Malik vs. Tomlinson

~7~

„Co se tady děje?!" on zrudl, já zbledla a otec ve dveřích zíral jako by viděl ducha. „No to si snad děláte srandu!" jeho řev přilákal zbytek domu. „Louis je nahý v koupelně s Nath!" uslyšela jsem Fizz, které táta bránil ve výhledu. „Co to má znamenat? A od čeho jsi ulepený?" „Já... My... Ona... To..." blekotal a jeho pohled jasně naznačoval, že tohle si opravdu vypiju. Copak byl můj nápad sem vlézt?!
„Louis si koupil novej sprcháč, jenže byl z nějaké Aprílové edice... Med.... Tak volal, že to potřebuje vymýt z vlasů, jenže mě podjely nohy a já mu strhla ručník a než jsem mu ho stačila vrátit, tak se objevil ty." První hovadina, co mě napadla, ale zabrala. Táta mi vyrval z ruky ručník a hodil ho Louisovi. „A proč ty si ulepená?!" „Protože jak padala, snažil jsem se ji zachytit." „Ty ven, ty hlavu přes vanu. Já ti pomůžu." Vystrčil mě na chodbu a zavřel se s ním v koupelně. Holky se potutelně culily a mohly se umrkat. Rudá až na zadku jsem si z pokoje vzala čisté oblečení a šla do koupelny o patro níž.

„Tak za tohle, SESTŘIČKO, mi zaplatíš!" oznámení na FB zablikalo. „Nemáš odvahu přijít a říct mi to? BRATŘÍČKU!" „Před pokojem mi stojí ségry, nemám odvahu vylézt ven!" „Srabe! Jdu spát, tak krásné, sladké, medové sny!" mohla jsem se umlátit smíchy. Hravě jsem si zvládla představit, jak vedle zuří.

 „Vstávej, šmarja!" třásl mi někdo ramenem. „Co blbneš?" budík mi ukazoval čtvrt na šest. „Blbnu? Je sedm hodin! Jdeme do školy, tak pohni. O půl jede bus." S pomyšlením, jaký je Louis šmejd jsem se hnala do koupelny. Bylo zamčeno. Několikrát jsem zabušila na dveře a ty se konečně otevřely. Louis a opět v ručníku. „Nějak nestíháme, co?" „Přetočení budíku? Slabota!" „Kam se jako hrneš?" „Hádej, můžeš třikrát." Zatímco on si geloval vlasy, já si vedle čistila zuby a snažila ses jej vyhodit, chtěla jsem se osprchovat a umýt si hlavu. No mám co dělat... Za dvě minuty půl jsem měla hotovo a hnala se i s Niallem na zastávku. Louis vyrazil něco kolem čtvrt, Nialler se naštěstí zasekl u palačinek k snídani, tak nestíhal se mnou. „Jestli dovolí řidič odjet, tak ho normálně umlátím!" mumlala jsem za běhu, no, začal hrát opravdu tvrdě. Sklonil se k řidiči a ten nám zavřel tři metry před nosem. Jeho škodolibej výraz jsem měla před očima i ve chvíli, kdy nám u krajnice zastavila Jay. „Tak šup, hodím vás!" Díky ní jsme byli ve škole dřív jak Louis, ten psal Niallovi omluvnou sms. Která se vztahovala jen a pouze na něj.

„Asi se nemám zapojovat, co?" „Ne. Tedy... Bav se s ním, ale víš jak..." mrknu a on s uchechtnutím souhlasí. Ve škole se vydáváme rovnou do ředitelny, tam dostaneme hromadu papírů a hledáme svou třídu. Na schodišti se ukáže Louis a ti jeho kamarádi. Nechápavě pohlédne na hodinky na zápěstí a střelí k nám pohledem.

Louis

Spokojeně jsem se usmíval celou cestu do školy. Výraz Nathalie, když ji práskly dveře tak řka před nosem byl k nezaplacení, no teď mi sklaplo. Byla ve škole ještě dřív, než my. Kruci, jak?! Poslala mi vzduchem pusu a pak ukázala prostředníček a zaplula i s Niallem do třídy. Měli literaturu, já hned naproti chemii. Ve třídě byla vřava a s Liamem a Zaynem jsme zamířili s Harrym do jeho. „Nath, Nialle. Sedím sám. Poslední lavice u okna!" houkl po nich Harry. Lavice byli pro tři a zbytek jeho třídy si nové příchozí prohlížel. Holky visely pohledem na Niallerovi a kluci na Nath. „Dávej mi na ně pozor." Zamumlal jsem Harrymu do ucha. „Pozor?" „Jo. Nechci aby se nějak spálili..." trhnu, jako by nezaujatě rameny, ale upřímně se děsím momentu, kdy uvidím Nath jak se líbá s nějakým volem odtud. „Neboj, budu je hlídat, jako by byli moji."  „Máš chvilku?!" chytila mě Nath za zápěstí a vyvlekla ze třídy.

„Jsi normální?!" „Co se čertíš? Je to přece hra." „Pěkně blbá ale... Jsme tu první den, nemůžeme dojít pozdě a ty...!" bouchne mě do hrudi a kdyby to šlo, rozpadnu se pod jejím pohledem na hromádku popelu. „To bylo za ten med." ušklíbne se a výhružně přimhouří oči. „Med byl jen začátek." Vyplázne jazyk a vrátí se do třídy.

„Pánové, vy snad patříte vejš. Ať už jste pryč." Dorazil jejich profesor, zmizeli jsme. Ve třídě se už stačilo nějakým nepochopitelným způsobem rozkřiknout, že ti nový z prváku jsou do mé rodiny. Otázky nebraly konce a já vcelku uvítal příchod profesora.