Malik vs. Tomlinson

~25~

Louis

Po tom, co máma položila poslední otázku, nastalo ticho, které rušil jen život v trávě a louce kolem chaty. Pohlédl jsem k Nathalii a s hrůzou si uvědomil, že její oči jsou najednou jiné. Potemněly, stejně jako Niallovi. Pohlédli si do očí, ona pak jen zavrtěla hlavou a opřela mu čelo o rameno. Věděl jsem, že spolu umí mluvit v myšlenkách, ale být vedle a prožívat to, bylo šílené.

"Takže," nadechl jsem se. "Kde je?" "Louisi..." "Mami, něco jsi nám řekla. Myslím, že bychom si měli promluvit i s Bobbym." "Nevím kde je. odešel..."

"Jay?" Niall se vytáhl na nohy. "Jdeme se projít. Kdyby přišel, zavolej nám." "Nath!" zachytil jsem ji za ruku, ona se mi však vyškubla a s Niallem zmizela za plotem, vedoucím do polí.

"Myslím, že půjdu zabalit dvojčatům. Taky pak můžete... Zítra pojedeme domů. Ty dva dny doma, alespoň můžete strávit s kamarády." Máma zmizela a já s úžasem pozoroval, jak si moje nekuřácká sestřička napaluje cigaretu.

"Co bude teď? Když to víme...?" "Má pravdu." Lottie na mě nevěřícně pohlédla. "Cože?" "Co když se s Niallem rozejdete? A já s Nath? Zvládneme žít spolu pod jednou střechou a dělat, že mezi námi nikdy nic nebylo?" "A zvládneš to dělat teď? Já totiž ne... Miluješ ji přece." "Nedokážu." "Myslíš, že se s tebou rozejde?" "Já nevím. Myslím, že odešla proto, že to chce s Niallem probrat. Bojím se... Záleží mi na ní víc, než čemkoliv jiným. Víš že jsem to myslel vážně, jen se dvěma holkama, jinak je mám na pobavení... A obě mě koply do zadku, pak se ukázala ona a já i přes ty naschvály a to naše válčení si ji zamiloval..."

Ani ve snu by mě nenapadlo, že Bobby není zase tak daleko a že to vše slyšel. Když se po levici chaty vynořil, srdce mi začalo zběsile bouchat a Lottie se ke mně přitiskla.

Pozoroval jsem jeho oči, byly podobné těm Niallovým, teď v nich však bylo něco, co jsem nedokázal pojmenovat. "Kde jsou děti?" "Šli - šli se projít." Vydechla Lottie. "Bojíš se mě?" "Ne." Hlas měla rozhodný, očima na něj pohlížela a to, že se třese, jsem cítil jen já.

"Vše jsem slyšel." zvedl hlavu, za námi už stála máma a nejistě na něh shlížela. "Jsem za to vlastně rád. I za to, co jsi řekl ty, Loui." "Takže?" "Omlouvám se za tu spoušť v kuchyni. Byl to amok... Nepřemýšlel jsem." Prošel kolem a pevně mámu objal. Ta ho objala kolem krku a ačkoliv mi nebylo normálně po chuti, dívat se, jak se líbají, teď jsem to sledoval s úsměvem.

"Bylo to svolení?" Vykulila na mě Lottie oči. "Bylo." Odtrhl se Bobby od mámy. "Ale následky si ponesete jen vy, jasné?"

Odešli, díval jsem se na plot a vedle Lottie mi nadšením svírala ruku. Jenže, já se necítil jako ona. Upřímně jsem byl vevnitř sevřený a čekal, co bude, až se ti dva vrátí. Co když mi řekne, že kvůli Bobbymu se mnou nebude? Co když, to co se stalo u jezera pro ni nic neznamenalo? Nebo znamenalo ale ZASE kvůli Bobbymu to zadupe hluboko pod zem, a bude se tvářit, že mezi námi nic nebylo? Moc otázek, žádná odpověď...

"Nepůjdme se po nich podívat?" "Jsou pryč pár minut." střelil jsem pohledem k zápěstí a znovu pohlédl k plotu. Měl jsem nutkavou touhu, zvednout zadek a jít je najít, ale teď bylo lepší, nechat je samotné.

Nathalie

Pár minut jsme šli mlčky. Někam po polňačce, která byla z jedné strany lemovaná lesem, z druhé polem. "Je tu vážně hezky." Uchechtla jsem se. Niall byl optimista se sklonem k zlehčování situace. "Dvojčátko," objal mě a pevně sevřel. "Já vím, co cítíš. A vím, že to bolí. Na jednu stranu se mi příčí, že tohle vše Jay ví, na tu druhou jsem ale za to rád. Jsem rád i za to, že víme, jak to bylo s tím jejím... Myslel jsem, že se prostě jen rozešli. Jenže takhle to vyznělo, jako by je trápil..."

"Jo, já vím. Jsem za to taky ráda, jen je divný, že s ní o tom mluvil a nám vlastně nic říct nechtěl....""Zaslouží si tak jako tak, naše poděkování. Je pravda, že nás odvlekl od kamarádů, ale udělal dobře. Zůstat tam, trápíme se a bude nám tam vše, připomínat bráchu, Denise a prcka" Potlačila jsem uchechtnutí. To, jak vynechal mámu...

"Co Louis?" "Co s ním?" "Nathalie..." "Já nevím, bráško. Možná by bylo lepší, to s ním skončit. Kvůli tátovi..." "Lepší? Pro koho? Možná jen pro taťky, ale co ty a on? A já s Lottie? Jestli ty to ukončíš s Tommem, já to ukončím s Lottie." "To ne." "Ne? Ségra, já to udělám." "To je nátlak!" "Není. Jen chci, aby sis uvědomila, že ho máš ráda a vlastně vám to i sluší. A jsem fakt rád, že mám Louise pod jednou střechou, aspoň netrnu strachy, který debil ti někde venku cpe jazyk do krku." Vyprskla jsem smíchy a s vrtěním hlavy i knedlíkem v krku, jsme šlapali zpět.

Na schodech seděl Louis s Lottie. Ta vypadala, navzdor všemu, nadšeně. Vyskočila na nohy a rozběhla se k nám. "Musím s tebou mluvit!" odtáhla bráchu za plot a Louis se vytáhl na nohy.

"Bobby je tady." "Ah..." Procházela jsem kolem něj, připravená na vše... "Svolil." "Cože?" Sklouzla jsem očima na jeho ruku, která držela můj loket.