Malik vs. Tomlinson

~35~

Večer mi spadl Wattpad, ani za Boha, jsem se sem nemohla dostat, tudíž se omlouvám a další kousky teď... :o) 

Zayn

Nemyslím. Mozek mi vypl... Holka, kterou asi chci mi utíká a další, co jsem chtěl – a vlastně pořád chci – dostat do držky, třeba bych tak přestal uvažovat - - je najednou moc blízko. Jak paradoxní, když ještě před nějakou dobou, seděla u mě a držela mě za ruku. Byla tma, nikdo na nás vidět nemohl a zatímco Lottie, jsem držel, jako držívám svou malou ségru, s Nathalií jsem propletl prsty. Ani nemukla, nereagovala. Jen s každým leknutím, mi stiskla dlaň silněji a víc se ke mně přitiskla. Nedělala to z jiného důvodu, než ze strachu z filmu... Ale... Pro danou chvíli se mi myšlenky na El vytratily.
A teď? Stojí přede mnou. Vyhrožuje mi. Očima se směje a pootevřené rty mě lákají. Když jsem ji políbil předtím na tvář, byl jsem naštvaný, že mi nedovolila na rty...

Nebrání se. Na pár sekund ji bez svolení procpu jazyk do úst a ona mi to oplatí. Vše se ve mně bouří a jen další výbuch smíchu z jejího pokoje, mě donutí myslet. Užasle se na mě dívá a já Louisovi závidím.

„El! Počkej!" Slyším svůj hlas a nohy mě odvádí na schody. Cítím, její nepochopený pohled v zádech a zatímco běžím za El, snažím se tohle udusat kdesi v sobě...

„El?" „Co chceš?" „Můžu tě doprovodit? Je pozdě..." „Neměj péči, nebojím se." Ale já se bojím." „Takže mám doprovodit já tebe?" „Vtipná..." „Nestojím o to. Měl by ses vrátit k Tomlinsonovic, nebo k nějaké kamarádce." „El..." Vydechnu zachytím ji za rameno. „Jen tě doprovodím. Nemusíš se mnou ani mluvit, jestli nechceš... Chci jen vědět, že jsi v pořádku doma." „Nechci abys věděl, kde bydlím." „Já to ale vím." To ji zlomí a pokývá hlavou.

Kráčíme vedle sebe, mlčky. Každý ve svých myšlenkách, kdy já se snažím zaobírat zítřejším testem z chemie a nemyslet na Nath. A ona? Sem tam po El střelím pohledem. Dívá se do chodníku, mne se v prstech lem trička... „Je ti zima?" Zašeptám, div neskřehotám. Zavrtí hlavou a pak vyletí. „Není mi zima!" „Jasně, to vidím. Hele, nejsem nakažlivý." Usměje se a nakonec si bundu zapne. S vděkem se na mě podívá a když ujdeme ještě několik metrů, váhavě ji chytím za ruku. Tady světla nesvítí, kolem nás jen zahrady a hromady křovin.

„Bojíš se?" „A ty?" „Už ne." Zesílím stisk a když se u bytovky loučíme, plane do dálky. Stydí se za tohle místo... Asi bych se taky styděl, ale... „Zítra ve škole? Hádám, že ostatní asi nedojdou. Mohli bychom se na pauzu sejít, ať se nenudíme." „Budeš se se mnou zahazovat ve škole?" „Zahazovat?" „Jsi TEN Malik." Podá mi bundu a odemkne. „Malik a já? Zayne, sežerou tě" „To nehrozí." Chvíli se na sebe díváme a já ji pak políbím. Nebrání se, je překvapená a když se odtáhnu, plaše kuňkne pozdrav na rozloučení a zmizí.

„Ahoj, nespíš u Louise?" „Proč bych měl?" „Táta potkal Bobbyho, tak říkal, že má doma vás všechny." Otáčí se mamka od linky a usmívá se, jako měsíček. „Jo no... Nevím, šel jsem domů." „Stalo se tam něco?" „Proč myslíš?" „Protože jsi jak přejetý parním válcem." „Mami?" „Ano?" „Můžu dotaz? Neřekneš to ségrám ani tátovi?" „Zayne, děláš, jak kdybych vše, co mi řekneš, posílala dál." „Já vím, já vím..." „Tak co je?" Strčí do trouby plech s čímsi a posadí se za mnou ke stolu.

