Malik vs. Tomlinson

~54~

Nathalie

Marně uhýbám, jeho bradě, která mě vousy šimrá na tvářích. Tlumím smích a on nepřestává. „Nechci vstávat. Je brzo." „Brzo? Bude půl osmé." „Ráno?!" Sykne a mne si bradu, já čelo. „Večer, ty trumpeto." „Promiň... Co to tu voní?" „Večeře. Mamka ji dělala." Okamžitě mě přejde chuť... Najednou lituju, že tu chci přespat. Určitě jeho rodina ví, že chodí s El. Určitě ji viděli...

„Neznají ji. Nedovedl jsem ji sem, ukázat. Ani neví, že jsem s někým byl..." „Mám z tebe strach, vidíš mi do hlavy!" „Umím ti číst v očích." Nalehl a jemně líbl na ret. „Ale musím ti něco prvně říct." „Mám se bát?" „V první řadě, do školy jdeme až na desátou, i když... Napadá mě mnohem lepší místo, než je škola." Mrkne a skloní se ještě níž. „Za druhé, táta si užasle prohlížel, tvoje dílo. A i já byl dost překvapený, princezno, tohle neutajím ani s tunou make-upu." Sundá si mikinu a dá mi na obdiv svůj krk, hruď i podbřišek. Na většině míst se modřinky slily, nejhůř dopadl jeho krk. Omluvně ho políbím, na krk a on sykne, když se přisaju. „Potvůrko!"

Díváme se na film, dělíme se o naprosto úžasnou večeři a vše je dokonalé. Když mu usnu v náručí, aniž by se něčeho dožadoval, cítím se vážně jako princezna.

„Vstávej." Otírá se mi nosem o můj. „Už zase?" Zabručí na souhlas. Za okny je mlha a poprchává. „Kolik je?" „Půl desáté." „Nechci do školy. Nechci je vidět." „Nejdeme do školy, ukážu ti něco, co jsem nikomu neukázal." „Co je to?" „Nech se překvapit."

„Krucipísek! Co s tím do prčic je?!" Vrčím a podprsenka mi odmítá držet tak, jak má. Za zády se mi ozve jemné odkašlání. „Copak?" „Za to můžu já." „Za co?" Vztekle sundám podprsenku a prohlížím si ji. „Omylem jsem na ni dupl... Praskla kostice." „Co?! Zaynie... Za prvé byla oblíbená, za druhé, bez šprndy mě odtud nedostaneš!" „Za prvé ti koupím novou – a vyberu si sám, jaká se mi bude líbit – a za druhé, zkus od séger. Třeba ti bude." „Máš přehled o tom, jakou velikost mají tvoje ségry?" „Vypadám, jako prase? Jen hádám." Dusím smích a on mě vede do pokoje té nejstarší.

„Nebude se zlobit?" „Nepozná to, má jich majlant." „Tak doufej, že to není nějaká oblíbená." Uchechtne se a když jsem oblečená – ne, fakt si „nepřipadám" divně, když mám na sobě prádlo jeho sestry - zase mě za ruku kamsi odvádí.
„Co to je?" „Nepoznáš motorku?" „O ní taky nikdo neví?" „Ví, ale zrovna ty ses neptala." Podá mi přilbu. Počastuji ho pohledem, jestli si vážně myslí, že do toho strčím hlavu. Frustrovaně vydechne a chce mi ji nasadit. „Ne!"
„Tak poslouchej, za prvé, tam kam chci, nechci vlakem. Za druhé, nepojedeš bez toho! Za třetí, fakt mi nevadí, že tě to rozcuchá a za čtvrté, nehodlám riskovat, že se něco stane a ty mi umřeš na následek toho, že jsi tohle neměla." „Poslední věta mě měla uklidnit?" Uchechtnu se a bojovně zvednu bradu.
„Nathalie!" „Jsem skrytej klaustrofobik!" Začne se smát a konejšivě mě pohladí po tváři. „Uklidni se, prdelko, o nic nejde." „A ty máš kde?" „Tahle je zrovna moje, já si vezmu tamtu." Ukáže kamsi za mě a využije toho, že se natočím. Na hlavě mi sedí helma a starostlivě mi zapíná bundu až ke krku. „Princezno, věř, že za jízdy dost fouká." Mrkne, sám si nasadí přilbu a čeká, až se za něj posadím.

