Malik vs. Tomlinson

~56~

A další pokračování až zítra, miláčci, Hunger Games a spánek.... Dobroooou ♥♥♥
*****************************************************************************

Zayn

„Kam se ženeš?" Vyrval jsem klíče Fizz z ruky a ignoroval Harryho. Oba nechápavě civěli, jak beru sprintem schody. Nicméně, řev z patra se nesl dolů a jejich dupot do schodů prozradil, že běží za mnou.

Krve by se ve mně nedořezal. Udělalo se mi zle, když mi došlo, o co se snaží. Narazil do stolu, bolestivě se chytil za bok a vzápětí se hrdě narovnal. Fizz letěla k Nath, Harry stál přede mnou. „Ustup Stylesi!" „Uklidni se! Kurva! Co to má znamenat?!" Vrčel a otočil se k Nath. Brečela a kolem těla si tiskla peřinu.
„Harry? Ustup. Vezmi Nathalii a vem ji pryč. K sobě domů." Položil jsem mu ruku na rameno. „Šibe ti?!" „Harry!" Hlas Fizz pročísl prostor a Hazz se mi skácel k nohám. Neměl jsem čas ho zvedat, Louis vystartoval po mně.
Netuším, jak dlouho jsme se rvali, pěst mě bolela, v čelisti mi škubalo a po bradě jsem cítil téct krev. Matně jsem zaznamenal, že i jeho obličej nevypadá zrovna nejlíp. Plival krev po zemi a oplácel mi každou ránu s větší razancí. Stejně jako já jemu.

Zazmítal jsem se v něčí náručí. Bobby... Šokovaně nás pozoroval, Nialler s Harrym držel Louise. „Co se tady, pro Boha, stalo?!" „Chtěl ji znásilnit!" Prsknu a povede se mi dostat od Bobbyho. Ve strachu, že půjdu znovu po Louisovi, mě chytí a já se mu znovu vyškubnu. „Ten mi je u prdele! Nath?" Fizz ji pustí, obě seděly v posteli a pozorovaly tyhle jatka. Schoulí se mi polonahá do náruče, pláče a odmítá se na koholiv podívat. „Je dobře, jsem tady." Její stisk zesílí a za mými zády se ozve další hlas.

„Jsi hajzl! A ona děvka!" Otočím hlavu. El... Kde ta se tu vzala... „Jo, jsem. Nepopírám. Využil jsem tě. Chtělas slyšet pravdu, ne?" Nath mě pevně stiskne. Naznačuje, ať se krotím, ale vztek na Louise je pořád dost silný a El mi bohužel přišla do cesty. „Nathalie?!" „Promiň..." Zašeptá Nath sotva slyšitelně. Dorazila i Jay, vyhodila dvojčátka, co zvědavě nakukovala a nechápavě se po nás teď dívala. Zavřela za sebou dveře a starostlivě přistoupila k synovi.

„Zayne?" „Jay?" „Okamžitě odejdi." „Nath?" Zašeptám ji do vlasů. „ONA zůstane tady!" „Ne, nezůstanu. Půjdu s ním." „Nathalie!" Zavrčí Bobby a pokusí se nás rozdělit. Zavrávorá... Pěst mi vylétla dřív, než jsem stihl zapojit mozek.
„Tohle přeháníš!" Teď to jsem já, kdo schytá facku od Jay.

„Půjdu s ním, ať se vám to líbí, nebo ne! Jo, podvedla jsem ho! A co má být?! Ať si on uvědomí, jak se ke mně choval. Bral si mě, vždy, kdy chtěl on sám a neptal se, jestli chci já. Choval se ke mně jako kdybych byla nějaká automatická věc, které poručí a já vše udělám! Měl jsi pravdu, tati, neměli jsme se dát dohromady! Občas byly momenty, kdy jsem se vším souhlasila, ale jindy... Louisi, byla jsem tvou děvkou ne holkou!" Bobby lapá po dechu a ona hledá svoje oblečení. V peřině zmizí na chodbě a já za ní. Dole se oblékne, brečí a jen vrtí hlavou, když ji chci nějak uklidnit.

„Zayne!" „To je dobrý... Mami, tohle je Nathalie, zůstane tu pár dní." „Prosím?" „Dobrý večer. Nezlobte se..."

