Malik vs. Tomlinson

~92~

„Kdy se budete vracet?" „A nějaká svatební cesta?" Dotazoval se táta s Jay, když jsme za nimi po dvou dnech dorazili. „Nevíme a zatím ne. Až Amy povyroste. Aby z toho taky něco měla." Zayn odběhl s mobilem na uchu, když se vrátil, naléhavě mě odtahoval pryč.

„Na okraji Londýna. Dostupné centrum, hromadnou za dvacet minut. V okolí škola, škola, lékařské centrum, obchody... To důležité tam je. Ten dům je sice velký pro nás tři, ale zaplníme ho. Dole jsou dvě garáže. Podle fotek vypadají dobře. Mohl bych z jedné mít studio. Byl bych doma a přitom v práci." Zaculí se spokojeně, když mi šermuje mobilem před tváří. „Teď mi volala baba z realitky. Že jestli chceme prohlídku, tak dnes navečer by to šlo. Myslíš, že mi táta půjčí auto? Nebo mám zavolat tátovi?"

„A kam jedete?!" Otočila jsem se k Zaynovi. Zatímco já vyprosila u táty auto a snažila se vymluvit, kam vlastně jedeme, on byl u sousedů, co bydleli vedle jeho rodičů, vypůjčit si autosedačku. Připevňoval ji do auta, a nejistě si odkašlal. „Neptej se a nebudu ti muset lhát. Díky za půjčení." Vzal Amy, mně nastrkal do auta a ve zpětném zrcátku jsem mohla pozorovat tátův naštvaný výraz.

Ženština z realitky byla vcelku fajn mladá žena. Dokud ji nezačalo extrémně zajímat, jestli jsme partneři a jestli je Amy, naše dítě. S neskrývaným vztekem, jsem pozorovala, jak se snaží laškovat se Zaynem.
Ten mě očima uklidňoval, k ní se choval slušně, ale z hlasu mu začínala prostupovat mírná averze. Když se ujistila, že opravdu partneři jsme a Amy je naše dítě, které já porodila, sjela mě neidentifikovatelným pohledem. Jakoby nevěřila.

Něco mu zašeptala a Zayn se najednou celý napjal. Nezaslechla jsem ani slovo z toho, co ji odpověděl, ale podepsání kupní smlouvy probíhalo za naprostého ticha a jen důležitých poznámek.

„Lásko?" „Mm?" Usmál se v autě a prokřupal si krk. „Co ti říkala?" „Kdy?" „Chceš přesný čas?" S úšklebkem se naklonil. „Nic důležitého, jen debilní řeči." „Jaké?" „Nedůležité." Pohladil mě a líbl na tvář. „Dům máme, teď jen, jak oznámit rodinám, že se stěhujeme sem a Tommymu, že končím ve studiu." „Tommy je na tobě." „Rodinám to řekneš ty?" „Společně?" „Hm, takže vlastě obojí, je na mně." Se smíchem nastartoval a na dotaz, kde budeme spát dnes, prosím o jeho rodinu.

Chyba lávky. Táta volal sem, jestli náhodou neví, kam máme namířeno, a teď nás Yaser hned u dveří vyslýchal. Já utekla zbaběle nahoru a Zayn se ukázal za pár minut. Na hlavě mi přistálo jeho tričko a odešel do koupelny s komentářem, že to tátovi řekl.

Zayn

Položil jsem mobil do postele a čekal, až Nath vyjde. Na hrudi mi ležela Amy, celá nahulatá a ukazovala dásničky, když jsem ji hladil po tváři.

„Co ti Tommy řekl?" „Nebyl nadšený, ale chápe to. Až se vrátíme, máme se za ním zastavit... Jen přemýšlím, jestli je ale vhodné zase s Amy letět. Zvažoval jsem, že bych se vrátil sám. Byt jsem zadal do nabídky přes realitku ráno a už máme zájemce. Do týdne bych byl zpátky, i dřív." Zamračí se, ale kývne a já vyjeknu. Hystericky se rozchechtá a já nevěřícně pohlížím na Amy, kterou jsem na rukou vyzdvihl do výšky.

„Miláčku, počůrala jsi tatínka? Šikovná holčička." „Ještě ji naváděj!" Se smíchem se zavírám ve sprcháči...

„Co tam budeš dělat?" „Proč se nevrací Nath s tebou?" „Chceme tu ještě chvíli zůstat a je zbytečné, aby Amy znovu letěla tam a zpět. Vadí ti, že tu bude? Může být u Bobbyho." Uhnu před fackou od mamky a zdrhnu nahoru.

„Doprovodíme tatínka, miláčku." „Vůbec se mi od vás nechce." „Ani my tě nechceme pustit. Ale hlavně, napiš mi, že jsi v pořádku doletěl." „Neboj se." Kradu její polibky, a ještě u nádraží se ji nemůžu nabažit. Mává mi ručičkou Amy a ta pláče. Se smíchem ji uklidňuje a pak mi zmizí z dohledu.

Ztahaný z letu, čekám na taxi a volám Nath. Zvedne mi to po prvním zazvonění a se smíchem se brání, že je to jen náhoda, že mobil u sebe celou dobu neměla, to určitě.
Pak volám Tommymu. On a pár dalších tatérů, se kterými se potkám, nejsou nadšení. Stejně jako několik zákazníků, kteří nechtěli čekat, než se vrátím a domluvili se s jinými tatéry.
Sypu jednu omluvu za druhou, dávám důvody, proč jsme se tak rozhodli a nakonec to Tommy pochopí. Stejně si ale neodpustí, že kdyby cokoliv, místo u něj vždy najdu.

Po návratu domů, opět volám s Nath. Sám v bytě, s ní na drátě, trávím zde – možná – poslední noc. Ten výhled mi bude šíleně chybět, ale kdo ví, třeba se sem jednou vrátíme.