Chvíli stojím vedle a dívám se na nabízenou ruku. Trpělivě čeká a když se konečně rozhoupu, v očích se mu bleskne spokojeností.

Omotám mu ruce kolem pasu, jsem jako klíště... Zhoupne se mi žaludek, když garáží zazní řev motorky a vrata se otvírají... Líně vyjel před dům a jen co se kola dotkla vozovky, zhoupl se mi žaludek podruhé.
Až když vyjedeme z Donny, kterým se proplétal bravurně, míjeli jsme auta a vysloužili si několik vzteklých zatroubení, začala jsem si jízdu užívat.
Ležela jsem mu na zádech, objímala ho kolem pasu a když mě pohladil po dlani, způsobil mi málem infarkt. Ramena se mu zatřásla a on milostivě chytil řízení oběma rukama...

Louis

Celou noc civím do stropu. Když se začne rozednívat, vypadnu dřív, než můžu někoho doma potkat. Poflakuju se po Donny, cigarety dochází a krev se ve mně vaří. Když dojdu k domu, kde bydlí El, mám nutkavou touhu zazvonit a vše ji říct.
Ale... Pořád tu je možnost, že Kate lhala a ona je u Zayna, třeba kvůli El...

Snažím se i gnorovat hlásek, který mi šeptem rezonuje v hlavě. 

„Opravdu? Opravdu je s ním, kvůli někomu, koho zjevně nesnáší? Podvádí tě! Ta děvka tě podvádí... A proč on?! Kluk, co ji pil krev a nechtěla ho. Nebo ano? A tys byl jen náhrada... Zayn je tvůj nejlepší kamarád. Proč to udělal a jak to vůbec mohl udělat? Věděl, co pro tebe znamená. Věděl, že její otec byl proti tomu...Věděl, že ji má nechat na pokoji..."

Začínala mě bolet hlava. Prudce jsem s ní potřásl, otočil se na patě a zamířil na druhou stranu města. K Malikovi jsem dorazil krátce před sedmou. O půl osmé vyběhla Safaa a Waliyha. Doniya je následovala po dvaceti minutách. Yaser měl být už dávno v práci, ale co Trisha? Odmítal jsem dělat divadlo před ní...

Ve čtvrt na devět se znovu otevřely dveře. V kapse mi vibroval mobil, na displeji se střídala jména všech, a já je ignoroval.
Trisha s úsměvem vyrazila z branky a blížila se ke mně. Skočil jsem šipku do keře, u kterého jsem stál a ani nedýchal. Určitě by se ptala, co tu dělám...
Půl deváté, devět, čtvrt na deset, půl... Z domu nikdo nevyšel a já konečně, milostivě, zvedl hovor Liamovi. Na jeho dotazy, kde k sakru jsem, a že máma měla málem infarkt a ve škole Niall, když zjistili že jsem se ztratil, jsem nereagoval. Zajmalo mě jediné; je Zayn ve škole?
„Ne, není... Ani Nathalie, Nialler říkal, že je prý u Dee. Jsem nevěděl, že jsou kámošky." „Jo, to já taky ne." Zavrčel jsem a hovor tipl.

Ve chvíli, kdy jsem se rozhodl, že si jdu ověřit, co tam ti dva dělají, se otevřela vrata garáže. S pokleslou čelistí jsem sledoval, a znovu skákal do keře, jak Nathalie sedí za Zaynem a on ji kolem mě, někam odváží.

„Ahoj..." „Čau." Nuceně jsem zvedl hlavu a zaostřil na osůbku před sebou.
„El? Jsi v pořádku?!" Byla uplakaná a vypadala naprosto zničeně. „Jo, jsem." Otřela si oči a zhoupla se na patách. „Jsi za školou?" „Nechtělo se mi... Ty?" „Jdu za Zaynem." „Stalo se něco?" Hrál jsem blbého, zajímalo mě, jestli Kate neřekla to stejné co mě, i ji.
„Prý... Má jinou." „Kdo ti to řekl?" „Kate... Dnes ve škole." Zvedla ke mně znovu oči a po tváři se ji skutálelo několik slz. 

****************************************************************

Praxe je jinak naprosto příšerná -_-
You're pervert, přidám až večer, bude dlouhááá noc, nad učením -_-