Malik vs. Tomlinson

~90~

Vrátil jsem se ze zadní místností, za hlavním sálem v restauraci, kde probíhala oslava. Amy spokojeně spala, Nath zrovna tančila s tátou a vypadala nádherně. O něčem si povídali, smáli se a když zachytila můj pohled, naznačila mi, ať jdu tátu vystřídat. S úsměvem jsem k nim vykročil, ale cestu mi zastoupila máma.

„Zlato, kdybys věděl, jak jsem šťastná. Za vás oba..." „Já taky, maminko." Hladí mě po tváři a z koutků ji tečou slzy. „Chci se s tebou domluvit, vzala bych Amy k nám domů. Ať můžete spolu strávit noc." „To ne, bude s námi. Co budeš dělat, když bude plakat? Necháš ji brečet do vyčerpání, nebo nás budeš shánět po hotelu?" „Třeba plakat nebude." „Pochybuju. Je zvyklá na nás. Ví, že spí s námi. Neměj strach, noc si užijeme i s ní v posteli." Vysloužím si herdu do ramene. „Prase!" „No co, je malá, nemá z toho rozum. Ale pro tvou informaci, ráno jsem na hotel zavezl do našeho pokoje postýlku. No stress, dovolíš, jdu si zatančit se svou ženou. A pak, věnuješ mi tanec?" Zamrkám a když kývne, odběhnu.

„Tati?" „Čekal jsem, kdy mi ji ukradneš." Protáčí táta panenky a čapne do náruče procházející Jay. Se smíchem odtančí a kus dál a Nath se ke mně přitulí.

„Známe se, pane?." „Bohužel... Měli bychom to změnit. A mimochodem, jste nádherná, slečno. V mém zájmu doufám, že někde kolem není váš partner, asi by se mu nelíbilo, jak se ke mně choulíte a jak vás držím, za váš dokonalý zadeček." „Věřte, že kdyby nás viděl, nevyšel byste z toho dobře." „Je to rváč?" „Brání si, co patří jen jemu." Vyzývavě se usměje a rozepne mi košili. Kravatu odhodila někam mezi ostatní páry a přitiskla ústa na kopii, vytetovanou na mé hrudi.
„Slečno, vy ráda riskujete, že?" „Velmi ráda, ale víc mě baví provokovat." Hryže se do rtu a já se se smíchem, skláním pro polibek.

„Miluju tě, lásko." „Miluju tě, miláčku." Šeptáme si do rtů a po další hodině, kdy už Amy má nepohodlné pohovky dost, mizíme bez rozloučení.

Recepční nám přeje krásnou noc a sotva odemknu, postrčím kočárek s malou do chodby apartmá a Nath se po něm okamžitě natahuje. Rozesměje se na celou chodbu.

„Co blázníš?" „Přenáším tě přes práh?" Přitiskne svoje ústa na moje. Já mířím do sprchy, ona uspává a krmí malou. Pak se ke mně přidá.

Nathalie

Zvrátil hlavu a vydechl. „Princezno." „Hm?" „Jsi vážně moje?" „Jsem." Obrátil se a přitáhl k sobě. „Miluju tě." „A já tebe." Šeptal mi do rtů sladká slova, sliby, přísahy...

Opatrně pokládal Amy do její postýlky, ani nedýchal. „Snad se neprobudí, nechci se teď o maminku dělit." „Tak raději mlč a pojď ke mně."

„A co teď?" „Nevíš?" Šeptáme si do rtů. „Nejsem si jistý." „Polož se." „Mám se bát?" „Možná? Zayne!" Potlačím smích. Jen jsem se na něj obkročmo posadila, chytil mě, stáhl na svou hruď a skončila jsem pod ním.
„Chci tě laskat." „Zase musíš být ten nahoře." „Nikdy ti to nevadilo." „Nevadí mi to, ale dnes chci být já nahoře." „Promiň, ale teď ne." Zasténám mu do úst. Pracuje rukou a přitom mě hladově líbá. „Prosím!" „Ne! Neudělám tě, ještě ne." „Ničíš mě!" „Chci tě zničit." „Čím, jsem si to zasloužila?" Uchechtne se a skloní se níž. „Za všechny ty měsíce, které jsi mě provokovala a ničila." „Nevyřízené účty?" Broukne na souhlas a umlčí mě polibkem. „Mlč, Nath, chci slyšet jen tvoje steny. A výhružky, kterých máš plnou pusu, ti nepomohou."

„Lásko?" „Ano?" „Stejně ti to vrátím!" Zakňourala jsem mu do rtů. Znovu mě začal uspokojovat rukou a pobaveně se usmíval. „V to doufám, ale prvně si pohraju já!" Zahrnoval mi tělo polibky, nevynechal ani jediné místečko... Zakousla jsem se do hřbetu dlaně. V mihotavém světle lampičky, jsem viděla jen uhlově černé vlasy, cítila, jak mě pevně svírá za boky a neúnavně kmitá jazykem.

Vytáhl se nade mě a povýšeně se usmál. „S malou vedle, je hodně těžké, nekřičet." „Užíváš si to?!" „Netušíš, jak moc." Sykla jsem. Položil se na mě, tlačil mě do bříška a moje prosby, o uspokojení jeho, ignoroval. Zakusoval se mi do krku, rty mě z neustálého líbání začínaly bolet a překvapovalo mě, že se on stále ničeho nedožadoval, co se jeho těla týkalo.