Malik vs. Tomlinson

~42~

Louis

Napětí, co je mezi námi se stupňuje. Držím ji v náručí a ona je mi přitom vzdálenější, než kdyby byla na konci světa... Líbám ji, oplácí mi polibky, ale není to ona. Nejsou to polibky, na které jsem zvyklý. Není to ona...
Svírá mě to a nevím, co dělat. Ty paka kolem mě, se tváří jako zamilování puberťáci a averze na Zayna vzrostla ve chvíli, kdy se během hodiny odsunul a schovával před námi konverzaci s kýmsi. Něco mi říkalo, že ten, se kterým si píše je Nathalie, ale proč, to jsem netušil.

„Zayne, zajdi prosím do vedlejší třídy pro křídy. Máš službu!" Dodala profesorka a on se s odporem zvedal. „A bez mobilu!" Vztekle ho položí na stůl a jen co zmizne, natáhnu se po něm. Sklapne mi... Má ho zaheslovaný a byť zkouším všechna hesla, o kterých vím, nefunguje ani jedno. Dveře se otevírají a já píšu další. Tentokrát to ale funguje...

Buší mi srdce. Proč má, do prdele, jako heslo „Nathalie" ?! Pustím telefon ve chvíli, kdy se na mě podívá.

„O co ses snažil?" „O nic." Odfrkne si a když zazvoní a já chci za Nath, narazí mě na zeď. „Nehrab se mi v soukromí, Tomlinsone!" „O čem to mluvíš?!" Liam ho ze mě sundává, marně. „Kamaráde, vlezls mi do mobilu!" „To asi těžko, když tam máš heslo!" Liam zmizel a nechal mě mu napospas. Třída ani nedutá. Nikdy jsme se mezi sebou vlastně nervali... Jsou snad vyděšenější víc, než já...
„Jsi čurák! Poznám, když se mi tam někdo nabourá. Dvacet šest neplatných pokusů a jeden ti vyšel! Jsou tam časy, ty debile!"

„Zayne!" Nathalie. Liam se zjeví za ni a trhne rameny. Nevěděl co dělat, tak zavolal holku, no super. „Zayne!" Další dvojice hlasu. Naill a Harry těkají pohledem mezi námi a Niall se začíná prodírat zástupem naší třídy k nám. „Uhni! Než ti něco udělá!" Zavrčím a pokusím se sundat Zaynovu ruku ze svého krku. Jen zavrtí hlavou a zachytí ho za zápěstí. „Zayne, prosím. Pusť ho." Stiskne mu zápěstí a on mě pustí. „Promiň." Zamumle, že ho sotva slyším. Ale mně se neomlouvá. Sebere svoje věci a vypadne. Vztekle pohlížím na Nathalii. Kontroluje škody, co na mě napáchal a vede mě na záchody.

„To je vůl... Proč?!" Chladí mi krk, mokrými ubrousky. „Vlezl jsem mu do mobilu." „Jsi normální?!" „Proč se čertíš?! Psala sis snad s ním?! Víš co je zajímavý? Má tvoje jméno jako heslo!" S pootevřenou pusou se na mě dívá a pak se začne smát. Omotá se mi kolem těla a dá mi pusu. „Jsi blázen, Loui. Nepsala jsem si s ním, nevím, proč má moje jméno – a nemusí to být ani moje jméno – jako heslo a snad víš, že se do mobilu neleze. Říká ti něco soukromí? Tobě by se to taky nelíbilo!" Usmívá se. Najednou to je ten úsměv, co znám... Chytím ji a vysadím si ji kolem pasu. Výškově srovnatelní... Opřu si hlavu o její hruď a zašeptám omluvu.

Hladí mě ve vlasech a několikrát mi do nich dá pusu... „Nevypadneme?" „Nemůžu. Slíbila jsem El, že ji nalíčím." Frustrovaně protočím panenky a nakonec se vracím do třídy. Přetrpím zbytek školy a pak trpím před záchody.
„No to je dost! Hodinu jsme tam byly zavřený a stejně jsem ještě musel čekat- Páni!" Vydechnu a zazírám na El. Zatočí se dokola a zaculí se. „Co na ni říkáš, jako zástupce chlapské populace?" Drží mě Nath kolem pasu ale já ji skoro nevnímám.

Elizabeth prokoukla... Dost. Je... Nádherná.

„Moc ti tu sluší. Zaynovi se budeš líbit." Vydechnu přiškrceně když mi dojde, že mám Nathalii pořád vedle sebe. El poděkuje, vlepí Nath pusu na tvář a zmizí.

Nath se mi vyškubne z náruče a rozběhne se na konec chodby. Je celý prosklený a jde vidět před školu... Stojí u okna, ani se nesnaží dělat, že je nevidí...
Zayn El obejme, a zvedne oči, na mě se ani nepodívá. Nath zvedne ruku, na znamení, že mu drží palce a opře se čelem o sklo.

„Nezajdeme do kina?" Zeptá se před školou a schová se mi pod bundu před deštěm. „Víš, co hrají?" „Něco vyberem. Hlavně mám chuť na popcorn." „Doma není?" Se smíchem mě za sebou vláčí. „Je, ale já chci tu atmošku kina! Prosím, prosím." Šeptá mi do rtů...