Malik vs. Tomlinson

~87~

Na druhý den, jsem s tátou a Jay jela do nemocnice. Zayn zůstal s Amy doma. Chtěl jet i on, jenže s malou do nemocnice jsem nechtěla, a nechat ji s někým doma taky nešlo.
Co deset minut mi psal, jestli už víme termín, kdy půjde táta na operaci.

Než se k nám dostal doktor, utekla skoro hodina. Z nervozity jsem přecházela sem a tam. Táta vypadal, že se za chvíli složí k zemi. I pouhé sezení, mu dělalo problém, jak byl vyčerpaný. No a Jay... Iritovalo ji, jak neustále pochoduji.

„Dobrý den. Jsem doktor Marcus Fletcher." Představil se mi doktor a vzal nás do nějaké ordinace. Ukazoval nějaké snímky, popisoval průběh operace a po několika dalších informacích, jsme dohodli termín operace. Ale domů, jsme se vrátili bez táty. Za dva dny jej operace čekala a doktor jej odmítl pustit zpět domů.

Zděšená všemi komplikacemi a riziky, která nám doktor vyjmenoval, jsem se doploužila domů. Jay celou cestu mlčela, ponořená do svých myšlenek a já se těšila na Zayna a Amy. Potřebovala jsem obejmout a říct, že všechno bude dobré. Ale tátova slova, i slova Jay o tomhle, mě uklidnit nemohla. Potřebovala jsem Zaynův hlas, jeho náruč a silné objetí.

„Kde je?!" Niall se ve dveřích málem vyvrátil. „Doktor jej hospitalizoval. Musí mu udělat ještě nějaké vyšetření. Pozítří ho budou operovat." Hlas Jay byl prošpikován vyčerpáním a bolestí. Objala mě krátce a omluvila se, že si jde lehnout. Jestli z nás někdo udělá večeři holčičkám, které se vesele bavily u pohádky a přitom kramařily s hračkami.
„Zayn je v tvém pokoji. Uspává Amy." „Uděláš něco na jídlo?" „Jo, řeknu ale o pomoc Fizz. Lottie je u Gemmy... Dáš si taky, ne?" „Nemám hlad. Spíš jen Zayn. Možná si vezmu od něj." Vtisknu mu pusu na tvář a když proklouznu do postele, naskytne se mi dokonalý pohled.
Zayn je svlečený do půli těla, ukazuje mi záda a když se k němu zezadu přitisknu, a vtisknu mu pusu na široká ramena, prudce se obrátí. Amy je zabalená v jeho košili, má na sobě jen plenku a v pěstičce drží jeho prst. „Podívej, maminka přišla." „Proč je svlečená?" „Poblinkala se... Nesedl ji sunar..." Omluvně se usměje a jednou rukou mě obejme.
„Co táta?" „Doktor ho tam chtěl nechat. Pozítří ho budou operovat. Bude to dobrý, že jo?" „Bude v pohodě. Operace dopadne dobře a všechno bude dobrý." Líbá mě na tvář, svírá v náruči a Amy ke mně natahuje ručku. „Pojď k mámě, miláčku."

Niall klepe asi o půl hodiny později. Podává Zaynovi talíř, znovu se ujišťuje, že vážně nechci a odchází. Uzobnu si od Zayna a usnu zaráz s Amy. Probudím se s pocitem něčeho těžkého na zádech. Zayn na mně leží, objímá mě i Amy a malá se začíná vrtět. Nepovede se mi od něj dostat tak, abych jej nevzbudila. „Pojď ke mně, nám jedna stačí. Druhou dej kolem ní." Podává mi peřinu, když malá po jídle usne. Stulím se mu na hruď a on mě pevně znovu sevře. „Všechno bude dobrý, lásko. Není se čeho bát."

Na druhý den, se konečně potkávám s Lottie. Sedí společně s Fizz a Jay v obyváku. Před sebou mají hrnky s čajem a všechny jsou uplakané. Fizz se mi hrne do náruče a šeptá, že nechce o Bobbyho přijít.

„Musela jsem jim to říct, teď už ano..." Šeptá Jay, když se k nim posadím. „Všechno bude dobrý. Zvládne to. Bude v pořádku." Na rameni ucítím něčí dlaň. Lottie se ke mně přitiskla, šeptala omluvy a prosila, ať se na ni nezlobím. Jen ji oplácím sevření a než Zayn vstane, bavíme se jako dřív. Museli jsme se zaměstnat... Každá z nás přemýšlí o tátovi a jen kvůli jiným myšlenkám, vrháme se na úklid celého domu. Holky se pak mazlí s Amy, které se to ale nelíbí a pláče. Uklidňuje se v Zaynově náručí a ten s ní, Niallem a holčičkama jde na procházku.

Finishujeme s úklidem, a dovnitř se někdo hrne. Intenzivně drží zvonek, klíče v zámku zabraňují odemknutí...

„Už jdu!" V domnění, že je to Zayn, bez podívání se kukátkem, otevřu a na pár sekund zamrznu, stejně jako osoby venku. Louis s El... Jejich výrazy se změní, jsou chladné, skoro vražedné. Ustoupím a oni se protáhnou dovnitř. El mě ignoruje ale neujde mi, jak sjede mou postavu pohledem. „To už porodila? Co vůbec má?" Mírný odpor v hlase, mi trhá uši a tiše je následuji dál do domu.

Zhruba deset minut poté, se Louis třepe na pohovce a nevěřícně vrtí hlavou. Ani on o tátovi nevěděl...

„Proto seš tady?! Je nemocný a ty se tu ukážeš?" „Louisi, přestaň!" Okřikne ho Jay, marně. Začne mi vše vyčítat. Znovu vše, od začátku. Že jsem děvka, co ho zradila a nejen jeho, nechala se zbouchnout debilem, se kterým má parchanta a teď, když táta může umřít, jsme si přijela pro dědictví. Jay i holky jej marně uklidňují. I El mu opakuje, aby se uklidnil, že tohle je zcela nemístné. Jenže on si pořád mele svou. Do očí se mi tlačí slzy a nervy mě zradí. Chytne se za tvář a sám pozvedne dlaň. Než však stihne mrknout, sjede k zemi a mě někdo odstrčil.

„To by stačilo, ty debile! Zkus se ji dotknout a klidně si to odsedím!" Odtahuju od něj Zayna, prosím ho, ať nic nedělá, ale až Niall ho dokáže přivést k rozumu.

„Všechno stačilo!" Zvedne Jay hlas a Niall konečně Zayna pustí. Obejme mě a schová ve své náruči. „Už toho bylo dost! Uvědomte si, kde táta je a co mu hrozí. Louisi, po takové době, ses se vším mohl smířit. Tvůj vztah s El je takový, jaký má být a když před ní, ječíš na Nath, jak tě zradila, uvědom si, že ty zraňuješ El! A vůbec! Už o tom nechci nikdy nic slyšet. Stalo se něco, co tak asi dopadnout mělo!"

Louis nic neříká, mlčí a objímá El. Ta má v očích slzy, ale netuším, jestli kvůli tátovi nebo tomuhle. A upřímně to ani vědět nechci. Když se však chce podívat do kočárku, ochranitelské pudy se probudí a nevybíravě ji strhnu zpět. Paranoidní představa, že by mohla Amy nějak ublížit, je silnější než slova Jay. Vytáhnu ji z kočárku a zavřu se s ní nahoře. Zayn přišel po pár minutách, naštvaný a vzteklý. Uklidnil se, až když si lehl s Amy a mazlil se s ní.