Malik vs. Tomlinson

~23~

Nathalie

Dívala jsem se do oblohy nad námi. Byla jasná, bez jediného mraku... Na hrudníku mi ležel potem zborcený Loui a prudce oddechoval. Skousla jsem si ret a na tváři se mi objevil grázlovský úsměv. Za tohle by nás táta zabil. Oba, bez výhrady. Vískala jsem jej ve vlasech, vrněl, skoro jako kotě a pak se vytáhl nad můj obličej.
„Nikdy bych si neodpustil to, kdybych tě znásilnil a nikdy bych se nesmířil jak s tím, tak i s tím, že bych si sex s tebou nepamatoval, princezno." „Nikdy bych ti to neodpustila." Uchechtl se, snažil se tvářit nad věcí, ale bylo vidět, že ho to sžírá. „Já ti už nic nevyčítám." „Jo, já vím..."
„Zaplaveme si?" „Jasně." Vytáhl se na nohy a natáhl ke mně ruku. Nenasytně mě políbil a sevřel v objetí.

Voda byla snad ledovější, než předtím. S drkotajícími zuby jsem se ponořila. Po dlouhých minutách cachtání se, jsme nechali sluníčko, ať nás osuší a ruku v ruce jsme se vrátili k autu.
Okýnka byla kompletně zamlžená. „Netoužím nic vidět..." Sebral Louis několik šišek a postupně je hodil na okýnko u zadních sedadel. To se začalo líně stahovat a vykoukl rozcuchaný brácha.

„Už?" „To vám jako nestačilo? Oblíkněte se." „Nestačilo, co vy?" „Nic." Ušklíbla jsem se do zpětného zrcátka a s rudnoucími tvářemi se „kochala" po stromech.
„Ale, ale!" Louis sykl a s nevolí natočil hlavu. „Teda," mlaskl brácha a dál Louise škrtil tričkem. „Ty se nesmíš před našima ukázat od pasu nahoru nahej." „To vím i bez tebe, Sherlocku. Co ty?" „Pánové, co si to nechat, až budete sami? Nemusíte nás rozebírat před námi..." „Tím chceš říct, že až vy budete spolu, tak nás taky podrbete?" Praštil sebou Niall o opěradlo. „Si piš." Protočila jsem panenky a odtrhla zrak od odrazu zrcátka. Ti dva se vzadu okusovali a bylo těžké uhádnout, kdo se toho druhého snaží sežrat dřív.

„Nechceš řídit Niallere?" „Proč?" „Že bychom se prohodili. Tohle totiž jednomu drásá nervy." „No jo, vy si dejte poslední pusinku a nerušte nás." „Blbečku..." zamumlala jsem a naklonila se k Louimu. „Stejně ti dám pusu i doma. V tom mi táta nezabrání. I kdybych měla petlici na dveřích." „Hm, až budu vykastrovanej, tak už ti budu moct dávat jen ty pusy. Počítám s tím, že mi přeláme i ruce."
„Drsný hoch Tomlinson se bojí." Zamumlala jsem mu do rtů. „Nechce se mi tomu ani věřit." „Bože Nath, kde ses naučila tomuhle chování?" „Od tebe." Zacukaly mi koutky. Nastartoval a čím blíž jsme se blížili chatě, tím pomaleji jel.

„Cítíte to?" „Co?" Pronesli Tomlinsonovic zaráz. „To dusno." Uchechtla jsem se a přes palubku se nahnula. U dveří na schodech seděla Jay. Vypadala rozhozeně, tedy, víc než to.
„Zastav." Vyskočila jsem z auta a vyběhla těch pár schodů. „Uhm, mami?" Šílené ji tak oslovovat, měla bych se navrátit k „Jay."
„Holky jsou na statku. Naštěstí..." „Co se stalo?" Pomalu se blížil i zbytek. Šli jak na popravu a já jen čekala, kdy se ze dveří vyřítí táta. „Běž se podívat do kuchyně." S nechápavým výrazem jsem proběhla chodbou a u vstupu do kuchyně zamrzla na místě. Z uklizené kuchyně se stal prostor, po demolici. Se srdcem v krku jsem se vrátila za Jay a cestou se minula s Lottie a kluky.

„Co se tady stalo? Ublížil ti?!" „Nathali, to by neudělal... Jen ho chytil amok." Vzteky brunátný Louis rozrazil dveře. „Kde je?! Jsi v pořádku, mami? Ublížil ti!?" „Uklidni se, zlato. Nic mi není. Neublížil mi." „Tak kde je?!" Šel z něj strach. Jako by najednou pro teď udusal svůj strach z tátovi reakce, a hnal jej vztek. Na jednu stranu, mohl Jay nějak ublížit, jenže to by on neudělal. Nikdy... Ví, čím jsme si prošli, dokud žila máma. Věděl o všem... Věděl i to, že když byla máma opilá a nám, jako dětem něco spadlo, co udělalo hluk, byla schopná vstát a seřezat nás. A on nás nikdy ani nepleskl silou... I když bychom si to zasloužili.
„Louisi!" zachytila jsem jej za zápěstí. „On by ji neublížil. Přísahám. Uklidni se, prosím." Bylo mi fuk, jestli se tu teď táta objeví. Zoufale jsem ho políbila. Objal mě a jeho tiché „promiň" jsem mohla slyšet jen já.

„Mami?" Lottie si k ní přisedla z jedné strany, Niall z druhé. Oba ji váhavě chytili za ruce. My si sedli pod ně a čekali.
„Vztekal se. Doufal, že se tohle nestane, že to neměl dovolit a podobně. Jak to asi vysvětlíme dvojčatům a co řeknou lidi... Budeme vypadat jako šílená rodina. A co, když budeme mít dítě spolu? Jak tomu to pak vysvětlíme?" „Vše se teda točí, jen kolem holčiček?" „Nialle, on je hlavně naštvaný sám na sebe." „Nechápeme." Pronesli jsme naráz.