Malik vs. Tomlinson

~49~

„Trápíš mě." Zašeptám ji do úst. Líbá mě na krku a stále mě dráždí jen přes boxerky. Vytáhne se na špičky a zahákne mi konečky prstů za lem boxerek. Dívá se mi do očí a pomalu je stahuje, spadnou mi ke kotníkům a já je někam odkopnu. Ještě se nepodívala... Vpíjí se mi dál do očí a pak se ke mně přitiskne. Zasténá... Tlačím ji do bříška a ona se konečně podívá.

Vyděšeně zvedne hlavu a já potlačím úšklebek. No jo... Byla zvykla na menší, tedy, asi si neměl on na co stěžovat, ale tohle bylo něco jinýho.

„Neublížím ti, budu něžný." Zachrčím. Omotala mi prsty kolem penisu a začala mi honit. Přitom mě nutila, abych k ní byl skloněný a líbal ji. Několikrát jsem se musel odtáhnout a pořádně se nadechnout. I obyčejný honění, bylo v jejím podání dokonalý.

Sjede na kolena a věnuje mi pohled. Jako kdyby se ptala, jestli smí... Přejedu ji špičkou po ústech, okamžitě je otevře a pohltí mě. S hlavou v záklonu si užívám tenhle blowjob a když si chci sám určit tempu i hloubku, nebrání se a poslušně drží. Semkla pevně víčka... Na pár sekund, které ji musely přijít jako věčnost, jsem ji vjel do pusinky až po kořen.
Povolil jsem sevření a ona na mě znovu pohlédla. Vypadala tak zranitelně...

„Co je? Něco špatně?" Zašeptá překvapeně, když ji donutím přestat a vytáhnu ji k sobě. „Ne, všechno je nádherný." Mumlu ji do rtů.

Nathalie

Majetnicky mě svírá v sevření, něžnými pohyby mě hladí a na rtech mu sedí náznak úsměvu. Hlavou mi běží, jestli ten Malik, který se prezentoval stylem, že ošuká vše, co se pohne, je doopravdy tak umazlený, nebo je to jen hra...

„Na co myslíš?" Potlačím úšklebek... On mi snad do hlavy vidí. Omotám mu ruce znovu kolem krku a vytáhnu se na špičky. Nechci, aby jej bolelo tak moc za krkem...
„Tohle jsi opravdu ty?" „Já? Jak to myslíš?" „Jsi... Hodný, něžný, umazlený... Nespěcháš na to." Pobaveně se zaculí a na tváři mě zalechtá jeho teplý dech. „Nejsem to já." „Ne?" „Jsi jediná, se kterou se mazlím. Předehra... Nemám rád zdržování a jdu rovnou na věc. Ale u tebe to tak dělat nemůžu..." „A El?" Zamračí se a trhne ramenem. Možná pár pus, ale tím to haslo. „A Louis?" Oplatí mi stejnou mincí...

Krom našeho poprvé v jezeře... Kam mi paměť sahá, pak už to bylo jen... „Nikdo doma... Mám chuť... Sedni si na mě..." Mohla bych pokračovat... „Nath?" Je netrpělivý a chce znát pravdu. „Bez předehry." Ušklíbne se a přejede mi znovu dlaněmi přes zadek.

„Odpusť." „Co?" Místnost vyplní zvuk trhání látky, odhodí cár, který zbyl z kalhotek a vysadí si mě na sebe. „Tohle." „Zayne!" „Koupím ti nový..." Utne další vodopád mých slov a položí mě do postele. Najednou se zase mračí. Klečí nade mnou, pohledem klouže po mém těle a já se začínám stydět. Natáhnu ruku po polštáři.
 „Co to děláš?" „Stydím se." Uchechtne se a položí se na lokty vedle mé hlavy. „Nemáš se za co stydět, maličká." Dá mi pusu a frustrovaně vydechne. „Nedokážu tě ojet... Ne s vědomím, že tu pak se mnou nezůstaneš a půjdeš domů, kde se na tebe bude sápat on! Nechci, abys s ním ještě spala! Aby se tě vůbec dotýkal...!"

Louis

„Nath...!!!"  Vjedu ji dlaní do vlasů... Po pár dnech máme konečně prázdný dům a moje abstinenční příznaky, jsem už nemohl potlačovat. Vzal jsem si ji v kuchyni na lince, bez jediného slova. Nesouhlas v jejich očích jsem nevnímal a bral si to, o co jsem byl ochuzen.

Naplním ji pusu a jdu otevřít, někdo zvoní...

Najednou, od začátku školního roku, to bylo vše ještě lepší. Trávili jsme spolu víc, než maximum času a já už bral jako samozřejmost, že jsem si ji bral, kdy jsem chtěl. Nestěžovala si a já neměl důvod něco rozebírat...

Její naštvaný pohled, když odešel Liam a já se po ní začal zase sápat, mě nemohl rozhodit, stejně jsem dostal, co jsem chtěl... Ani mi nedocházelo, že se chovám, co se sexu týkalo, jako hajzl.

„Ty nejdeš?" „Ne! Chci spát." Zavrčela na mě z polospánku listopadového rána. „Jsi naštvaná za včerejšek?" „Nejsem tvoje děvka, nebudu ti dávat pokaždé, když si o to řekneš a ještě takovou formou." Prskne a přetáhne si peřinu přes hlavu. 

„Ahoj." Pozdravil jsem se s El. Potkali jsme se u kantýny, držela v rukou kelímek s kávou a zjevně vyhlížela Zayna. Co byli spolu, zapadla víc i mezi lidi na škole. A hodně ji to slušelo, každým dnem snad víc a víc.

„Nathalie tu není?" „Dojde později, byla lenošná vstát." „Dlouhá noc?" Zasmála se a střelila pohledem k hodinám. Dvě minuty do začátku a Zayn pořád nikde... „Není už ve třídě?" „Není... Jsem jak stíhačka, co?" „Taky bych tak Nath stíhal." Přidám se k jejímu smíchu a nakonec společně šlapeme nahoru. Zayn nikde, Nathalie nereaguje na sms a El přede mnou do schodů vrtí zadkem...
„Vztah se Zaynem ti sluší." Vydechnu a odtrhnu od její prdelky zrak. „Vážně?" „Jo, změnilo tě to. Ta tam je ta plachá myška." Nejistě se hryzne do rtu a přešlápne.
„Stejně mám ale pocit, že se k Zaynovi nehodím... Chová se... No občas mám pocit, že se musí přemáhat aby mi dal i hloupou pusu. „To ber s rezervou, Zayn je co se povahy a citů týče dost na štíru... I šutr má kolikrát víc citu, než on." „Vážně?" „Jo, jste už přece spolu celkem dlouho...?" „No... Ale až do začátku školy to bylo super. Co jsme zase tady, tak se chová... Já nevím."

Jen pokývám hlavou a když se loučí, že jde na hodinu, zastavím ji.