Malik vs. Tomlinson

~45~

Zayn

„Jsi naštvaný?" S kurvováním se držím za hlavu a mnu si čelo. Vyděsila mě k smrti... „Promiň!" Položí mi El dlaň na rameno a já mám kolem hlavy hvězdičky. „V pohodě..." „Cos tam hledal?" „Studijňák." Ušklíbnu se a s větší obezřetností se znovu hrabu ve skříňce. Stojí za mnou a znervózňuje mě... Včera jsem zbaběle zdrhl a přes to, jak je nemluvná, je asi ten typ holky, co vše chce řešit...

„Promiň ten včerejšek..." „V pohodě... Moje blbost." „Nepřišlo mi fér, vzít si, co nabízíš." Zaraženě na mě pohlédne, asi očekávala, že ji při nejbližší příležitosti ohnu o první pevnou plochu.

Další den se ji zbaběle vyhýbám a hážu flignu... Další chybí ona... Pak do sebe vrazíme v šatnách na tělák. Jsme zase spojení a remcání nanynek jak z naší, tak její třídy se nese až k nám do šatny. Sejmu ji k zemi a s omluvami ji vytahuju na nohy...
Najednou mě zase líbá a já se nebráním. Hladím ji po těle, tisknu k sobě... „Nezajdeme večer někam?" „Můžeme." Souhlasím s návrhem a ona mi zmizí v šatně.

„Jseš v poho?" Nejistě se na mě dívá kudrnáč. „Ne." „Chceš si promluvit?" „Potřeboval bych to jako sůl... Kámo, nezlob se, ale nikdo z vás není tou osobou, co potřebuju." „Tak napiš Nath... Pomohla ti i předtím." Kdybys tak věděl... „Možná..." „Hele, nechceš to pro dnešek zabalit a jít se vyspat? Jsi poslední dny dost bledej... Nebo možná jít rovnou k doktorovi." „Seš jak máma..." Mávnu nad jeho dalšíma řečma rukou a jdu se sám převlíct... Po zbytek dne mě bedlivě sleduje a ze školy mizím mezi prvníma...

Tři týdny. Přesně tak dlouho, jsem Nathalii neviděl. Zdárně jsme se míjeli a já za to byl rád. Tedy... Bylo to vhodný, ale jinak... El se po té schůzce nějak rozpovídala a trávili jsme spolu čas častěji. Polibky, doteky... Jen ten sex chyběl a nebyla to nechuť z její strany. Selhal jsem v pátek... Nebylo to nic moc, zjevně jsem byl její první ale... Usnula mi spokojeně v náručí a já se cítil pod psa. V sobotu se doploužil dom, prohodil se mezi dveřma s rodiči, mamka mi do ruk strčila štos pokynů a odkřepčila do auta. Poklidím jsem bordel po prckovi a padnu za vlast. Vzbudil se s nalakovanými nehty na rukách i nohou a teplotou...

Pondělí... Dostat ségry do školy bylo utrpení. Ke všemi mi Doniya oznámila, že bude pryč stejně dlouho jako naši... Čtrnáct dní... Hlavou mi prolétl seznam všeho, co budu muset zvládat s holkama. Blížil se konec roku a krom svých známek, se budu muset učit i s nimi, no bomba.

Obě po mně ječely na schodech, že do školy nejdou, že se jim nechce... Třepal jsem se díky zimnici a neměl sílu se hádat. Nakonec jsem sám po nich zařval, že mi to je jedno, ale ať nepočítají s tím, že to mamce neřeknu. To platilo a dveře bouchly na znamení, že odešly. Vrátil jsem se do postele a vzbudil mě něco před dvanáctou mobil. S klením jsem šmátral kolem sebe a když uviděl, kdo volá, chvíli jsem jen tak civěl a pak hovor přijal.

Najednou tady byla. Usmívala se plaše, skoro stydlivě a oči ji několikrát sjely na můj hrudník... Jaký by asi bylo, kdyby na mě ležela ona? Nahá, zpocená, unavená, moje... Potlačil jsem nadávku a raději se soustředil na to, že Switch po nás chce ten pošahanej transparent... Představa, jak s ní někde pracuji... Hm, to aby nám pomáhal Louis a nejlíp i El. Ušklíbnu se, naštěstí jsem k ní zády a nemůže to vidět.
Po pár dalších minutách, se ploužím k sobě a ona začíná dole vařit.

Vzbudí mě, měří mi teplotu, starostlivě mi pomáhá, se napít... Asi za hodinu je zpět i s obědem. Když mě začne citově vydírat, nechám se nakrmit...

„Byl jsi u doktora?" „Ne." „Měl bys jít." „Nath, jsem v pohodě." „Jednou to jeden řekl a umřel." „Haha, fakt vtipná. Máš mě za citlivku?" „Chlapi nemají obyčejnou rýmu, oni bojují o život!" „Jsi hrozná. Fajn, zítra tam zajdu." „Tak je hodnej!" Ušklíbnu se a po chvilce ticha navrhnu, jestli se nechce ještě zdržet... „Mohli bychom se podívat na nějaký film a říct, co je novýho." „Jo, to by šlo." Zatímco ona hledá v mým bordelu flashku, já se „nenápadně" ptám, co Louis.

„Je to, jako dřív." „Jo... Asi bych měl být rád." „A ty a El?" „Nic neříká?" „Sem tam se zmíní..." „Asi kamarádi... Trošku lepší." „Aha." Konečně ji najde a vleze mi do postele. Leží ode mě asi půl metru a zarytě se dívá na televizi, kde se rozjíždí film.

„Spíš s ním?" „Spíš s ní?" „Jednou..." „Je to přítel." Opět ticho a to vydrží až do konce filmu. Když ji vyprovázím, mám šílenou chuť ji políbit, ale neudělám to. Jen ji obejmu a ona se ke mně sama přitiskne a dá mi pusu na krk. „Udrav se, brzo. Sama to dělat nechci." „Neboj, zvládneme to. Hlavně, že jsme to chtěli probrat..." Ušklíbnu se ji nad hlavou a ona si najednou,a si na něco vzpomene.

„Kdo je Lucy a Chloe?" „Cože?" „Ta malá, Safaa, ptala se, jestli se tak jmenuju." „Máma se mě ptala, proč jsem tak... Zmatený. Nechtěl jsem prozradit tvoje pravý jméno, domyslela by si to. Ty jsi Chloe." „A Lucy je El?" Kývnu a on jen zavrtí hlavou a zmizí.