„Líbí se mi jedna holka. Problém je, že mě nechce..." „To je smutné, ale takový je život. „Počkej, to horší příjde..." „Bože, Zaynie..." „Zalíbila se mi i jiná. Problém je ten, že ta první se mě bojí a stydí se mě. Já si myslel, že když se budu chovat jako hajzl, tak ji sbalím – většina holek na to vždy naletěla." Mamka protočí panenky. Zjevně počítá, kolik holek potkala v mém pokoji.
„Co se druhé týče, nechtěla mě, protože jsem se choval jako frajer." „Začínám se v tom ztrácet a to jsi zjevně na začátku." „Okey, tak dejme tomu, že první holka se jmenuje... Lucy. A druhá Chloe.
Lucy, je ta, co se mi líbila delší dobu, ale nechce mě, kvůli tomu, jakou mám povahu a pověst. Chloe se mi zalíbila před nedávnem a poslala mě do patřičných míst... Pak si našla kluka." „Lucy nebo Chloe?" „Chloe. Teď mluvím o Chloe. Našla si kluka a zjevně jim to klape, přeju ji to... To jo, oběma... Teď k Lucy." Mamka skoro zoufale složí hlavu do dlaní. Fajn, je to zmatené.

„Lucy, je nezadaná a asi se mi líbí. Začal jsem si kvůli ní s jinou holkou, abych Lucy ochránil, před potupou, co na ni nachystala. Asi mi to i vyšlo, ale Lucy nás viděla se líbat, a to neměla... Takže ji to asi zamrzelo. Chloe, která ji zná, mi chtěla pomoct, nás dostat k sobě. Asi by se ji to povedlo, jenže já tu Chloe dnes líbal."

Mamka vytřeští oči a suše oznámí, že si uvaří kávu, jestli chci taky.

„Zlato, co kdybys nepřeskakoval a řekl mi, jak to celé začalo." „Okey. Promiň. Jsem sám zmatený." „To slyším prvně." Zacukají ji koutky a pobídne mě, ať už mluvím.

„Takže, Lucy. Moc milá holka, strašně stydlivá, plachá... Takový kuře. Když se na ni zamračíš, snaží se splynout s okolím. No, je celkem hezká. Líbila se mi a to hodně. I když jsem randil s jinýma...
No a poslední dobou, se začala bavit s Chloe. Staly se z nich kamarádky a já, když byl pít s kámoši, jsem se ztřískal a hulákal po Lucy, je jedno co, ale pak se nějak vše domotalo a Chloe se rozhodla, že mi pomůže ji sbalit.

Chloe, je drzá, malá mrcha." „A ta vypadá jak?" Vyruší mě mamka z dalšího, mého záseku. „Blondýnka s modrýma očima. Dlouhý vlasy, krásná..." Prudce potřesu hlavou a mamka teatrálně zvedne panenky ke stropu. „Byly jsme jednou venku a já už předtím, po ní startoval, jenže, jak jsme byli venku, tak to bylo fakt super. Povídali jsme si, smáli se... No a ona si za pár dnů, začala s borcem ze školy. Přeju ji to, asi je šťastná... No a pak, se vlastně dozvěděla, že se mi Lucy líbí a chtěla mi pomoct.

Jenže... I když se mi Lucy líbí, táhne mě to ke Chloe. Byť je zadaná." „Zdá se mi to, nebo nevíš, co chceš?" „Nevím to." „Musíš se rozhodnout. Chloe je zadaná a té Lucy, se tedy líbíš. Ale když si s ní začneš, kvůli náhradě za Chloe, tak si nepomůžeš." „Já jsem v tom sám strašně zamotaný..." „Dej tomu čas, popřemýšlím o tom a zítra to znovu probereme. Ale už jdi spát." „Nejsem malej." „Jen zamilovanej." Uchechtne se a já nakonec dobrovolně odejdu.

Když zpětně uvažuju o svých slovech, divím se, že mě mamka pochopila. Protože, já bych tohle od nikoho nepochopil... 

****************************************************************

Btw, jsem zase něco extra, nebo blbne WP i vám? U mě je to poslední dobou dost často -_-