Malik vs. Tomlinson

~20~

Nathalie

Toužila jsem se s Louisem prohodit. Vidět jeho mizící záda a v těch svých cítit oči Jay... Bože! Já jsem tak blbá... „Myslím Nath, že si musíme promluvit." Se zamručením a s výrazem spráskaného psa, jsem ji následovala do ložnice. Táta venku honil holky z bazénu, naštěstí. Myslím, že vidět nás on, tak Louise vykastruje a pak nás oba seřve. Už jsem slyšela ty kecy o tom, jak jsme rodina, bez výhrad. A nějaký argument o tom, že nemáme nic pokrevně společnýho, nebude platný.

„Čekám?" „Na co?" „Nath!" Omluvně jsem trhla rameny. „Co ti mám říct?" „Pravdu? Chodíte spolu? Spali jste spolu? Nebo co to mělo vůbec znamenat? A Niall?!" „Ne, ne a nic? Niall?" „Nic? Ano, Niall. Má něco s Lottie nebo s Fizz?" „Prostě pusa... O ničem nevím..." „Prostě pusa..." Jay přeskočil hlas. Víc říct nestihla, dvojčata, celá mokrá rozrazila dveře a se smíchem skočila do postele...

Teď, v chladných prostorách zámku jsem šilhala po Louisovi. Jay mu něco říkala, netvářila se moc nadšeně, spíš trochu naštvaně. Pak zaměřila pozornost na Nialla s Lottie. Ti dva od sebe odskočili a v její tváři se rozlil pocit radosti. Právě ji potvrdili její domněnku...

Procházeli jsme zrovna sklepení. Znuděně jsem poslouchala výklad průvodce, kluka v našem věku. „Kde je Louis?" „Nebylo mu dobře, vrátil se. Že počká tam v tý hale. Budeme se tam tudy vracet, ne?" otočila se Fizz na průvodce, ten přikývl a tvářil se rozhozeně. Nedivím se, taky by se mi nelíbilo kdyby někdo - . Tok mých myšlenek rozvířili něčí ruce. Jedna na ústech, druhá kolem pasu. „Uklidni se!" Přestala jsem se zmítat. „Jak víš, kam to vede?!" „Pamatuju si, kudy jsem šel." Ušklíbl se můj únosce. Další úsek chodbičky mi byl známý.

Další výprava tu nebyla a my měli halu pro sebe. „Mamka nás zabije." „Furt lepší smrt v jejich rukou, než v Bobbyho." Pozvedl významně obočí a zatáhl mě za sloup. „Omlouvám se." „Za co?" „Za tu noc... Vážně, nikdy bych si to neodpustil. A ta facka dnes, jo, ta sedla. Ale byla oprávněná." Usmíval se s dětskou nevinností. „Dáš mi pusu?" „Si ji vem." Zacukaly mi koutky a něžně mě políbil.

„Já vás roztrhnu! Oba!" Rozklikla jsem sms od Jay. Evidentně už zjistila, že jsem taky v trapu. No co... Niall nám svým zvučným smíchem dal najevo, že se blíží. Odtrhla jsem se od Louise a se zaujetím si začala pročítat nějaký starý arch papíru. Oba jsem si při cestě do patra vysloužili herdu do zad.

Po prohlídce a obědě v restauraci jsme se vraceli do chaty. Rodiče nechtěli, my si to vydupali. Bylo teplo a já se upřímně viděla už v bazénu, stejně jako zbytek.

„Nath, Louisi, pojďte mi pomoct." S povzdechem a hlavami sklopenými jsme se zvedli z trávy a šlapali za Jay. Zavřela za námi dveře ložnice a nekompromisně ukázala na postel. „Čekám!" „Nechceš se nás raději ptát?" Bylo vidět, že potlačila touhu hodit po Louim nejbližší věcí.
„Dobře, tak tedy, co spolu máte?" „Nechodíme spolu..." „Nebo," zadíval se mi Louis zpříma do očí. „Spíš jsme si to neřekli." Jay poklesla čelist a mně taky. „Prosím?" „No, neřekli jsme si, že spolu budeme. Prostě..." „Louisi! Uvědomuješ si, že tohle je incest?!" „Incest? Mami, nemáme nic pokrevně společnýho!" „Jenže tohle Bobby nepochopí!" „Takže, kdyby šlo jen o tebe, tak nám to dovolíš?" Blbý dotaz, ale já to vědět musela. Fakt, že by byla Jay na naší straně, by nám umožnil říct to tátovi tak, aby nedostal infarkt po první větě.

„Upřímně, já jen čekala, kdy se někdo zprčí a budete mezi sebou něco mít." Suché konstatování, nic víc. „Takže, tobě to nevadí? Vážně?" „Nevím co si myslet. Hádám, že Lottie a Niall spolu taky něco mají, že?" „Chceš to potvrdit?" „Jo, mají." Plácla jsem Louise přes ruku. Jay vypadala vážně zoufale, na jednu stranu jsem to nechápala. „Myslíš, že to s tátou sekne?" „Nedivila bych se. Celkem se toho bál." „A o co jde? Já to prostě nechápu." „Jde mu o dvojčata. Jak těm se to vysvětlí..." „Holky jsou už dost velký a ví, že nejsme opravdová rodina. Takže... Žádnej incest!" „Jenže on tohle nepochopí a jestli jo, tak až za nějakou dobu. Silně pochybuju, že to vezme s klidem jako ty." Otočila jsem se na Jay s vírou v očích. „Nedívej se tak!" „Mami, nemůžeš nás od sebe držet. Najdeme si prostor k tomu, abychom si mohli dát pusu a..." Odmlčel se a střelil ke mně pobaveným pohledem. Zacukaly mi koutky. „Ehm... No prostě tomu nezabráníš. Tak nebylo by lepší, nás nechat?" „Dobře, ale určíme si pravidla! Nějak to Bobbymu oznámím, pokud vás tedy nenačape on sám... Ale do tý doby, žádný olizování se, doteky jen nevinné! A žádný sex! Minimálně ne ve chvíli, kdy budeme všichni doma... Venku si dělejte co chcete, ale běda vám, jestli ty otěhotníš a nebo vás někdo uvidí. Odmítám pak poslouchat řeči po Doncasteru o tom, jak vás někdo někde viděl! Jasné?" „Jasné!" „Ta samá pravidla platí pro Niallera a Lottie. A chraň vás ruka Páně, jestli vás při něčem přistihnou dvojčata! Máte dvě minuty, pak naklusejte dolů." S uchechtnutím odešla.

„Páni! Šlo to líp, než jsem čekal." „To horší teprve přijde..." „Máme ještě asi minutu a půl..." Zakmital obočím a naklonil se.