blowjob líbil. Nicméně, musel jsem všechny chutě a touhy zahnat.

„Proč jste nezavolali?" „Překvapení!" Culí se Doniya a cpe se dovnitř. „Počkej, končím. Jděte ven, hned přijdeme. Jen si poberu věci." Holky s tátou odchází, mamka si pobaveně hryže ret a Nath jde raději ke kočárku.
„Vem si volno!" Prosí, cestou kolem recepce. „Nenecháš mě přece s nimi samotnou. Lásko, prosím!" „Doděláš mě?" „Něco za něco?" „Možná?" „V koupelně, zamknutí. V noci." „Souhlasím." Líbnu ji na nos a prosím Lauren, ať obvolá zákazníky. Začnu dělat od pondělí... S víkendem pět dní volna...

„Chci si ji pochovat!" Holky se překřikují a Trisha se s hrdinským výrazem vrhá ke kočárku, se snahou Amy pochovat. „Až doma!" „Prosímtě!" Dál to zkouší a Amy se rozpláče. Má kolem sebe najednou moc lidí... „Mami! Až doma!" Nath se sklání do kočárku a malá se uklidňuje.

Sotva za námi bouchnou dveře, se skřípáním zubů se dívám, jak máma krade moje dítě a prchá s ním dál do bytu. Holky za ní, stejně jako táta. Amy se hystericky rozpláče a Nath mě okamžitě pouští. Přitiskla se ke mně a šeptala, jak se těší, až budeme jen spolu.
„Mami!!!" Amy stále pláče a máma ji nechce dát Nath. Marně se ji snaží uklidnit. „Musí si zvyknout. Tys taky řval, pak ses uklidnil." Potlačím nadávku a bez dalších průtahu, si Amy vezmu. Broukám ji do ouška, uklidňuje se ale i tak se otáčí po Nath.

Nezvykla si. Brečela pokaždé, když si ji vzal někdo jiný. Když jsem si šli lehnout, připadal jsem si vyčerpaný. Nath se mi schoulila do náruče, Amy ležela kousek od nás a Barney – i ten byl vyděšený – ji ležel čumáček u hlavičky.

„Určitě má pročůranou plínku... Má hlad... Nebolí ji bříško?... Nechovej ji takhle, musíš takhle...! Jestli to bude zítra stejné, tak se neudržím! Snad vím, jak se chovat k SVÉMU dítěti a vím, co potřebuje a co je pro ni nejlepší!" „Svému?" Zacukají mi koutky. „Našemu." Zaculí se a vytáhne se nade mě. Okamžitě se ji však obličej zase stáhne. Od schodů zavibruje mamčin hlas, jestli by nebylo lepší, teď Amy přebalit, pro sichr.
„Ne, nebylo! Není počůraná!" Zavrčí Nath, aniž by se otočila. Dá mi pusu na tvář a ukáže mi záda. „Proč nespí v postýlce? Ji zalehneš." „Mami! Dobrou noc!!" Uraženě odchází a já se tulím k Nath. Líbám ji na rameni, na krku, dlaní ji šmátrám po těle. Zachytí mi dlaň, proplete svoje prsty s mými, ale neotočí se ke mně. Naštvaný na mámu usnu a ráno mě budí, naprosto hysterický pláč.

„Kde je?!" Nath se div nezabila, jak urychleně vstávala z postele. Pláč se nesl ze spodu a mamka se opakovala, že chtěla využít momentu, kdy malá spí a chovat ji.

Po dalších, dvou dnech, mám nervy k prasknutí. Nath se drží z posledních sil a vztek na mou rodinu, si ventiluje na mě. Nechávám ji, když po mně v koupelně vrčí, že už toho má plné zuby...

„Brácha?" „Hm?" Třetí den začal opět hádkou mezi mámou a Nath. Tentokrát se ji nelíbilo, že nechala Amy ležet na koberci na zemi, zatímco Barney přes ni přeskakoval. „Ukážeš nám okolí? Prosím. Máme toho dost." Šeptá Waliyha a nejistě pohlíží směrem k mámě, která uraženě pozoruje ruch pod námi. „Jo..." Nath odmítne návrh, aby šla s námi, Amy mi nedá a máma, stále uražená, začíná luštit křížovku. Odcházím s holkama a tátou, který má těch dvou už plné zuby, byť ví, že všechny hádky vyvolává máma. Nath mě propíchne pohledem a když ji chci dát pusu, uhne a odstrčí mě od sebe.

