Malik vs. Tomlinson

~12~

Prudce zaklapne notebook a s mírně nachovými tvářemi na mě pohlédne. „Copak děláš?" zvednu pobaveně obočí. „Nebuď zvědavá, Nath!" zasměje se a otočí se ke mně zády. Je jen v boxerkách a rukou šmátrá po šortkách. Rozběhnu se do postele, se smíchem se s ním rvu o notebook a chci vědět, co tam má otevřené, i když to tak nějak tuším. „No tak! Stejně to vím!" „Co víš?!" směje se tiše a povede se mu sebrat mi notebook. „Máš tam pornóó!" „No a nebo jsem si chtěl vyhonit nad tvýma fotkama!" vybuchnu smíchy a praštím jej polštářem.

„Ale ale, co se tady děje?" táta se zjeví ve dveřích skoro jako duch. „Rvačka?" culí se Louis. „Jo!" přidám se a plesknu jej opět polštářem. Překvapeně zamrká a přetáhne mi přes hlavu peřinu. Začnu se smát a marně se z jeho sevření snažím dostat, slyším jak táta odchází se slovy o tom, že puberta s námi mlátí ode zdi ke zdi. Louis mi konečně sundá peřinu. Jsem ji pořád zakrytá ale hlava mi kouká ven. Jsem v jeho objetí a on si mě k sobě natočí. „Puberťačko!" vyprsknu smíchy a opřu se o něj. „Řekl mi puberťák!" Jeho ruka vjela po peřinu, šmátrá mi konečky prstů po zádech a přitom mi hledí do očí. Dveře jsou zavřené, hluk dvojčat se nese domem a já se zcela topím v jeho očích.

Nechávám promlouvat svoje „divoké já." Vymaním se z peřiny a zatlačím jej do postele. Obkročmo se nad něj posadím a nehty kroužím po nahé hrudi. „Moje fotky nebo porno?" dosednu plnou vahou na jeho rozkrok, ještě teď můžu cítit jeho vzrušení. „Fotky." Zachraptí a vytáhne se do sedu. „Chceš to risknout?" „Minimálně líbat tě chci."

Popadám dech, když se od sebe odtáhneme. „Nebudeme si už dělat naschvály?" „Jak vyřešíme ale tu sázku?" tentokrát je on nahoře. Hladí mě po stehně a nenasytně mi krade polibky. „Uznáš prohru, protože bych tě stejně porazila." „Jo táááák! Slečna si myslí, jo?" vyprsknu smíchy a kývnu. „Řeklo se přece, že kdo prohraje splní tomu druhému, co bude chtít..." omotám mu nohy kolem boků a stisknu je.

„Jsem lepší inspirací na živo, než na fotkách." Drze jej políbím a v tu chvíli se dveře otevřou. Odtáhneme se od sebe. Po zádech vchází jeho mamka s plnou náručí oblečení. „Ukliď si to." Usměje se na nás a opět odejde. „Hm, to abych teď vymyslel, jak zařídit prázdný dům. Protože s tímto za zadkem, ti dám opravdu maximálně jen tu pusu." Tiše zapištím, skočí po mně a přetáhne přes nás peřinu. Dusím smích. Jestli teď někdo vejde, nevím, jak to vysvětlíme.

Jen co se uvelebím ve své posteli a začnu usínat, dveře vrznou a dovnitř se někdo protáhne. „Nath? Spíš?" zatřese se mnou Niall a posadí se na kraj postele. „Ne, co se děje?" potlačím zívnutí. Vypadá rozladěně. „Musím s tebou mluvit." „Leze to z tebe jak z deky..." protočím panenky a šťouchnu jej. Posunu se a on mi vleze pod peřinu. „Tak spusť." Položím mu hlavu na hrudník se snahou o usnutí dřív, než začne povídat. Jsem unavená a chci prostě jen spát. Tiše mluví a já se i přes nevoli probírám. Když skončí, div neupouštím páru.

„Nechtěla, abych ti to řekl. Ale rozumíte si a přijde mi, že si říkáte hodně věcí. Takže..." „Zítra na ni počkám já. A pokud někdo bude dělat problémy, tak to rovnou vyřídím." Zaskřípu zuby. Jsem naštvaná. S Lottie jsem si padla do noty hned. Měla jsem s ní o něco bližší vztah než s Fizz, ale tam šlo jen o čas. Hned první den mi řekla o svých láskách a tajných přáních a to že ji někdo šikanuje, ne? Grh! Nejraději bych hned teď za ni šla a promluvila si s ní. Ale...

Ráno jsem ji pozorovala. Vypadala víc vyděšeně, než včera. Snídani, kterou do ní máma pracně nacpala, vyzvracela a zelená jako blatouch šla do školy. S Louisem jsem se potkala na odpočívadle. „V noci jsem chtěl jít za tebou, ale NĚKDO mi zabral místo ve tvé posteli!" „Dnes budu spát sama." Usměju se a snažím se mu utéct. Chci jít s Lottie alespoň na autobus. „Stalo se něco?" „Ne." Sotva znatelně se dotknu jeho rtů a peláším z domu. Lottie je v půli cesty a přes sluchátka mě samozřejmě neslyší. Doběhnu ji a nevinně se ptám, co má za plány na odpoledne. „Asi nic..." „Nepůjdeš někam s kamoškama?" „Ne..." „Fajn! Počkám na tebe a uděláme si dámskou jízdu, jo?" „Končíš později." „Říká kdo?" tentokrát jsem to já, kdo Louisovi ujel, i když nechtěně. Přešlapuji před školou a čekám, až dorazí zbytek.

Jay se nelíbí, že kouřím. No, využiji toho, že tu není a hledám v tašce krabičku, když ji konečně najdu a narovnám se, stojí přede mnou nějaká holka. Matně si vzpomínám, že je se mnou ve třídě. „Co je?" „Ty a Tommo?" „Co já a on?" povytáhnu obočí a napálím si. V klidu ji vyfouknu kouř do obličeje a ona se hraně rozkašle. No kdyby nestála tak blbě... „Říká se, že si jeho sestra...?" „Ne, nejsem jeho sestra." „Bydlíte spolu, nebo ne?" „A tím pádem jsem automaticky jeho sestra?" „Říká se, že má nevlastní..." „Jo, má, ale to já nejsem. Dovolíš?" blíží se jako první Zayn. Využívám jej k tomu, abych se zbavila téhle krasotinky. „Ty se znáš i s Malikem?" „A představ si, že i s Paynem!" ušklíbnu se a mávnu na Zayna. Změní směr a vydá se za mnou.

„Problém?" „Ahoj Zayne." Zašvitoří a on se uchechtne. „No nazdar. Kde máš zbytek?" otočí se ke mně a ona, napučená odchází. Když ji Zayn nemůže vidět, naznačí, že si spolu ještě promluvíme. Pro mě za mě...