Malik vs. Tomlinson

~5~

Louis

Celých čtrnáct dní, od rána do noci u Horanů. Volný čas jsme s kluky neměli, ale za ty prachy co nám Bobby za každý den dal, nám to stálo. A celkem mě i osobně těšilo to, jak se dům postupem času zkrášloval. Po čtrnácti dnech „volna", nastala škola a rovnou ze školy tam.

Ve výsledku, Bobby nebyl tak hroznej, jak se mi zdál na začátku. Byla s ním i sranda a máma s ním je opravdu šťastná. Ani holky si nestěžují, spíš naopak. Udělal by pro ně, co by jim na očích viděl. Co se týkalo těch jeho dvojčat... Niall byl na pohodu. Není splachovací, umí se prosadit a má svůj názor. Oba by měli chodit na mou školu. Podle dopisu ze školy, co nám říkal Bobby, by měli být ve třídě s Harrym. Je stejně starej jako oni, já jsem ve třídě s Bad Boyem a Liamem.

No a Nathalie... Nath... Nějak sám nechápu, proč jsem na ni hnusnej, je sladká. Má krásnej úsměv, jím však na mě neplýtvá. Což chápu, není minuty, abych ji neposlal do patřičných míst a teď mě opravdu dožrala. Znavenej jako blázen - od rána jsme stavěli nábytek všem holkám do pokoje a hvězda si vzpomene, že tu skříň chce na místo, kam ji chtěla původně - to nám ostatně udělali všechny holky - jsem si stoupl na zahradu, přímo pod jejím balkónem. Kluci se váleli v trávě a máma mezi nimi poskakovala se sklenicemi ledové Coly. Ze začátku jsem měl pocit, že začalo kapat ale pak... Chléstanec jako kráva. Byl jsem okamžitě durch a se vztekem se díval do její pobavený tváře. „Jejda. Promiň!" No jasně.... Tohle ji nežeru. Rty jsem ji slíbil, že ji to vrátím, a už v duchu plánoval pomstu.

Jako by nestačilo, že před třemi dny, při mé nepozornosti, se ji povedlo zatlouct hřebík skrz moje šortky a já si je samozřejmě rozerval. Brečela smíchy a zachránila ji jen moje máma, která došla do obyváku. Jinak bych ji snad zabil. Máma však málem zabila mě. Šortky, teda, ty cáry hozený nevím kde a já tam jen v boxerkách se sápal po Nath a snažil jsem se z ní servat šortky, asi nějaká odplata no.

Na poslední noc jsem se vrátil domů. Sám... Můj pokoj ještě nebyl a já si chtěl v klidu zabalit těch několik věcí. Po hodince a něco jsem vlezl do sprchy a zalezl do postele. S notebookem na kolenou jsem prohlížel starý fotky ještě s Marcem. S úšklebkem jsem si říkal, jaký to je hajzl a raději šel spát. Nebo se o to prostě snažit, ale Nathalie mi nedávala klid ani při usínání. Pořád jsem viděl ten její škodolibý výraz, slyšel její smích... Ráno jsem do školy nešel. S věcmi jsem zamířil k Horanům a připadal si hůř, než po prokaleném víkendu.

„Tommo byl kalit?" ozvalo se mi za zády. Nathalie. Stála opřená o futra, vedoucí do obyváku a pobaveně mě sledovala. „Co ti je po tom?" ušklíbl jsem se a na chvíli ji vyhodil ze sedadla. Zvídavě mě přejela pohledem, odfrkla si a vydala se zpět. Zacpal jsem ji ústa dřív, než stihal zaječet a vzbudit celý dům. V očích měla strach a marně se pokoušela sundat mi ruku z jejich úst. Jen co se otočila zády, skočil jsem po ní a teď jsem ji držel uvězněnou mezi zdí a mým tělem. „Hlídej si záda, to polití ti vrátím i s úroky! Au!" ta mrcha mě kousla! „Boo Bear se zlobí." Zažvatlala a odstrčila mě od sebe. „Chceš válku? Máš ji mít, ale garantuju ti, ty nevyhraješ!" zmizela v patrech a já jen skřípal zuby a mnul si místo, ve kterém mi po ní zbyli otisky zubů.

Za pomoci Nialla a Bobbyho jsme dodělali můj pokoj. Jako naschvál, jsem ho měl v patře, jako ona, Niall a Lottie. Fizz a dvojčata měly pokoje pod náma, stejně jako rodiče ložnici. „Díky!" s vděkem v očích jsem se podíval na Bobbyho. Niall odešel a Bobby ještě montoval ještě jednu skříň. „Za nic... Louisi, já vím, že z toho nejsi dvakrát nadšený. Je to asi hrozný žít s jiným chlapem... Ale chci, abys věděl, že tu bude pro tebe, kdykoliv si řekneš. Jsme rodina, ne?" usmál se a než jsem odpověděl, byl pryč.

Vybalil jsem si a sedl na parapet. Do sklinky od okurek jsem klepal popel a poslouchal písničku, hrající z pokoje Nath. Jako bonus, jsme je měli hned vedle sebe. Narovnal jsem se, to už nebyl hlas zpěvačky. Div jsem nevypadl, jak jsem se nakláněl, abych slyšel líp. „Co tu šaškuješ? Do prdele!" zachytil mě Niall za triko a vytáhl zpět. „To jsou debilní fóry!" před očima mi proběhl celý život, Niall mě vyděsil a já prostě přepadl. „Sorry! Jseš v poho?" vyhoupl se na parapet a napálil si cigaretu. „Jo, jen jsem se lekl." „Pěkná zpívá, co?" zaculil se náhle. „Normálka..." „A kvůli tomu jsi málem lezl po fasádě, jo?" pobaveně se culil.

S Nath jsem se potkal až večer. Společně s mámou, Lottie a Fizz chystala večeři, zatímco dvojčata si hrála v obyváku s Bobbym. „Co čučíš?" Uchechtla se, když si všimla, jak ji pozoruji. „Koukám do blba, nebo na blba." Odsekl jsem a ona se už nadechovala k odpovědi. „Louisi!" ušklíbl jsem se na mamku a vypadl na zahradu.

Večeře byla nachystaná, smažený sýr a hranolky s domácí tatarkou. Na pár minut jsem osaměl, mozek mi začal okamžitě pracovat. Div jsem se nepřerazil, jak jsem se hnal do koupelny pro zubní pastu. S úsměvem jsem vymačkal kus z tuby a promíchal to s tatarkou na talíři Nath, schoval pastu do šortek a usadil se zpět na své místo.

„Dobrou chuť!" zaznělo sborově po přání Bobbyho a všichni se dali do jídla. Přemáhal jsem se, abych nevyprskl smíchy. Nath si strčila do pusy kus sýru s pořádnou dávkou tatarky. Strnula v kousání a plácla dlaň před pusu. Vylétla od stolu, židle s rachotem spadla a dveře od koupelny hlasitě práskly. „Co to bylo?" nechápavě jsme všichni pokrčily rameny. „Já... Nebudu." Přišla, byla pobledlá, asi zvracela. „Stalo se něco?" ustaraně si ji mamka prohlížela. „Ne. Jen... Já nevím." Vzala talíř a přičuchla, stiskla víčka a celý obsah letěl do koše. „Nath! Počkej!" vyrazil jsem za ní, když zmizela v chodbě ke schodišti.