Malik vs. Tomlinson

~37~

Nathalie

„Ahoj." Nic. El nereaguje. Duchem nepřítomna... Že by ji Zayn nakonec doběhl? „Haló, Země volá pozemšťana!" „No?" „No? Taky tě ráda vidím." „Promiň." Zakření se a podá mi nějaký papír. „Co to je?" „Posílá ti to učitelka. Prý si tě vybrala." „Na co?" „Nevím." Zakření se znovu a zahledí se z okna. S nakrčeným čelem na ni chvíli pohlížím, pak se zaměřím na papír v ruce.

„Nathalie, stavte se za mnou prosím, o přestávce po této hodině. Kabinet 305. Potřebuji s vámi mluvit a pokud to bude možné, přiberte i Zayna Malika, měl by mít výuku v protější učebně. Vysoký, černovlasý, potetovaný kluk. S pozdravem, Switch.

El si mě celou hodinu nevšímá a když o přestávce odcházím, ani to nepostřehne. „Nazdar Baby, co ty tady? Louis tu není. Chceš náhradu?" Povytáhnu obočí a dívám se na asexuálně vyhlížejícího týpka. „Dej zpátečku, frajere. To vím, i bez tebe, že tu není." „Nechceš si užít?" „Prosím?" Nevěřícně se na něj podívám, když se snažím protáhnout se do dveří. „Takže chceš." „Zayne!" Vřísknu, když mě kluk chytí a narazí na dveře. Je mu jedno, že po chodbě prochází i profesoři... Jeho váha ze mě spadne a on klesne k zemi.

„Kokote! Dotkni se ji a zabiju tě!" Drží ho Zayn za tričko a vrčí mu do tváře. „Pust ho, se udusí." Kluk začínal rudnout a další se pokoušel Zayna z něj sundat. I on sjede na zem a drží se za nos. „Uvědomte si kurva, že nikdo z vás na ni nehrábne. Tak přestaňte mít ty silácký kecy!" Pustí ho a obrátí se ke mně. „Nath?" „Pojď sem." Chytím ho za ruku a vytáhnu na chodbu. „Dobrý?" Polknu slzy a kývnu. „Děkuju." Jen kývne a s nakrčeným čelem čeká, co chci.

„Ta je fakt sdílná, na co nás potřebuje?" Zmuchlal vzkaz do kuličky. „Netuším. El je úplně mimo... Co bylo?" „Nic." „Jasně a proto je jak po fetu." „Dal jsem ji pusu, na dobrou noc." „Aha..." Nathalie, ty žárlíš? Ozve se mi v hlavě hlásek, když se odmlčí. Prvně já, pak ona... Kurva! V duchu se okřikuju. Co to melu za sprasky, když já mám Louise a on chce El...

Na chodbě nikdo není a on mě váhavě bere za ruku. „Zayne..." „Nechtěl jsem to říct tak, jak jsem řekl... Závidím Louisovi. Jsi sladká." „Sklapni, blbečku." Zaculí se a pustí mě.

„Nathalie! Najít Zayna nebyl problém, jak vidím." „Jsme kamarádi..." Sedáme si ke konferenčnímu stolku v kabiněte Switchové. „Co potřebujete, paní profesorko?" „Potřebuji vaše schopnosti." „Asi nerozumíme." „Nathalie, zjistila jsem, že výzdoba informační tabule dole, je tvoje práce. Umíš moc hezky kreslit a Zayn je šikovný na graffity. Chci, abyste vytvořili, spolu, transparent." „Transparent? K čemu?" „Před Vánoci bude ples. Říkám to záměrně už teď, abyste si mohli rozvrhnout, jak ho vytvoříte. Bude tam název školy, ročník plesu a zbytek je jen na vás. Pokud jej uděláte teď, budeme mít od toho pak pokoj." Nechápavě pohlédnu na Zayna. „Ty kreslíš?" Naznačím ústy, zatím profesorka si zalévá kafe. Kývne a natočí k ní hlavu. „Na škole je i plno dalších, co to s tužkou nebo sprejem umí." „Já vím, ale mně se líbí vaše práce. Pokud ale nechcete...?" „Za zkoušku nic nedáme, ne?" Chvíli se na mě dívá a pak kývne. „Samozřejmě Zayne, pokud využijete spreje, škola ti všechen materiál proplatí..." Oznamuje na odchodu. Zayn kývá a drží mi dveře.
„Nejdeš do třídy?" „Na těch třicet minut to nemá smysl. Jdu si zapálit, přidáš se?" S úšklebkem a jasným cílem jdu s ním. Zjistit, co tedy bylo s El. Jen pusa?

„Fakt jen pusa." Sedíme na tribunách, jako předtím, jen tentokrát bez kafe. „Jo?" „Jo!" Se smíchem se položí a dívá se na oblohu.

„Vadilo ti to moc?" „Ta pusa?" „Hm." „Já nevím." „Nevíš?" Vytáhne se znovu do sedu a nejistě se usměje. „Je to... Divné. Předtím tě posílám do háje, začnu si s Louim, kvůli tomu dostane táta málem infarkt, ty pak chráníš El, chceš ji a strčíš jazyk do mé pusy. Je to divné." „Jo, já vím... Ale chtěl jsem to udělat." „Proč?" „Přitahuješ mě." „Nevíš, co chceš." „Chtěl jsem asi El..." „Ale?" „Holku, co jsem chtěl, doopravdy chtěl, má Tommo... Nevím ani proč to vlastně s El dělám. Chráním ji, aby ji neublížila a stejně... Strčím tobě jazyk do pusy." Při první větě cítím, jak hořím. „Musíš vědět, co chceš. Ublížiš ji... Když se pak dozví, že je jen-" „Náplastí na to, co chci a nemůžu mít?" Kývnu a jeho dlaň překryje tu mou.

Zvednu hlavu a nejistě na něj pohlédnu. Chová se úplně jinak... I doteky jsou jiné, všechno je jiné.

„Dej mi pusu." Pronese najednou.