Sedím v koupelně na vaně, Nath mi ošetřuje ranky a mamka se po chvilce ukáže s ledem. Těká mezi námi pohledem a je mi jasné, na co se chce zeptat.
„Jo, porval jsem se kvůli Nath a ano, je to moje přítelkyně." „Uh... Moc mě těší." „Mě taky." Zašeptá Nath a znovu mi otře ret. „Nevěděla jsem, že někoho máš." „Nechlubil jsem se." „Proč?" Syknu a ona stáhne ruku. Nath se na mě plaše podívá. „Hned přijdu."

„Vypadá, jako to děvče, se kterým chodil Louis." „Jo, chodil s ní..." „To nemyslíš vážně!?" „Myslím mami, ona je ta Chloe..." „Rozbil jsi rodinu." „Já?" „Ona!" „Ne mami, my dva ji rozbili, ale Louis to celý dodělal. Pokusil se ji znásilnit. Proto jsem tak urychleně vypadl. Akorát jsme spolu mluvili, a když jsem dorazil k domu, tak jsem se u dveří potkal s Harrym a Fizz, ti dva spolu totiž nějak chodí, či co... Lousi napadl i Harryho, když stál přede mnou a nechtěl, aby k rvačce došlo. Mami, jestli je problém, že tu budeme, můžu být ve studiu. Nebudeme ti tu překážet."
 „Nepřekážíš mi! Ale... Co její otec? A Jay?" „Vyřešíme to. Nějak to vyřešíme. Jediný co po tobě chci je, aby tu mohla zůstat. Nenechám ji tam, když tam bude on." „Dobře... Řeknu Dee, ať ji donese nějaké oblečení. Asi má hlad, co má ráda? Něco uvařím." „Chutnalo ji to, co bylo včera." „Ona tu byla?!" „Jo... Spala tu." Frustrovaný povzdech a mamka odbíhá připravit večeři. S ledem na oku se vracím do pokoje. Ségra se ukáže za pár minut, předá mi věci ve dveřích a zmizí.

„Můžu se osprchovat?" „Jasně..." Vezme si kalhotky a natáhne se po tričku, s úsměvem si vezme moje, které ji nabízím a odejde. Když se vrátí, prohodíme se a pak, u filmu čekáme na jídlo.

„Nemusím jít do školy... Že ne?" „Jasně že ne. Budeme doma."

Nathalie

Jeho křik i nadávky byly oprávněné. Já ho podvedla, já ho zradila... Čelist mě šíleně bolela a strach z toho, že to chce udělat...
Zayn se tam objevil, ani nevím jak. Najednou byli v sobě a trvalo to šíleně dlouho. Po zemi byla jejich krev a ani jeden se nechtěl vzdát. Fizz která mě objímala, se sama třásla a Harry se mátožně vytahoval na nohy.
Lomoz, co vycházel z mého pokoje, musel přilákat tátu. Objevil se ve dveřích, s vyděšeným pohledem, následován Niallem.
Nikdy, ani ve snu by mě nenapadlo, že Zayn uhodí tátu... A najednou jsem se hádala s Jay, že tam nezůstanu.

Zaklonila jsem hlavu a nechala si z vlasů smýt šampón a když vyšla z koupelny, stála tam Zaynova malá sestřička.

„Ahoj." „Ahoj princezno." „Tys tu už byla... Když nebylo Zaynovi dobře. Jsi jeho holka?" „Jo, byla jsem to já." „Jsi hezká, i když smutná." Vyhnula jsem se raději odpovědi a ona mě objala a utekla. Překvapilo mě to. Kolik ji vlastně je?

„Mamka udělá večeři, to co včera." Kývla jsem a zakryla se až po uši. Tiše odešel sám do koupelny, pohyboval se tiše i po návratu.
„Film?" „Klidně." „Komedie? Romantika?" „Horor." „Horor?" „Jo." Zavrtí hlavou a něco tam zapne. „Můžu k tobě?" „To se vážně ptáš?" Držím si na obličeji jeho dlaň, kdy mu skrze prosty koukám na obrazovku, on se směje a jeho maminka, klepající s večeří, mě vyděsí k smrti.

„Nemusím jít do školy... Že ne?" „Jasně že ne. Budeme doma." Odnesl talíře a vrátil se se zmrzlinou. „Mamka posílá... Na nervy. A vzkazuje, že tu můžeš zůstat tak dlouho, jak budeš chtít. Že ona si s Jay pak promluví."

„Vrátím se." „Domů?" „Do Irska."