Malik vs. Tomlinson

~10~

Louis

„Nechceš mi ji dát?" „Já nevím." Stáhne prst, zahákne mi konečky prstů do kapes u džínů a nevinně se culí. „Tak co kdybych ti ji dal já?" Skloní hlavu, vím, že se usmívá. Vjedu ji prsty do vlasů, hladím ji a její ruce se pomalu sunou z mých kapes, přes boky, až mě obejme. Zvedne hlavu a vytáhne se na špičky. „Prvně mě nesnášíš a teď se budeme líbat?" „Není pravda, že jsem tě nesnášel, jen..." nevím, jak ji to vysvětlit. „To je fuk..." stáhne si mě k sobě a na pár sekund přitiskne svoje rty na ty moje. Odtáhne se, v očích má hvězdičky, rty pootevřené. „Mmm." Zavrním a sám se skloním. Spojí mi ruce za krkem a dovolí mi, proklouznout ji jazykem do úst.

Přitisknu dlaň na její kostrč a naléhavě si ji k sobě přitisknu, z úst ji vyjde slabé zakňourání. Stačilo několik polibků a já jsem nadržený a ona to cítí. „Promiň." Zašeptám. „Za co? Za to že tě to vzrušuje?" provokativně se usměje a natiskne se ještě víc. „Neprovokuj, maličká." Koutky úst ji cukají, když mi rukou vjede do vlasů. Líbne mě na rty a sotva slyším, co zašeptá. „Nemám proč se zlobit a ty se nemáš za co stydět." Vymaní se mi z objetí a začne šplhat po zřícenině dolů. Seskočím těch několik metrů vzduchu a pobaveně čekám, až sešplhá. Když stojí na trávě, teatrálně se podívám na hodinky a mlasknu.

Vracíme se domů. Niall nám posunky naznačuje, že o absenci ve škole rodiče neví a s kyblíkem zmrzky a dvěma lžičkami mizí v patře. Dvojčata si u pohádky dělají úkoly - sledují pohádku, úkoly se prostě nějak udělají - a Fizz je stále na školní akci. Mamka umývá okna v kuchyni a po dotazu, kde se couráme, oznámí, že nevařila. Pokud máme hlad, máme si objednat pizzu nebo si doskočit na náměstíčko do fast foodu. Dohodneme se na pizze. Nath zastaví mamka, něco do ní vrká a já raději mizím, než se to otočí i proti mně. Počkám ji v mezipatře.

„Stalo se něco?" zaostří a zavrtí hlavou. „Nathali!" „Vše je v pohodě." Usměje se a stoupne si na špičky. Ve chvíli, kdy se její ústa skoro spojí s těmi mými, zazní od spodu zapištění dvojčat a dusají nahoru. Odtáhne se, jako když střelí a rozběhne se do schodů.

„Jídlo." Klepnu ji do dveří a s krabicí pizzy vtančím dovnitř. Leží na zemi, na koberci a něco píše. „Co to děláš?" „Přepisuju Niallovi poznámky." „Šprte." Ušklíbne se a natáhne ruku po trojúhelníčku. „Mamka chce, abych se zeptal, jestli si v pořádku." Přestane kousat, polkne a ošije se. „Řekla ti, co mi řekla?" Kývnu a sednu si k ní na zem.

Před hodinou, ve chvíli, kdy za ní bouchly dveře mě volala mamka. S nejistým hlasem ze mě tahala, jak moc jsme se s Nath a Niallem sblížili. No, asi ji neřeknu, že před nějakou dobou jsem se s Nath líbal... „Tak normálně." Trhnu rameny. „Víš... Jejich maminka, řídila opilá a..." se slzami v očích mi řekne to, co Nath. Kývu s příslibem, že se půjdu zeptat jak ji je. Ale pak dorazil Bobby a odtáhl mě i s Niallem do garáže. S šokem jsme hleděli na dvě motorky, které jsme dostali jako předčasný dárek k vysvědčení s poznámkou, že to vysvědčení bude stát za to. Máma byla proti, už se viděla, jak nám jde na funus. Zato Lottie byla nadšená a jen co to Bobby povolil, odfrčela s Niallem provětrat kola. Zdála se mi nějaká divná, zajdu za ní ale až večer. Ještě se může i Fizz začít mračit a budu si připadat jako psycholog. Další holčičí trápení bych už asi neunesl.

„Jsem v pohodě. Jen... Nechci o tom s tvou mámou mluvit." „Proč ne?" „Nemluvíme o tom. Niall... Nechci o tom mluvit s někým dalším. Jen s tebou..." obejmu ji a ona, ačkoliv je sotva půl páté usne.