Malik vs. Tomlinson

~36~

Louis

„Nath tu není?" Zívám u snídaně, žaludek mám jako na vodě a ani nepočítám, kolik jsem toho včera vypil. Rapidně se nám s Niallem ztenčily zásoby... „Je ve škole." Mumle Lottie a s plnou pusou cereálií o které se dělí s Niallem. 

„Co ji vlastně je? Je strašně příjemná. Ječela po mně, že si nechá vytetovat, že je O.K..?" „Netuším. Včera mě víceméně i vyhodila. Když jsem za ní pak šel, tak už spala..." Krčím rameny. Žere mě to, ale co mám dělat. Nejsem vědma. 

Když se tak nějak všichni rozprchnou po domě, tahám s Lottie a Fizz, jestli něco neví. Smutně vrtí hlavou a i Gemma zklame.

Hledám rozvrh. Jsem rád, že si pamatuju svůj... Ha! Konečně. Mám ještě tři hodiny, pak Nath končí. Počkám na ni a zajdeme někam na oběd. Promluvíme si. Něco ji žere a já chci vědět co.

Za další hodinu dorazila dvojčátka a s nimi sousedovic holčička s batůžkem, že bude u nás spát dnes ona. Proč ne... Za mé asistence si udělaly úkoly a já pak sprintoval do školy. Přešlapuju před školou, kouřím a s kapucí na hlavě se vyhýbám kontaktu s profesory. Nehodlám nic poslouchat...

Ve dveřích se zjeví Nath, chvíli po ní Zayn. Doběhl ji pár kroky a něco ji říkal. Trhá rameny, pak vrtí hlavou a chce od něj odejít. Zamračeně sleduju, jak ji naléhavě chytá za paži a přitahuje ji k sobě. Když ji omotá dlaň kolem pasu a druhou ruku ji přiloží na tvář, mám chuť mu rozbít hubu. To by stačilo!

„Nazdar!" „Loui!" Vyjekne Zayn a okamžitě stáhne ruce z jejího těla. „El ti včera utekla? Že mi saháš na holku?" „Loui, uklidni se. O nic nejde." „Vážně?" Zašklebím se. Znám ten pohled, kterým se na ni díval. Sváděl ji a zároveň ji k něčemu prosil. „O nic nejde," Zopakuje Nathalie a přitiskne se ke mně. „Zayn si jen něco žehlí." „Jo? A co?" „Blbé kecy." Zazubí se na něj a i když se snaží, abych to neviděl, mrkne na něj a on krátce kývne hlavou. Na jeho dotaz, jestli nezajdeme na oběd vrtím hlavou, a on odchází.

„Netvař se, jako vrah. O nic vážně nešlo." „Hm..." „Jsi hrozný." Zasměje se a dá mi pusu na bradu. „Já? A co ty? Už mi řekneš, co se včera stalo?" Tentokrát jsou to moje ruce, co ji drží stejně jako předtím Zayn. Jen s tím rozdílem, že já smím... Chce El a přitom... Ten pohled!
„Nic se nestalo, jen mi nebylo dobře." „A už je to lepší?" „Asi... Nezajdeme si spolu na oběd?" „Jasně." Nic neříkajíc se usměje a ruku v ruce míříme do centra.

„Co mu je?" „Ráno jsem ho seřvala..." Trhne Nath rameny, když dojdeme domů a Niall se kolem nás neslyšně protáhne.

„Co jsi ji říkal?" „Ahoj, cože?" Zvedl mi Zayn mobil, po pár zvoněních. „"Nathalii! Maliku, já ten tvůj pohled znám! Zkoušel jsi to na ni!" „Nic jsem nezkoušel. Omlouval jsem se a neřeš proč, to je naše věc." „To teda kurva není!" „Neřvi na mě! Tebe se to netýká, ta omluva patří Nath a tím to hasne." Položil mi to a já se vydal za Nath do pokoje. Cosi se začala učit předtím a vyhnala mě.

„To jsi rychle zpátky, sotva jsem přečetla dvě strany." „Celý dům je prázdný." Povytáhne obočí a zaculí se. „Ano?" „Hm... Nemáš chuť?" „Na kafe! Dvě lžičky jak cukr, tak kafe. Díky lásko." Vybuchnu smíchy a ona shodí učení na zem. Prstem naznačí, ať jdu za ní a cestou si sundávám tričko. Preventivně jsem zamknul a se smíchem po ní skočil...

Hladím ji po rameni. Je zabalená v peřině a jen tak mi leží na hrudníku. Nic neříká, ani mě nehladí. Prostě jen leží.

„Miluju tě, víš to?" „Ano." Zvedne se a dá mi pusu. „Já tebe taky. Moc." Usmívá se a i když mě začne provokovat a dráždit, trvá, než se nechám znovu strhnout k radovánkám. Něco je špatně...