Nathalie

Sotva slyším hlas jeho mamky, otvírá se mi kudla v kapse. Mám už plné zuby toho, jak po mně neustále štěká připomínky ohledně Amy. To bych měla dělat tak, tohle zase takhle... Nervy mi tečou a útrpně počítám hodiny do jejich odletu.

Zayn mě brání, ale marně. Už ani jeho zvýšený hlas neplatí a on to vzdává. Irituje mě tím a jeho tiché prosby, ať to vydržím, mi taky lezou krkem. Snaha o nějaký tělesný kontakt, skončí pokaždé stejně, odstrčením jeho těla a vražedným pohledem, z mé strany. A teď? V klidu si odkráčel s holkama a Yaserem na procházku a mě nechal s Trishou doma. Čekala jsem, kdy to přijde...

„Já ti do výchovy mluvit nechci, víš, že tě mám moc ráda... Ale já vychovala čtyři děti, chci ti jen pomoct!" Nádech, výdech, raz, dva, tři... Zatnu dlaně v pěst a obrátím se od postýlky, kam jsem položila Amy. „Tak mi do toho nemluvte!" Začínám litovat, že máme ložnici v patře a nejsou u ní dveře, jinak bych s nimi řádně třískla.

V uších mi zní, její připomínky. Najde si cokoliv, jen aby mi mohla říct, jak by to udělala ona.
„Musíš plenku kontrolovat, ne čekat, až bude úplně durch... Tenhle pudr na prdelku prý není vhodný, měla bys používat značku-... Nemyslíš, že je poněkud nevhodné, nechat psa aby ji olizoval nožičky? No ty nejsi normální! Takhle ji nemůžeš krmit, vždyť je celá zkroucená..."
Vrchol je, když asi za dvě hodiny jdu dolů a ona stojí u prkna a žehlí naše oblečení, na které jsem ještě neměla čas ani chuť. Kuchyň mi kompletně přeskládala – kopie její – a teď se vzteká, nad Zaynovými džínsy, které jsou potřísněné barvou a bohužel to nešlo vyprat. Dostanu kázání na téma „fleky a jak se jich zbavit" a opět jdu nahoru.

Najednou si říkám, že je vlastně i fajn, že moje rodina se se mnou stále nebaví. Představa, že krom Trish tohle do mě hustí i Jay...

Asi jsem to zakřikla. Usínala jsem, z uraženosti a na mobilu, mi blikalo neznámé číslo.

„Horan, prosím?"
„Horan... Ahoj."
„Nialle?"
„Máš na mě čas?"
„Jo. Co chceš? Něco s tátou?"
„Ne tak docela. Spíš se mnou."
„Rozchod s Lottie?"

Konverzace je víc, než strohá...

„Ne. Chybíš mi."
„To brzo."
„Chci, chtěl bych... Dáš mi adresu? Chci tě vidět. A... Fizz potkala Doniyu... Proč jsi nám neposlala fotku malé?"
„Proč bych to dělala? Proč bys jezdil? Nebyl jsi schopný, mě bránit. Jen jsi tam stál a nic jsi neudělal. Bylo ti jedno, že po nás táta ječí. Nepostavil ses za nás."
„Mrzí mě to... Chci to napravit."
„Zítra ti zavolám. Malá se budí, měj se."

Položila jsem mu hovor dřív, než se zmohl na odpověď a mobil úplně vpynula.

Zayn se vrátil skoro po pěti hodinách. Pomalu se smrákalo, od spodu sem, se nesl pach nějaké večeře a její dotaz, jestli budu jíst, přejdu. Dělám, že spím a přitom k sobě Amy tisknu, aby ji nenapadlo, ji znovu odnést.

„Lásko?" Mumle mi Zayn do ucha. Něžně mě líbá na tváři a já ho opět odstrčím. „Nathalie!" „Co?!" „Přestaň mě od sebe odhánět!" „Dej mi pokoj." „Prosím?" „Čemu na tom, kurva, nerozumíš?!" Ukážu mu záda a míra sebeovládání přetekla. Až sem slyším Trish, jak rozebírá, že jsem celý den nahoře a nedovolila jsem ji, ani Amy pohladit.
Omotal mi ruce kolem pasu a pevně stiskl. „Neplač." Zacpu si ústa dlaní, vzlyky se derou na povrch a on mě k sobě obrátí. „Pojď sem. No tak, miláčku..." „Promiň! A-ale ty si to neuvědomuješ, nebo nevím... Ale já to nezvládám. Pořád do mě rýpe. Všechno dělám špatně. Nic není dobré. Kritizuje mě i za to, jak skládám oblečení Amy...! A-a volal mi Niall. Chce přiletět."